Je pravda, že bioprodukty mají být zdravější, jsou pěstovány propracovanými postupy, neobsahují chemii. Takže v tomto případě budte žít zdravěji, nezatížíte chemií tolik játra či ledviny. Budou mít méně práce. Ale chce to tak i střídmost, pohyb atd.

Bilolit určitě zdraví neprospěje, zničí škodlivý létající či lezoucí hmyz, ale ten zápach může ohrozit vaše dýchání.

Že by šlo o přírodní prostředek? Spíš bych bio brala jako ničení života škodlivých živočichů. Je to starý přípravek, tedy z doby, kdy se bio tolik nepoužívalo.

Bio – život – lit – mající sílu, pevnost – takže něco, co určitě zničí život nežádoucím potvůrkám.

Upravil/a: annas

Ony ty BIO produkty zas až tak bio nejsou. To co už v půdě a ovzduší je, se ničím neodstraní. Pokud se postřiky a chemická hnojiva používají správně, což zemědělci bohužel moc neznají, pak téměř není rozdíl. Samozřejmě je lepší používání organických hnojiv, ale pokud se i tam dávkování přežene, máme ty dusičnany v zelenině taky.

Jak se to vezme. V jistém smyslu ano, protože pokud je dané ovoce, zeenina, mouka, mléko, maso skutečně BIO, měly by splňovat určité podmínky, které znamenají, že do nich pěstitel či chovatel nepumpuje nevhodnou chemii, antibiotika, hormóny, nejsou geneticky modifikované a nejsou ani chemicky hnojené nebo ošetřované kdečím. To vše má pro tělo určitě nějaký význam, protože i kdyby nic jiného, tak to množství nevhodných látek je tam minimální (něčemu pěstitel nezabrání, např. znečištění z vody a vzduchu, ale nepřidá nic navíc).
Má to ale dva háčky. První je právě ta kontaminace zvenčí, se kterou farmář nic neudělá, ani kdyby se na hlavu stavěl. Ale dejme tomu. že je to kontaminace stopová a tedy přežitelná.
Horší je, že BIO certifikát si za úplatek nezřídka kupují i výrobci, jejichž produkty jsou BIO jen na etiketě. Takže jestli chcete BIO, doporučuji si najít v okolí nějakého malého, sobě známého a důvěryhodného pěstitele či chovatelei bez certifikátu a nakupovat od něj.

U biolitu je účinnost jistější. Zbijete jím i komára, který je nakažený boreliozou. :)

Nějak mi to vlezlo do Diskuse…
___
Věřil bych zejména tomu BIOlitu…
😉
Jinak – co si nevypěstuješ sám, pohnojené vlastními hov…, ehm, hnojivem, je „bio“ asitak jako výborné pivo (včilo je piju) natočené do štucu umytého jarem…
😉

Můj názor je, že ne významně.
Označení BIO mi přijde spíš módní.

Upravil/a: ReHu

Pokud chcete žít zdravě, vykašlete se (snad jen s výjimkou
BIOlitu) na všechny výrobky BIO. Jsou to předražené nesmysly.

Řada pěstitelů nedodržuje postupy. Chcete-li mít záruku zdravé
zeleniny, ovoce, … nezbývá, než si ji vypěstujtovat sám.

Ale úplně stačí se nepřecpávat, jíst pestrou
stravu, vyvarovat se stresu a pravidelně sportovat.

Jedině tak, že po pořízení BIO potravin už ti na jiné zlozvyky nezbudou peníze.

Jaký je rozdíl mezi bio zemědělcem a tím normálním ?
Bio zemědělec hnojí a stříká v noci ,aby ho nebylo vidět – jinak žádný , je to jenom tahák na peníze spotřebitelů.
Příklad : v okolí Kolína jsou dva zemědělci jeden bio a druhý normální ,ale oba
zavlažují z řeky, co je na tom bio ,když v řece může být mnoho nezdravých látek ?

