VY a deti VASEHO partnera

My jsme to měli tak, jak chtělo dítě. A bez problémů, protože to mělo přednost a ne naše nějaké hloupé emoce. Něco sice stanovil soud, ale vše probíhalo ´plně v jiné rovině, prostě na kamarádském partnerství ve prospěch dítěte. Dokonce když bylo potřeba, finanční výpomoc od matky dítěte byla vyšší než určil soud.
A nakonec vše dopadlo pro dítě dobře, sešli jsme se znovu jako by se nechumelilo. Nějaké hlouposti které nám do života přinesl život jsme spolu zahodili za hlavu – harmonický život potomků je přednější.
Když někdo se neumí ve svém životě ve prospěch svých dětí zkrotit natolik, že dojde k rozpadu rodiny do stavu, že druhá strana je silně negativně naladěna, měl by být hodně zticha a nechat všemu volný průběh. Minimálně, než druhého partnera vše přebolí, dokáže se se vším srovnat. Řádně si plnit vyživovací povinnosti, přijmout fakt, že ta druhá strana je proti němu negativně naladěna a že to vede zcela logicky i přes děti. Rozhodně netlačit.
Je totiž smutné, že žena která porodí svému partnerovi dítě (tedy obou v té dvojici) mu potom nevyhovuje z mnoha důvodů. Nevyzrálost lidí v i dospělém věku, jinak to nelze říci.
A když si někdo začne s partnerem který má děti z jiného vztahu, musí počítat s problémy které mu budou narušovat partnerský vztah.
Jenže jak se říká, když svrbí, je to horší než podebraná pata.
Pro jmhada: minule mi pizlicka napsala, že (volně napsáno) je pro netlačení na bývalou partnerku. Nicméně, když si přečteš jiné otázky, třeba jak dostat bývalou ženu z bytu, je ve vzduchu něco přímo nevysloveného a signalizuje to k určité nedůvěře v jejích vysvětlování.
Zdá se mi, že se v tom vztahu moc šťourá, místo aby to nechala na rodičích. Zcela věřím, že neochota matky dát děti k jejich otci je víc averze matky vůdči jejímu chování, než k biologickému otci dětí. Já bych proti kukačce taky použil všechny možnosti jak ji alespoň klovnout.
Už jenom nadpis VY a VAŠEHO partnera o mnohém mluví.
Doplňuji:
Aj zase jsem narazil a byl jsem odhalen jako šplhavec.
Takže dámo to samé – o mne také nevíte nic. Nemám potřebu se nad nikým navyšovat, jen konstatuji fakt, který se v mém životě odehrál a jak jsme ho vyřešili. A to jak jsme ho vyřešili je oceněnováno mnoha lidmi i od oborníků v oblasti výchovy dětí. Výš bych šplhal rád, ale nevím kam výš a co bych z toho měl jako mít. A bohužel k vaší litosti vám tam budu chodit. Už jenom z reakcí na moje příspěvky lze mnohé dovodit. A kdo si přečte vaše dotazy z dřívějška – udělá si svůj obrázek. Pokud jste postřehla – podobně se zde vyjádřilo i víc lidí, jen mírněji.
A mimochodem – nejsem si jist, zda arogance ve vašem doplnění otázky patří na stránky „Odpovědi“.

Upravil/a: venkovan

Nejdůležitější je vzájemná dohoda. Pokud jsou oba dva rozumní, dokáží se dohodnout tak, aby to vyhovovalo oboum stranám a především dětem.
Pokud toho nejsou schopni, nebo ochotni, pak jsou neustálé problémy.
Doplňuji:
Pokud se dohoda bude dělat v tónu jakým je psán doplněk otázky pro venkovana, tak je zbytečné jednat, protože dohoda bude nemožná

Upravil/a: Drap

Nechci se tě dotknout, ale pokud se ti nelíbí reakce obyčejných lidí a jejich zkušenosti raději se obracej na tuto poradnu, kde ti nezaujatě odpoví odbornice Marta Boučková …je skutečně dobrá…

http://www.zby­nekmlcoch.cz/in­formace/vztahy/roz­chod-rozvod-vyzivne/phdr-marta-bouckova-partnerska-poradna-online-zdarma-psychologicka-poradna-kontakt

Z otázky nějak vykukuje atipatie k těm dětem.Asi jste si měla najít někoho bezdětného.
Osobně si myslím,že záleží na dohodě,ve které by měla partnerka trochu zohlednit vztah otce k dětem.Jenže to je ten kámen úrazu a už přírodou je dáno,že málokterá žena nebude hájit především své vztahy a zájmy současné i v mysli budoucí.A v těch dětech vidí ten bývalý vztah,který bere či by mohl vzít

