Z jakého důvodu nižší soudy neuznávají svobodu slova a tím Listinu zákl. práv?

Svoboda slova není od toho, aby kdejaký jouda šířil poplašné zprávy.

Zákony, ústavy aj. „věci pro blbečky“ (tedy pro ty, kteří tomu věří a spoléhají na ně) prostě JSOU PRO BLBEČKY. Aneb když se chce, tak VŠECHNO jde. Nemá smysl spekulovat nad jejich formou, divit se a tak vůbec. BTW – tohle platí VŽDY, ve všech systémech, nejen v dem(ent)okracii. Jde jen o „míru prolhanosti“, tedy o množství „vyjímek potvrzujících pravidlo“. A dem(ent)okracie s přehledem v tomto směru VEDE, plná huba řečí a skutek utek. Máme TOLIK „práv a svobod“, že DOVOLAT se jakékoliv jednotlivé je prakticky VYLOUČENO (případně po několika letech soudů a vyhození milionů za advokáty). K ČEMU jsou takové „zákony“?

Rozdíl mezi LEPŠÍM a HORŠÍM systémem je právě v tom počtu aplikovaných „vyjímek“. Stručně řečeno – lepší jsou špatná PLATNÁ pravidla, než třeba ta „ideální/dokonalá“, která ovšem platí „jak kdy, jak komu“, chápeš? 🙂

Taková je politická vůle. Doposud jsi nezaznamenal, že když je třeba a politická vůle tak svižně ohneme a nebo upravíme i ústavu, aby vyhovovalo potřebám?

Upravil/a: Drap

sloboda slova v medziach zákona, to predpovedal už prorok a spisovateľ Jaroslav Hašek vo svojich dielach.

Sám sis odpověděl, že svoboda slova není absolutní. Prostě si nemůžeš říkat, co chceš. Trestní zákoník není v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. A ani soudy.

Pokud nižší soudy v něčem selžou nebo je tam pochybnost, tak se odvolává k vyšším soudům. Konkrétní případy mohou být subjektivní jako tento. Třeba zhodnocení, zda to je nebo není poplašná zpráva a jak závažná (nebezpečná). Tady jde spíš jen o zbytečnou a pitomou dezinformaci s nejasným vlivem a dopadem. Trest za každou lež a šíření blbostí, by byl nesmyslný. Né každá lež je hned poplašnou zprávou.
Za šíření poplašné zprávy může hrozit až několik let za mřížemi. Taková malá pokuta je nic. Tady jde o postoj ke konkrétnímu tvrzení a jeho dopadu.

I tak ale všechno řídí jen lidi. Samotná Ústava má celou řadu výkladů. Nejen nižší soudy mohou pochybit, ale taky můžou mít pravdu a klidně může pochybit ÚS. Nejsou dokonalé. Justice nefunguje perfektně, zákony si kolikrát odporují nebo jsou relativní (ohebné) nebo je v nich nepořádek. Za vším je lidský faktor. Výkonnost, efektivnost a správnost kolísají.
O případ jsem se nezajímal, ale vyhledal jsem si pár zpráv i odůvodnění ÚS. K tomu se dá říct, že je to i o tom, kdo je zrovna ústavními soudci. Já třeba s Langáškem ve spoustě jeho tvrzeních a odůvodněních nesouhlasím. Nižší soudy respektují Listinu základních práv a svobod. Jiní by jim dali za pravdu. I když tento případ není tak jednoznačný.
Svoboda slova je důležitá a trestání by nemělo být libovolné a svévolné. Ale svoboda slova má své hranice a neměla by chránit (natož podporovat) lži a šíření nebezpečých poplašných zpráv (to už právě upravuje a doplňuje trestní zákoník). Teď záleží jen na zhodnocení konkrétních případů. Ty se budou jeden od druhého lišit.

Upravil/a: tituly

Svoboda projevu je základní právo, které je v demokratické společnosti nezbytné. Avšak i svoboda projevu má své hranice a je omezena právy a svobodami ostatních. Důležité je zde i ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti.

Co se týče Vrábelova případu, bylo mu vytýkáno šíření poplašné zprávy, což je trestný čin podle trestního zákoníku. Argumentuje se tedy tím, že nejde o omezení svobody slova jako takového, ale o potrestání jednání, které může vyvolat paniku a ohrozit bezpečnost.

Tato problematika je však velmi citlivá a je subjektem mnoha debat. Někdo může argumentovat tím, že svoboda projevu by měla být absolutní, někdo naopak vidí její omezení ve jménu ochrany bezpečnosti jako nezbytné. Je to tedy otázka rovnováhy mezi individuální svobodou a společenskou bezpečností.

Ústavní soud může mít na toto téma jiný názor než nižší soudy, což je běžné v rámci soudního systému, kde vyšší soudy mohou přezkoumávat a měnit rozhodnutí nižších soudů.

Pokud jde o projevy, které „zraňují, šokují nebo znepokojují“, ty jsou také do určité míry chráněny, pokud nejsou v rozporu s právním řádem. Soudy je ovšem musí posuzovat v kontextu a s ohledem na konkrétní okolnosti.

Svoboda slova stejně jako všechny ostatní svobody je zákonem omezena. Nesmíš pomlouvat, urážet, podvádět, atd… Hodně diskusí o svobodě slova v poslední době bylo kvůli výrokům, za která by si autoři zasloužili pověsit za xxxxx do průvanu.

Stejně tak je zákonem omezena svoboda pohybu: Např nesmíš vjet autem do křižovatky pokud jseš na vedlejší a na hlavní je provoz. Stejně tak nesmíš vjet na přechod, jsou=li na něm chodci. Jak by se Ti líbilo, kdyby někdo řekl, že má být svoboda pohybu absolutní?