… se divim, že v dnešní době ještě někdo věří na BIO produkty a hlavně, že jsou „prý“ kvalitnější >>> to je asi tak jako s těma hrncema od šmejdů, jen tady je to posvěcený státem…

Biolit asi moc nepomůže, ale pobavil.:-)) Jinak určitě, BIO, EKO a ještě SUPERPOTRAVINY a všechno bude super.:-)) Myslím, že to chce hlavně ZDRAVÝ rozum, ale ten se bohužel koupit nedá.

Zdroj: https://www.blen­dea.cz/superpo­traviny_novin­ka/

AHOJ, JITRO!
Svou ranní proceduru Anastasia přizpůsobila podmínkám chalupářského pozemku. Ráno, nejraději s východem slunce, je třeba naboso vyjít na zahrádku, přiblížit se k těm rostlinám, ke kterým chceme. Lze se jich dotknout. Není třeba provádět tuto proceduru podle nějaké šablony nebo přísně opakujícího se rituálu den co den, ale tak, jak chceme, podle našeho přání. Ale je nutné toto dělat před mytím. Tehdy budou rostliny cítit vůni látek, které se vyloučily za dobu spánku z organizmu póry kůže. Pokud je teplo a je vedle alespoň malý pozemek s trávou – a je žádoucí, aby byl – je vhodné lehnout si na něj a asi tři až čtyři minuty poležet protahujíc se. Jestli na tělo přitom vleze nějaký brouk – nevyhánět ho. Hodně brouků otevírá póry na těle člověka, pročišťuje je. Obvykle se ucpávají ty póry, kterými vycházejí toxiny, vynášející na povrch kůže všelijaké vnitřní choroby, a tím dávají možnost člověku je smýt. Když je na pozemku nějaký vodojem, je třeba se do něj ponořit. Když ne, je možné se polít vodou. Stát se má přitom naboso nedaleko zahrádky a rostlin, lépe – mezi záhonky nebo například jednou vedle keříku maliny, podruhé rybízu atd. Po opláchnutí se není třeba hned utírat. Kapky vody z dlaní se mají setřást, jakoby rozházet i na okolní rostliny. Kapky vody z jiných částí těla je třeba setřásat také rukama. Potom lze provádět obvyklé procedury umývání a užívat všechny pomůcky, na které jste zvyklí.

