V 17 dítě?

Myslím si, že pokud se musíte ptát „co to všechno obnáší“, tak byste si měla raději počkat.

Z biologického hlediska byste měla být v pohodě, ale položte si dvě nejzákladnější otázky: jste schopná se o dítě postarat? Jak finančně, tak z hlediska výchovy? (V ideálním případě: Jste schopná se o dítě postarat, i když se nedejbože rozejdete s partnerem?) Pokud zní odpověď: „ano“, pak už zbývají jen ty veselejší starosti – „co to všechno obnáší“.

A ještě se zamyslete sama nad sebou – budete s ním muset být chvíli doma, nebudete moct pracovat či studovat… a nejsem si jist, kolik zaměstnavatelů pak přijme někoho bez školy či bez praxe. Není lepší v tomto jít přeci jen kvůli vlastnímu dobru s dobou a chvilku si počkat?
Doplňuji:
Ad co to všechno obnáší: vzhledem k tomu, že jsem dítě neměl, jsou zde pravděpodobně mnohem povolanější osoby, maminky, které to mohou vyjmenovat. Ale i přesto vyjmenuji několik negativních věcí, které to obnáší: ze začátku neustálé vstávání v noci; nemoci; strach z toho, co dítěti je, protože pořád pláče a vy mu nemůžete pomoci; neustálý dohled; jste prakticky upoutaná k tomu dítěti a z počátku s ním nemůžete nic dělat, žádné velké výlety… je hodně velký rozdíl, když si od kamarádek půjčím na chvilku jejich dítko (ať již batole či 3 letého klučinu). Tam jste s ním třeba dvě hodiny a pokud se rozpláče a nedá se utišit (což není, resp. nemusí být samozřejmě ani vaše vina), jednoduše vrátíte dítko mamince, ta se o všechno postará. Tady jste vy ta zodpovědná osoba. A nikoli 2 hodiny denně na odreagování. 24 hodin denně, 365 dní v roce. Odpověď „mám přece taky přítele / manžela“ je pěkná, ale někdo chodit do práce musí. A pokud je v té práci 8 hodin denně a není zrovna lehká, tak se pravděpodobně sám musí dost ‚přemáhat‘, aby si s dětmi večer ještě pohrál, místo toho, aby si s Vámi užil klidný večer. (Tohle však – pokud nemáte nějaké zaopatření – bude stejné, ať Vám je 17, nebo 25.)

Takže pozor, uvědomte si, že to je i dost náročné na psychiku a to jak pro vás, tak pro partnera.

Abych to však zakončil něčím veselým: nehledě na to, co jsem říkal, děti jsou a budou úžasné, vždyť je to také naše budoucnost :)

Upravil/a: chudst

Osobně bych toto rozhodnutí ještě důkladně zvážil. kromě fungující rodiny dítě potřebuje jisté zázemí jak materiální, tak finanční. V 17 se mi to jeví jako nedostatečně uvážený krok.

V sedmnácti jsi ještě sama dítě. Takže to považuji za nerozumný nápad. Počkej si, až budeš na mateřství a starosti o dítě zralá a až k tomu budeš mít vhodného partnera. Partnera, který s Tebou bude chtít dítě mít a teké ho bude chtít vychovávat.

Hele, nejde jen o zajištění, aby mělo co do huby, ale dítě potřebuje vychovat, a pokud chceš v 17 letech dítě, tak potřebuješ prvně vychovat ty, to je opravdu nerozumné. Dobře vychovat dítě, to jen tak někdo neumí, vážně. Nechci kategorizovat, neznám tě, ale nemyslím si, že na to máš.

je to hodně brzy ..a obnáší to péči matky o dítě, to se mrkni na net, co to všechno obnáší. Je toho tolik, že to mozek v 17ti letech není schopem vůbec vstřebat a hlavně pochopit ,)

je veľa pre i proti, skr sa mi zdá, že tých proti je viac (ale to je stav v súčasnej spoločnosti).
Proti hovoria skôr súčasné spoločenské konvencie (kariéra, finančné zabezpečenie, proste peniaza sú až na prvom mieste), pre hovorí fyziologická dispozícia organizmu a historický vývoj (bežne ženy ešte pred 30 rokmi rodili vo veku 18 – 25 rokov, dnes je tá „bežnosť“ nad 30 rokov – výsledok vidíme vo zvýšenom počte rizikových tehotenstiev, degradácii spoločenskej hodnoty rodiny a manželstva ako záväzku, v „nemaní času venovať sa rodine“ a pod.)

Záleží, v akom prostredí žijete (ochota tolerancie okolia pre mladú mamičku, pomoc rodiny – kedysi bežná vec, spoľahlivý partner [otec dieťaťa] a pod.) a vaša odvaha čeliť „netradičnosti“ (opäť prízvukujem – v dnešnej dobe), aké máte zázemie (najmä bývanie).

Držím palce.

Resumé:
Prečo nie?

Klidně si ho měj,když ho chceš,ale uvaž,že pak skončí bezstarostnost sedmnácti let a nastane kolotoč starostí do doby,než se dítě samo o sebe postará a vyletí z hnízda a to je dalších 18 let nejméně.
Zda jsi nebo nejsi vyspělá,nevím,fy­zicky snad ano,ale duševně?Zadarmo ti v tomhle státě nikdo nic nedá,rodiče na pomoc tady taky nebudou donekonečna,takže …máš kde bydlet?Máš finanční zajištění?Pokud ano,tak na výchovu můžeš být klidně i sama,pokud by se potencionální otec rozhodl vycouvat.Tak jak jsem to napsala,je sice kruté,ale bohužel je to tak.