Věříte v to,že se vyléčený drogově závislí už ke drogám nevrátí?Daly by jste mu druhou šanci?

Mám bohužel ve svém okolí několik případů závislostí,všichni dostávali další a další šance,podstupovali několikrát léčbu,ale nikdo z nich nevydržel.Má to naprosto destrukční vliv na mezilidské vztahy.Možná to bude znít tvrdě,ale po těchto zkušenostech bych dala jednu šanci-léčba a po ní doprvního selhání a dost.Už v době po léčbě a před selháním bych byla velmi skeptická v plánování budoucnosti s takovým jedincem…:D

Nevím,ale pokud by se jednalo o druhou šanci v manželství,já osobně bych utíkala,co bych stačila.Druhou šanci v zaměstnání,ano,to by mě pak tak nebolelo,přátelům ano,pak by mě bolela ztráta také,ale mých dětí by se to netýkalo.Takže uvěřit se drogově zavislému dá,šanci také,ale zvážit v jakém vztahu k mé osobě je.Obávat se celý život bych nechtěla !Můj názor !

Drogová závislost je trvalá a nezvratná změna v mozku. Proto jsou drogy tak nebezpečné. Drogově závislý člověk se nemůže uzdravit. Může ale úspěšně abstinovat až do smrti. Ale i v takovém případě zemře jako abstinující závislý člověk. Dát mu druhou šanci znamená uvěřit, že on si již do konce života drogu nevezme.

Šanci bych mu dal. Otázka je šanci na co??

Vrátit k drogám se nemusí, ale může. Oproti lidem, kteří to nezkusily má k tomu sklony. Musí si dávat pozor celý život.

Je vyléčený a vyléčený.
Scientologové mají detoxikační program, který zbaví organismus drog a s nimi spojených „emgramů“, je to náročné a drahé, avšak účinné. Projít tím mi připadá i dost statečné, protože musí absolvovat i prožívání děsivých zážitků které si v závislosti nasbíral.
Takovému člověku bych určitě šanci dala a dokonce bych si ho dost vážila jako někoho kdo zvítězil nad něčím co si ani nedovedu představit.

druhou šanci si většina lidí zaslouží, což o to, ale plně důvěřovat takovému člověku je jiná věc… spadnout do toho znovu je jednoduché, ani se nenadějete a je to tam… :/

pokud by šlo o druhou šanci, tu bych takovému člověku dala, ale dávala bych si pozor, protože souhlasím s Jose1fem, drogy pronásledují člověka celý život…
Dát někomu druhou šanci neznamená bezmezně mu věřit. Je to stejné jako u nevěry – nevím tedy jak vy, ale kdyby mě chlap podvedl, tak mu sice druhou šanci dám a navenek se třeba všechno vrátí k normálu, budeme spolu žít jako předtím, ale uvnitř budu vědět, že když to udělal jednou, může to udělat i podruhé… Plná důvěra se k takovému člověku už nikdy neobnoví… pokaždé tam někde vzadu v hlavě budete vědět čeho je schopný…

Jsem toho názoru, že tu „druhou šanci“ spíš dává sobě ten, který se feťákovi rozhodne znovu věřit. A je to pořádná řehole.
Opravdu závislému člověku se líbí ten stav, kdy je tzv. mimo – bude po této situaci stále bažit a hledat si náhradní řešení. Jestli je to pozitivní – třeba umělecká tvorba, sport nebo jiný koníček, do kterého se „zažere“, může to vyjít.
Závislý člověk je osoba snadno podléhající veškerým pokušením. Když něco, tak úplně a nadoraz. Musí mít něco, co mu drogu nahradí tak, aby dál sebe (i své okolí) neničil. Partner, o kterého se může opřít je v tu cvhíli pochopitelně zásadním a důležitým bodem v jeho životě. Myslím ale, že právě pro toho druhého je čas trávený s doživotně abstinujícím člověkem hodně těžký. Obvykle se dočká zklamání ve chvíli, kdy se závislý znovu tzv. postaví na vlastní nohy a partnera zradí – neboť ho bere jako poslední zbytek své pohnuté minulosti. S novým partnerem pak většinou recidivuje atd. Závislost je prokletí a vše je jen o silné osobnosti člověka.