Co s těhotenstvím v 17 letech?

Toto je velice těžká otázka, jelikož neznám tvoji situaci. Ano, spadla jsi do toho a v případě, že máš to podezření a opravdu jsi těhotná nezávidím ti tvoje rozhodování.
Co škola, co rodiče, co partner? Na druhou stranu si nechat dítě vzít mi také nepříjde zrovna správné, jelikož se může, ale nemusí stát, že již další nebude. Nejen s pohledu zdravotního, ale právě toho lidského, kdy následně budeš psychicky úplně někde jinde.
Opravdu nevím a neznám tvoji situaci, tak je těžké abych radil co je zodpovědné a co nezodpovědné.
Mohl bych říct, že co sis nadrobila, to si také sněz, ale to mi příjde kruté. Tak stejně mi příjde kruté ti radit potrat jakož by bylo nevhodné ti radit abys dítě porodila a poté byla nešťastná, že ti „zkazilo život“, protože škola, práce atd.
Promluv si o tom s rodiči, zda tě podpoří, jako i s rodiči partnera, tedy pokud partner je.
Držím ti palce.

Ahoj. Osobně si myslím, že pokud takhle přemýšlíš, na potrat bys chodit rozhodně neměla. Není to lehkej zákrok a i ženy, které se potratu předem neobávají, potom často mívají psychické problémy. Natož Ty, která už teď o plodu uvažuješ jako o budoucím dítěti, které je nelidské zabít. Nehledě na rizika, která potrat vždycky má – můžou být komplikace a může se stát, že bys už třeba taky nikdy otěhotnět nemohla…
Takže být Tebou bych na potrat rozhodně nechodila, byla bys pak jen nešťastná. Zbývají dvě možnosti – adopce nebo si malé nechat. Adopce je sice možnost, ale asi nebudeš mít nikdy klid – bude Ti hlodat v hlavě, jak se asi dítě má, kde žije, jak se o něj rodina stará, jak vypadá, jaký z něj bude člověk… Je to stoprocentně lepší volba než potrat, ale nebudeš mít klid.
Pokud, jak říkáš, máš děti ráda, neváhala bych a nechala bych si je. Důležité jsou dvě věci – jak se k tomu postaví otec dítěte a jak to vezme Tvá rodina? Zprvu asi budou v šoku, ale pak se jim to snad rozleží a podpoří Tě, vždyť jsi jejich dcera. Zvládnout se to určitě dá, jen se musí chtít. Moje kamarádka měla mimčo v devatenácti (což je skoro stejné, Ty ho budeš mít v osmnácti), vdala se, manželství sice nedopadlo slavně, ale má krásnýho zdravýho kluka a je moc ráda, že ho má. A studuje, i když dálkově. Takže hlavu vzhůru, zvládnout to dá. I kdybys měla malé vychovávat sama bez otce – v sedmnácti budeš mít asi poměrně mladé rodiče, takže Ti s malým určitě pomůžou a zvládnete to.

Ale možná to jenom řešíš předčasně a ukáže se, že těhotná nejsi. Ale pokud jo, určitě to zvládneš. Nebyla bys první ani poslední, kdo měl neplánovaně mimčo v osmnácti :o)

Toť můj názor. Ať se rozhodneš jakkoli, tak hlavně přeju, ať pak rozhodnutí nelituješ. A pokud se rozhodneš do toho jít a být maminkou, tak hlavně nic moc neřeš, nenervuj se, buď v klidu a těš se na to! V těhotenství je nejdůležitější být v klidu a v pohodě, pak je velká šance, že bude malý zdravý a to je nejdůležitější :o) Takže se drž a hlavně to chce klid a nohy v teple :o)

zkus si otázku položit jinak,neptej se jestli potrat ano či ne,dej si pár otázek a jestli odpovědi na ně budou znít kladně pomůže ti to při rozhodování,budeš mít zázemí pro své dítě?uživíš ho? pomohou ti rodiče?jak se k celé věci postaví partner?Já měla dítě v 18-cti letech,při mateřské jsem dodělávala školu,bez pomoci rodičů bych to jen ztěží zvládla,ale zvládla nejen já,ale i můj partner,těžko ti někdo může říct běž potratit,nebo nech si dítě,tohle musíš rozhodnout sama,důležité je co cítíš v srdci jestli bys zvládla vychovat dítko,není to lehké,ale není to ani nemožné
Doplňuji:
ps: dnes už je můj syn dospělý a mě hrozně těší věta mami jak jsi dokázala studovat starat se o mě a o tátu a nezešílet

Upravil/a: anonym

Je mi 17 let a jsem asi těhotná. Hodně málo informací. Navíc mám pocit, že je to jen vymyšlená otázka pro zajímavost své osoby.
V otázce schází mnoho základních a podstatných informací pro trochu rozumnější odpověď, než kterou si můžeš přečíst v každém časopisu pro – nástileté.
Nepíšeš o svém zdravotním stavu, o přípravě na zaměstnání (školy a cíle), o rodinném zázemí, o případném otci a jeho odpovědnosti, o … .
Ale k potratu – napíši o čem se u nás moc nemluví, ale občas se podobné postřehy objevují v diskusích k podobnému tématu.
Odpovědnost za dítě (teď zatím plod) má i jeho otec. Proto bych byl daleko hovořit o tom, že bys ty svým rozhodnutím jít na přerušení těhotenství byla za tento krok jen sama odpovědna. Ochranu před nechtěným těhotenství by měli používat oba, naopak z těch dvou jedině muž ví, kdy spermie z jeho těla odchází (ve většině případech). Za další mohl ti i říci, že měl podezření, že se vše nepovedlo a mohla jsi včas zajít k lékaři, který může dát léky – takže by se prakticky mnoho nedělo.
Na to, že je ti 17, že ve základní škole je sexuální výchova součástí výuky, že při ní většina žáků a žákyň strašně machruje jak jsou v oboru znalí, je to skoro od vás obou velmi hrubá chyba.
Nicméně když se podíváš do přírody, tak především chrání matku (tedy samici) než nenarozené mládě. V době hladu, stresu a dalších nepříznivých podmínek pro zdravý vývoj plodu, dochází k potratu a nebo později narozené mládě umírá pro nedostatek potravy. V některých případech osobně proto umělé přerušení těhotenství považuji jen trochu víc člověkem řízený jeden ze základních přírodních zákonů – ochrana matky. Protože mládě v přírodě až na vyjímky bez matky nepřežije, naopak matka za pozdějších příznivých podmínek může mít další mládě.
Nicméně – teď tento problém musíte řešit minimálně oba dva + obě rodiny. Pokud jsi v tom skutečně sama teď, budeš v tom hodně sama i později. To neznamená, že bys nedokázala dobře vychovat dítě.

Zdroj: život