Doporučujem si pozrieť seriál „Súdna sieň“ tv Joj. Neviem či v niektorej českej televízii je podobný seriál. Je veľmi zaujímavý a na zamyslenie. Pomerne veľa je tam aj o rozvodoch, porozvodových vzťahoch a o deťoch z takých manželstiev. Nevšímajte si ako hrajú, ale o čom to je.
Archív tv Joj:
http://www.joj­.sk/sudna-sien/sudna-sien-o-relacii.html

Tohle je velice ožehavé téma. Mohla bych psát moralizující řeči tom, jak se mají mít všichni rádi a muž má být za všech okolností zodpovědný otec. Taková líbivá politika se sice nosí, ale pravda je obvykle jiná. To by nebylo tolik rozvodů, dětí v domovech a neměli bychom plné čekárny v psychoporadnách. Pokusím se proto podívat na tvou věc nezaujatě a spíše ze statistického hlediska.
Je důležité nastavit hned na začátku jasná pravidla na všech stranách. Nemyslím si, že by se mělo ve vztahu vše podřizovat dětem. Na prvním místě mají být vždy oba partneři (vztah je o nich, děti odrostou a budou mít svuj život). Já osobně ten moderní kult dítěte nesnáším. Vede pouze k naprosté toleranci všeho co dítě provede, omlouvání jeho chyb a povyšování někdy podprůměrného jedince do nadoblačných výšin. Z toho vycházejí všechny ty problémy s drzými dětmi, které se i zde nedávno řešily. Dát dítěti ve vztahu absolutní moc, je stejné jako dát břitvu opici.
Jsem přesvědčena o tom, že pokud se člověk rozhodne změnit svůj život s někým jiným, nesmí ho ale tomu druhému zkazit. Jestliže se muž rozhodne žít s bezdětnou ženou a ona stojí o něho, ale o jeho děti ne, nelze se tomu divit, je to obvyklé. Jenže… Je na něm pro co se rozhodne. On má „problém“. Miluje přesto ženu, která nebere jeho děti? Pokud ano, měl by vyhovět svému novému vztahu a netahat do nové rodiny kosti z minulosti.
Mužův „pravěk“ řeší hlavně ženy. Muži si obvykle (neházím vás všechny do jednoho pytle, pánové!) najdou novou partnerku, rozvrátí domov, zklamou matku svých dětí a pak se i diví, že spolu všichni nechtějí kamarádit. Jenže to vždycky (obvykle nikdy) nejde.Vím, že realita zní hodně drsně a málokomu se to povede, ale opravdu je nejlepším řešením ukončit jakékoli vztahy. Pokud ti dítě vadí už teď, časem ho začneš nenávidět. A budete se hádat. To je nepsané pravidlo. Lidé se hádají kvůli vlastním dětem, natož cizím!
Lze namítnout, že jsi věděla do čeho jdeš, ale pardon, to on také. Není tvojí povinností starat se o cizí děti a mít je ráda – to už se nedonutíš vůbec. Ano, někdo je takový, že děti vezme a má s nimi dobrý vztah, ale to jsou opravdu výjimky. Znám spoustu žen, které se tváří jen kvůli partnerovi jakoby nic, ale z cizích dětí jsou nešťastné. Opravdu je jich hodně. Ty, které říkají, jak si všichni rozumí a děti berou, jsou většinou tak silně fixovány na nového partnera, že raději neřeknou svůj názor. A to je ta největší chyba. Partnery si vybíráme, děti se rodí. Nejhorší situace nastávají, když pak mají nové dítě – společné.
Každý se na to dívá ze svého pohledu a je přesvědčen, že jednal správně – ostatně ptala ses na to. Ano, je to zodpovědnost dospělých, ale daleko více by mne zajímal názor těch odrostlých dětí, které tuhle situaci zažily. Bylo pro ně zvolené řešení dobré? Jak se jim žilo? Je to totiž vždy odlišný pohled. Dítě netoleruje a nepromíjí, faleš a křeč odhalí, i když jsou rodiče (i macechy a otčímové) přesvědčeni, že to zvládají na jedničku.

Pokud jdu do vztahu s někým,do už má děti z předchozího vztahu,tak musím počítat s tím,že rozhodně děti za rozpad předchozího vztahu nemůžou a chtějí-li být se mnou na tkzv. střídavou péči,což znamená,že týden u jednoho rodiče a týden u druhého,tak už jen záleží na domluvě se součastným partnerem,kaž­dopádně vždy se nechá najít kompromis,ale nelze si na druhou stranu vynucovat něco ve smyslu buď já nebo Tvoje děti.to je špatně a sám za sebe mohu říct,že by to vyhráli děti.Nutno podotknout,že já tohle dilema naštěstí řešit zatím nemusel.