Když píšu věty vůbec nad tím nepřemýšlím a jsou snad nesrozumitelné? Nemělo by se víc věnovat gramatice a slohu? Ke spávné gramatice spíš potřebuji umět vyjmenovaná slova, s/z a malá, velká písmena. Štěstí, že se už neučí přechodníky…
Možná to nějak souvisí s gramatikou, ale já prostě necítím, že bych si to při psaní potřebovala uvědomovat.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 0 před 3673 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Zřejmě vám ve škole nevysvětlili pojem gramatika, takže si ve svém
dotazu protiřečíte.
.
Gramatika (mluvnice) = pravidla, jimiž se řídí stavba vět, větných
členů a slov.
Zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším slova smyslu
i fonetiku a fonologii, lexikologii a slovotvoru a stylistiku.
Takže se věnujete gramatice, když se učíte rozbírat věty, určovat slovní druhy. .
Třeba ve své první větě vám chybí čárka. Z toho je vidět, že je nutné při sestavování vět přemýšlet.
Proč rozebíráte věty? Abyste pochopila jejich smysl, třeba chybná spojka ve větě změní její smysl. Stejně tak postavení slov mlůže mít jiný význam.
Uváděla jsem, kdysi příklad. Bez přemýšlení nad interpunkcí, kdysi věta chybou písaře rozhodla o životě.
Popravit, nelze osvobodit!. Popravit nelze, osvobodit.
–
Při rozboru vět přemýšlíte, i zde uplatníte pravopisná pravidla shody
přísudku s podmětem – skladební dvojice, rozlišení přívlastku
těsného a volného, přístavku atd.,
Český jazyk je velmi složitý, všechny disciplíny jsou vzájemně
propojené – pravopis, interpunkce, stavba věty a souvětí, stylizace…
Nic se nedá vynechat.
I pro výuku angličtiny je znát pravidla češtiny, angličtina má přece
stanovený určitý pořádek slov.
Když napíšete složité souvětí, často se do něj zamotáte a věta má jiný smysl. Bez větného rozboru není možné pochopit interpunkci, často i význam. Rozbor vět podporuje logické myšlení, schopnost aplikovat poznatky i jinde. Třeba při četbě literatury – četla jste něco od Vl. Vančury, jeho složitá souvětí?
Součástí skladby je informace o větách podle postoje mluvčího ke
skutečnosti – vztah ke znalostí slovesného zplůsobu, intonace, dále
užití záporu v češtině – vše je tedy propojené , skladba
s tvaroslovím a pravopisem, , skladba se slohem… atd.
–
Končím slovy svého oblíbeného K. Čapka:
„A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit…“
0 Nominace Nahlásit |
Je to hodně velká pomůcka při učení cizích jazyků .. Já jsem tedkon na zdravce a ucim se latinu … Je to mrtví jazyk což znamená ze už se nijak nevyvíjí … Když skladbám vetu je pro me velkou pomuckou nejdrive si ji rozložit v českém jazyce a pak určovat všechny deklinace (rody) apod.
0 Nominace Nahlásit |
Souhlasím s tebou a plně ti dávám za pravdu. Větnému rozboru se věnuje obrovské množství času a nevím, jak teď, ale dřív to byla stěžejní znalost u přijímaček na gympl. Ovládal jsem to naprosto perfektně, ale nikdy jsem to v životě nepotřeboval. Bohužel školní osnovy a pro život potřebné věci jsou dva rozdílné světy. Podle písemného projevu řady mladých lidí mám často dojem, že se nikdy žádného kurzu českého jazyka nezúčastnili.
0 Nominace Nahlásit |
Tím, že nepřemýšlíš nad psaním vět, by ses snad radši neměla
chlubit.
Můžeš mi vysvětlit, jak si představuješ sloh bez větné skladby?
Nebudeš-li znát větnou stavbu, nikdy nic kloudného nenapíšeš …
Zamysli se:
Proč si při psaní nepotřebuješ uvědomovat větnou stavbu?
Já bych řekla, že ji máš díky rozborům dobře zažitou …
@Mandice:
Co je to SKLADBAT? Opravdu skladbáš věty?
Věty se neskládají, věty se tvoří, píší, …
Mrtvý je tvrdé přídavné jméno …
0 Nominace Nahlásit |
Taky když si uvědomíš, co je v textu věta vedlejší, co vložená, atd., už nikdy nemůžeš udělat chybu v čárkách.
0 Nominace Nahlásit |
chceš li umět cizí jazyk, musíš se naučit ten vlastní, pochopit větné členy a stavbu věty, protože gramaticky jsou indoevropské jazyky téměř stejné. Větný rozbor je vlastně kostra jazyka a ta je v mnoha jazycích podobná, a tak když znáš základ, půjde to lépe. a když neznáš, musíš se učit zbytečně to samé.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, chybně jsem zaměnila gramatiku a pravopis. Myslela jsem pravopis. Přemýšlím většinou nad i/y apod. Spojky ve větách mění smysl. Ale vím že věta: Uvařím si oběd, protože mám hlad. dává smysl na rozdíl od věty: Uvařím si oběd, nebo (ale) mám hlad. Taková věta by mi nedávala smysl, aniž bych věty někdy rozebírala. Stejně tak vím, že mám napsat sladký koláč, a ne koláč sladký. Souhlasím, že třeba určování vedlejších vět souvisí s čárkami ve větách (vím, že v těch dělám někdy chyby). Ale, když píšu tak si je neurčuji. Psala bych to třikrát déle, než bych si to všechno určila. Snažím se psát čárky podle počtu sloves a před spojkami (ale, když, protože…). Je pravda, že naprosto nesnáším složitá souvětí a kniha psaná takovým způsobem mě odrazuje.
Je to vaše věc, ale pravopis svědčí o znalost či neznalosti českého jazyka.
Není třeba přemýšlet, když máte pravidla zažitá. Samozřejmě při psaní nemusíte druh věty určovat, ale uvědomit si, co je třeba věta vložená, vedlejší věta spojená souřadně atd.
„Ale, když píši tak si je neurčuji.“. V této větě máte dvě chyby, které právě souvisejí s rozborem.
Neměla by vás odrazovat četba knih kvůli tomu, že autor používá složitá souvětí, ale jinakl je mistrem jazyka. V tom je krása češtiny.
Příklad na jedno souvětí, které jsem našla.
„Když auto přijelo ukázalo se že v něm není tolik místa jak jsme čekali protože jsme nepočítali s tatínkovým rybářským košem a s pruty a s jídlem a bylo zřejmě jasné že se tam všichni nevejdeme.“
No, asi je to nutné, když kvůli tomu dělám chyby 🙂 Jenom se mi zdálo, že se tím zabírá hrozně moc času, který pak nezbude na jiné věcí. Ptala jsem se, protože jsem sama nedokázala najít nějaký smysl. A z odpovědí jsem aspoň nějaký našla. 🙂