Je na dítě moc brzy?

To musíte vědět jen vy sami, nikdo jiný vám moc radit nemůže. Strašně záleží na okolnostech, jestli máte pevné bydlení, jestli jste finančně zajištěni, jestli si myslíte, že mezi sebou máte až tak pevný vztah. Jestli se o něj zvládnete postarat nebo kolem sebe budete potřebovat babičky a tetičky. Pokud máte toto všechno zmáknuté, tak vám asi nic nebrání, plnoletí jste již dávno. Ale abych pravdu řekla, mě je 24 s přítelem jsme 8 let, bydlíme spolu 2 roky, ale na toto nespěcháme, snažíme si ještě co nejvíce užívat sami sebe…asi tak…

Cvrčku, když budeš mít potomka ve 22 letech a on bude stejný jako ty, tak budeš ve 44 letech babičkou. To není špatné, protože kdybys měla ještě další dvě děti (v rozumné odstupu za sebou), tak bys v 50-ti mohla být opět volná. A padesátka, to ještě zdaleka není stáří. Počítej ale s tím, že z tebe bude mladá babička, která nebude vědět kam dřív skočit, protože budeš ještě chodit do práce a zároveň se na tobě bude chtít, abys pomáhala a starala se o vnoučata. A zase nebudeš mít čas na sebe. Vsadím se, že -kdyby se naplnil tento scénář- že potom budeš své dceři říkat „Nepospíchej, užívejte si ještě jeden druhého,“ ale budeš přitom myslet na sebe, protože o to všechno ty teď přijdeš.
Zase ale budeš mít větší naději, že se dožiješ pravnoučat (asi v 66 letech) a když budeš mít dobré zdraví, tak i prapravnoučat (asi v 88 letech).
Obecně vzato, mít dítě ve 22, to není brzy. Ale také to není na poslední chvíli.
Já bych to proto takto neřešil. Nechte něco také na Pánubohu. Když spolu bydlíte, připravoval bych vše tak, abyste mohli dítě přivítat s láskou a abyste s ním mohli prožívat ty nejkrásnější okamžiky. Ale nepospíchejte. Nesmíte přeskakovat vývoj. Užili jste si svobody i společného života tak, abyste si v budoucnu nemysleli, že jste v mládí o něco přišli?
Máte-li naději, že vy dva a vaše děti v dospělosti nebudete patřit mezi rodiny na prahu chudoby, tak tomu dejte volný průběh. Máte-li se rádi, přijde dítě samo v pravý čas. Hodně štěstí!

Nezlob se na mě, ale už pouze podle tvého nicku je jasné, že je móóóc brzy. Mějte se rádi, moc vám to přeji a nikam nespěchejte.

Souhlasím s <Makina>. Musíte vědět sami zda jste na příchod nového života připraveni.
Je pravda, že nyní mají páry první dítě až někdy kolem třicítky. Pamatuji dobu, kdy 51 žena byla již prababičkou. Ano jak ona tak její dcera i vnučka měly první děti v 17 letech věku. Dnes naštěstí tyto populační rychlovky již (mimo čmoudů) nejsou.

Já osobně si myslim, že žena ve svých 21 letech je na dítě příliš mladá,a kluk je nevyzrálý mnohdy i do třiceti.Ale není na co čekat,pokud cítíš,že ten dotyčný je ten pravý.Doporučuju ovšem si partnera nejprve vzít,a pak teprve plánovat děti.Máte na vše dost času,proto nepřeskakujte důležitá rozhodnutí.

Podle mne je to o pevnosti vztahu, o zázemí, o financích – zkuste si to propočítat i poté, co budete pobírat rodičovský příspěvek a bude Vás o jednoho víc…

Svou první dceru jsem přivedla na svět ve 23 letech. Podcenila jsem tenkrát výběr partnera, ač jsme spolu byli již 3 roky, byl o 15 let starší a manželství i dítě již měl za sebou, zachoval se jako debil… Nakonec jsem s dcerou zůstala sama.
Teď, ve 2. manželství, je všechno jinak. Ale napřed byla svatba a pak mimčo (pravda, bylo už na svatbě v bříšku… ale otěhotněla jsem plánovaně až po zásnubách). Všechno klape úplně jinak.
Dnes mám 2 holky, 2 a 10 let, a myslím, že příliš mladá jsem ve 23 letech nebyla. Nelituju ničeho, jsem ráda, že holky mám.
Vám je 21, než mimi bude, bude Vám 22, je to podobné…
Dřív se na páry ve Vašem věku pohlíželo „proč už nemají dítě?“ Dnes se to odkládá, buduje se kariéra a staví domy, cestuje se… Ano, je to fajn, ale odkládat těhotenství až někam ke 40.roku mi taky nepřijde zrovna in.

Takže – nehleďte na řeči, jen si uvědomte, jak velká zodpovědnost to je. Pokud se na to oba cítíte, proč ne. Ale tu svatbu aspoň zvažte, není to jen „přežitek“…
Hodně štěstí.

Ahoj, jsem už babička a my jsme se opravdu po 20.roce vdávaly a měly dětičky. Nebylo to brzo a jsem ráda, že teď si mohu v pohodě zas užívat života. Dcera měla děti po 30 a je to znát, já se taky asi nedočkám jejich svateb, natož pravnoučátek. Takže záleží na vnitřních pocitech. nenechala bych si to rozmlouvat. Odpovědnost, manželství, zázemí je ovšem prvořadá. Hodně štěstí