Už jste někdy někomu zachránili život?

Ano a několikrát. Při souloži používám kondom, kdo by chtěl do takovýho bordelu jako tu teď je přivést dítě.

Čekal jsem se skupinou chodců před nechráněným žel. přejezdem, blížil se vlak. Nějaká bábina si to štrádovala rovnou pod něj. Tak nějak instinktivně jsem ji popadl za kabát a zadržel ji. Koukala na mně nechápavě a div že mi nevynadala. Evidentně byla mimo. Žádný zvláštní pocit, jenom leknutí.

Ano, nesadla som si pod vplyvom alkoholu za volant žiadneho vozidla. Dobre, dobre,… je to teória, že som zachránila život, ale krásne to znie.

Ano, zachránila. V našem bytovém domě měli byt v OV manželé trochu slabší na hlavu, takové socky, skoro nikdy nepracovali, měli odpojenou elektřinu a žili z jejího část. inv. důchodu a na dluh, až dlužili Společenství vlastníků 300 tis. za vodu a topení, byt jim prodali v exekuci. Jednoho dne v 15 hod. za mnou paní přišla s tím, že neví co má dělat, že manžela nemůže od rána probudit, že chrápe. Šla jsem se na něho podívat, dýchal, ale byl v bezvědomí, zavolala jsem záchranku, museli přijet i hasiči, aby ho snesli do sanitky. A začalo mi peklo. Paní se na mne přisála jak pijavice – peníze, cigarety, jídlo, telefon, zavézt ji autem do jiného města do nemocnice za manželem, protože neměla ani pár korun na autobus…nekonečně mnoho přání, až jsem jednoho krásného dne řekla dost! Její manžel přežil, za to všechno mne ještě pomluvili.Stále žijí v našem městě, nevím kde a jak, občas je potkám, ale dívají se na druhou stranu, ani neodpoví na pozdrav. Ne že bych čekala nějakou vděčnost, ale „za dobrotu na žebrotu“.