Má i dudlík svou historii?

Dudlík jako druh umělé bradavky, jehož úkolem není předávání tekutiny, ale uklidnění dítěte pomocí sání, má také svou historii. Zdánlivě jednoduchou věc musel totiž také někdo vymyslet.
Historie dudlíku je úzce spjatá s historií chrastítka, jelikož obě věci měly za úkol dítě utišit.

Chrastítka se objevovala už od primitivních kmenů a byla vyráběna z klacíků, zubů či lastur. Římané dávali dětem do úst náhrdelník z dřevěných korálků, vyrobených z pivoněk, který měl ochránit dítě před nemocí. Takové náhrdelníky byly pak používány ještě několik století. Některá chrastítka byla vyrobena s rukojetí z hladkého kamene nebo kosti, kterou bylo možné dudlat. Jelikož byla vyrobena většinou z chladivých materiálů, plnila i účel zklidnění dásní při růstu prvních zoubků. Další věcí, která byla dávána dětem na cumlání, byl kousek cukru (na klacku a přetažený kouskem látky), nebo dřevěný klacík s malou dýní na konci. V některých částech světa dávali dětem dokonce do látky kus masa, špeku a často byl hadr napuštěn v brandy. V germánských oblastech pak používali látku vyplněnou sladkým chlebem.

http://www.fif­tyfifty.cz/hle­dani-toho-spravneho-dudliku-2125519.php

"Různými předměty na cucání se lidé snažili děti uklidňovat už celá staletí. Používali k tomu látkové uzly namočené do vody nebo medu, dřevěné špalíčky nebo rukojeti chrastítek vyráběných z kostí, korálů či kamene.

Nic z toho nikdy nedosáhlo takové popularity jako gumový dudlík. O patent na „originální a nové řešení dětského tišítka“ si Christian W. Meinecke zažádal v roce 1901. Byl to newyorský drogista a mnoho se o něm neví. Jeho dětské tišítko tvořilo gumové cucátko a diskový štít, který měl zabránit cucátko spolknout. Další vynálezci si nechávali patentovat různé varianty, jeden z nich přidal na štítek kroužek, s jehož pomocí se dal dudlík snadněji vyndat dítěti z úst. V počátcích dudlíků se gumové části zpracovávaly pomocí síry, která po sobě zanechávala nepříjemný pach. Některé se barvily do bíla, což znamenalo použití olova. Štíty se dělaly z kostí, slonoviny nebo hliníku. Gumu časem nahradil latex a silikon, slonovinu či kost umělá hmota."

http://www.spi­rit.cz/index.php/za­jimavosti/15105-pocatky-dudliku

Ještě občas vidím maminky, které dudlík namáčejí do medu a tak mimina uklidňují dvakrát.
–
Různé podoby dudlíků
http://blog.mi­mulo.cz/dudlik-dobry-sluha-nebo-zly-pan/

Ano , má. Už ve středověku se používaly látkové uzlíky s těstem, namořené v medu nebo máčené v odvaru z makovic. Koncem 19 století se objevují první gumové dudlíky rotačního tvaru. V padesátých létech dvacátého století se začínají vyrábět dudlíky i jiných, více anatomických tvarů