Děti se možná ve škole přestanou učit větný rozbor. Pochopili jste, k čemu je ten rozbor je v praxi? Já nikdy. Poznám větu, někdy i poznám která je hlaví, ale nikdy nevím, zda je podmětná nebo předmětná atd. pokud jste toto někdy pochopili, využíváte to v praxi? Jak???
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? IK před 4666 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo
znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné
použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé
pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí
psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý,
že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština
je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování
(už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázky, kdy se čárkou mění
smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti
naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně
psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji
logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky,
chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat
tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači,
někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve
vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se
domnívají, že je nepotřebují znát ani jejich svěřenci.
0 Nominace Nahlásit |
Při učení cizích jazyků se to dá využít. Pokud zvládnete rozlišovat
ty věty a slovní druhy v češtině, můžete pak podle toho pochopit
v obecné rovině odlišnou skladbu věty v cizím jazyce.
Jinak v samotné češtině se to dá využít například pro správnou
použití interpunkce. Bude toho určitě víc. Já sám jsem přes tyhle
teoretické věci nikdy moc odborník nebyl a řídil jsem se spíš nějakým
jazykovým citem.
0 Nominace Nahlásit |
Mně to pomohlo, když jsem se učila anglicky – na pokročilé úrovni se
člověk zabývá tím, jak se píše vedlejší věta předmětná, podmětná,
atd. Nevím, jak bych to určovala v angličtině, kdybych se na základní
škole nedozvěděla, jak na to v češtině. Asi velice obtížně. Také mi
to pomáhá, když nevím, kde napsat čárku ve větě.
Tyhle reformy mě děsí. Je fajn mít jednodušší život, ale v oblasti
vzdělání mi to přijde nesmyslné – za chvíli se přestane vyučovat
psaní, máme přeci počítače. Nebo počty – na to přeci máme
kalkulačku. Nechci vědět, kam tohle povede, ale doufám, že bude trvat
hodně dlouho, než se to uskuteční, protože nechci, aby můj syn neznal
rozdíl mezi podmětem a příslovečným určením času.
0 Nominace Nahlásit |
Používám, chybí mi cit pro češtinu, takže se kontroluji a přepisuji,
dost nad tím přemýšlím a kdyby nebylo minimální znalosti vazeb ve větě,
tak se z chaosu nedostanu. Při řeči problém nemám, ale psaní je jak
začarované.
Při čtení to není také tak hrozné, ale někdy čtu několikrát větu než
pochopím význam a musím si zdůrazňovat členění vět. Když někdo
udělá chyby tak to musím nejdřív rozšifrovat, jak to má být správně a
pak teprve pochopit.
Když někde vypadne slovo tak je to pro mne jako chybějící číslo
v rovnici. Větná skladba je jako matematický vzorec, taková
pomocná síť.
0 Nominace Nahlásit |
Na ZŠ nás tím učitelka každou možnou chvíli dolova „šikanovala“, jiné slovo se snad pro to ani nehodí.
v učnáku jsme udělali sotva 3 za 3 roky a na průmyslovce taky nějak 3 nebo 4 za čtyři roky studia.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek