Potkalo vás někoho totální vyčerpání z práce?A co jste museli udělat,abyste se z toho dostali?

jo, když jsem v 25 letech chodila na čtyřiadvaceti­hodinový směny mezi nima dva dny volno, tak ten jeden den jsem celý prospala a nevěděla jsem pak jaký je datum a když jsem se probudila myslela jsem, že musím znovu letět do práce a byla jsem šťastná, že mám ještě jeden den volnej a ten jsem procourala s kámoškou po Praze :DD

No někdy je to opravdu záhul.Pomáhá mne spánek,výlet do přírody a nějaké to hobby.Je dobré mít doma klid a pohodu – takové zázemí.Když to člověk nemá je to špatný.

Jediná rada je spánek. Mozek musí vypnout. Já potřebuju po práci tak 2 hodinky a jsem v normálu. Dostal jsem se jednou v mládí do totálního vyčerpání. Ráno jsem přišel do práce a dělal celou noc s 2 hodinovou přestávkou, pak celý den a do dalšího rána. V 09:00 jsem musel jít spát. Finiš jsme splnili. Nevím jak by to dopadlo, pokud bychom to nestihli.

Asi ne, ale totální nasr*ní z práce to už mě potkalo! 🙂

Pořádně jsem se vyspala, dobře najedla, dala si chvíli od práce pauzu.

Hanny,zastav se ,deti a manzel te potrebuji.Byla jsem na tom podobne,az syn me zastavil , kdyz mi rekl ze,jestli vim ze jsou doma a kdy se s nima zasmeju a popovidam.Zaseklo me to a dala jsem mu za pravdu.Spolecne jsme nasli program dne a slo to a jde.

Když jsem chodil na střední tak od půlky třeťáku, kdy už začínalo jít do tuhého, jsem přišel ze školy, kolem 14:30 nebo 15:30 totálně vyčerpaný, že jsem si musel jít lehnout, spal jsem 2 hodiny, probudil se večer, kolem půl šesté pak jsem koukal na TV, protože večer se mi úkoly už nechtěly dělat a ty jsem dělával o přestávky ve škole, abych nahnal čas.

Nikdy jsem nedodělával úkol na poslední chvíli před hodinou, aby si to někdo nevyložil špatně.

Podle této zkušenosti vím, že bych 8mi hodinovku v práci nevydržel.

Taky mám naštěstí invalidní důchod, i když z jiného důvodu, ale taky souvisí s psychikou.

Jednou,když jsem pracovala ve studené kuchyni,jsme jedno léto museli nahrazovat ty,co si vybírali dovolenou a na mě,jakožto na na nováčka nikdy místo nezbylo,to si zasloužili ti,co byli zaměstnaní déle než já.Takže pracovní doba se protahovala a protahovala,z od­polední se stávaly odpolední i noční.Až jsem začala dělat chyby,tak jsem si musela vzít dovolenou.Na podzim.

BurnOut – syndrom vyhoření. Posílám zajímavý odkaz, je tam i test zdarma, podle kterého poznáš, jak na tom v současnosti jsi.

http://www.syndrom-vyhoreni.psycho­web.cz/

Ano, vykazoval jsem i z diagnostického hlediska znaky přepracovanosti, jednou se mi z toho podařilo i na ulici zkolabovat. Co proti tomu dělat – zkrátka nařídit si odpočinek. Což není pro workoholiky mého typu jednoduché :{/>

Ano, znam to a poznala jsem, ze se neco děje, když jsem lidi, kterým jsem měla pomahat začala nenávidět…bylo to hrozne, vůbec jsem neslysela, ze potrebuji pomoc, jen jsem videla, jak všechno využívají a zneuzivaji…jeden den jsem si řekla dost holka svět nespasíš…ani o to nestoji…a sla jsem domu…populární roce. odpočinku mi bylo fajn…zjistila jsem, že budeme mit 3dite a jsem 5rokem doma…ano jen z jednoho příjmu to neni o prachach, ale penezich, ale ta pohoda co mame, tak
ta se stejně koupit nedá…

Ak som veľmi unavená (tj.krôčik od totálneho vyčerpania) vypnem, idem sa prejsť a načerpať kyslík (čím ďalej je to ťažšie vzhľadom na množstvo smogu) a nevidím ani ´oslíka s peniazmi´ ktorého mi ponúkajú. Peniaze sú krásna a veľmi potrebná vec, ale zdravie je dôležitejšie. Dobrý relax je aj robiť inú prácu, než tú z ktorej som vyčerpaná.

jednou ano ,pak jsem nemohl 5 dní na záda. Tehdá jsem vykopal růčo 65 pařezů lísky za 2 dny.