VEČERNÍ PROCEDURY.
Večer, před spaním, je nutné si umýt nohy ve vodě s dodáním malého množství (pár kapek) šťávy lebedy nebo kopřivy. Lze i oboje najednou, ale neužívat při tom mýdlo nebo šampon. Vodu, ve které se omývaly nohy, vylít na záhonky. Potom, jestli je potřeba, lze umýt nohy mýdlem. Tahle večerní procedura je důležitá ze dvou důvodů. Při pocení nohou vycházejí toxiny, vynášející z organizmu jeho vnitřní choroby, a je důležité je smýt, aby se pročistily póry. Šťáva lebedy a kopřivy tomu bude dobře napomáhat. Tím, že vylijete vodu na záhonky, dáváte dodatečnou informaci mikroorganizmům a rostlinám o svém dnešním stavu. Tohle je také důležité. Jenom díky této informaci viditelný a neviditelný svět, obklopující vás, může vyrábět, odebíraje z kosmu a země vše potřebné pro normální fungováni vašeho organizmu.
ON VŠECHNO SÁM PŘIPRAVÍ.
Ještě mě zajímalo, co řekne o stravování. Vždyť sama se vyživuje velmi zvláštně. Zeptal jsem se:
„Anastasie, řekni mi, jak se má podle tebe stravovat člověk, co má jíst, kdy, kolikrát denně, v jakém množství. U nás se tomuto tématu věnuje hodně pozornosti. Existuje velké množství různé literatury, recepty zdravé výživy, rady na zhubnutí.„
„Způsob života člověka v podmínkách přetechnizovaného světa je těžké si představit jinak. Tenhle svět, jeho temné síly se stále snaží vyměnit přírodní mechanizmus, daný člověku ze začátku, za svůj neforemný umělý systém, který je v rozporu s lidskou přirozeností.“
Poprosil jsem Anastasii, aby mluvila víc konkrétně a srozumitelněji, bez jejího filozofického přemýšlení a ona pokračovala:
„Rozumíš, na tvé otázky co, kdy, v jakém množství má jíst člověk, nikdo lépe, než sám organizmus každého konkrétního člověka odpovědět nemůže. Pocit hladu, žízeň jsou dány přírodou proto, aby signalizovaly každému člověku zvlášť, kdy se má najíst. Přesně tento moment bude pro něho nejvíc vhodný. Přetechnizovaný svět není schopný zabezpečit člověka možností uspokojit pocit hladu a žízně, když to jeho organizmus potřebuje. A tak člověk začal zahánět vlastní organizmus do jakési šablony, vyvolané svou bezmocností, a ještě to ospravedlňovat nějakým účelem. Představ si: jeden sedí nebo napůl spí, stále plný energie, druhý vykonává nějakou fyzickou práci nebo prostě běží zpocený, ztráceje přitom desetkrát více energie, a jíst mají ve stejnou dobu. Člověk má užívat jídlo tehdy, když mu radí jeho organizmus, a nemůže tady být jiný poradce. Já vím, v podmínkách vašeho bytí je tohle skoro nemožné, ale lidé, kteří jsou na vlastních pozemcích vedle svého bydliště, tuto možnost mají. Měli by ji využít a odhodit nepřirozené umělé pokyny. Totéž mohu říci i na otázku – co je třeba jíst. To je to, co se v daný moment nachází, jak bych to řekla tvou řečí, no, „po ruce", snad. Organizmus sám vybere, co je potřebné. Z netradičního mohu poradit následující: pokud ve vašem bydlišti je nějaký živočich (kočka, pes), sledujte ho pozorně. Občas z množství bylin vybírají nějaký druh a požírají ho. Aspoň několik takových bylin je třeba utrhnout a přidat k potravě. Vůbec není zapotřebí to dělat každodenně. Stačí jednou až dvakrát týdně. Také je třeba vlastnoručně sebrat klásky obilnin, vymlátit je, rozemlít, udělat mouku a upéci chléb. Je to velmi důležité. Člověk, který použije tento chléb jenom jednou-dvakrát ročně, dostává zásobu energie, jež je schopna nejen aktivizovat jeho vnitřní síly, ale zapůsobit i na vnitřní stav, uklidnit jeho duši. Tento chléb lze dávat i svým příbuzným nebo blízkým lidem. Na ně také bude mít velmi blahodárný vliv. Velice dobré pro zdraví člověka je alespoň jednou za léto, po dobu tří dnů se stravovat jenom tím, co roste na jeho pozemku, dodatečně užívat chléb, slunečnicový olej a minimum soli.„
Už jsem sdělil, jak se stravuje Anastasia. Stejně i po dobu svého vyprávění nějak mimovolně utrhla jednu, pak druhou bylinku, začala žvýkat a dala i mně. Také jsem se rozhodl ochutnat. Její chuť na mně moc nepůsobila, ale odporné pocity také nevznikaly. Proces stravování a životazabezpečení organizmu Anastasie jako by byl přenechán přírodě a nikdy nerušil její myšlenky, které se zabývají jinými problémy. Nehledě na to je její zdraví neoddělitelnou částí neobyčejné vnější krásy. Podle tvrzení Anastasie vzniká pro organizmus člověka, který má podobný kontakt s rostlinným světem a zemí svého pozemku, možnost zbavit se absolutně všech chorob.
Samotná nemoc je důkazem toho, že se člověk vzdaluje od přírodních mechanizmů, předurčených k hlídání jeho zdraví k zabezpečení života. A pro ně, pro tyto mechanizmy, zápas s jakoukoliv chorobou není žádný problém, protože přesně v tom spočívá podstata jejich existence. Prospěch, který může získat člověk, mající informační kontakt s nevelkou částí světa přírody, je mnohem větší, než jen pomoc v boji proti chorobám.
OBĚD V TAJZE.
Pokaždé, když jsem býval v tajze, u Anastasie na její louce, vždycky jsem si s sebou bral něco k jídlu. Bral jsem si konzervy, neprodyšně uzavřené sušenky, rybí plátky, vakuově balené. A pokaždé, vraceje se od Anastasie, jsem objevoval své zásoby nedotčené. A pokaždé mi ještě přibalila dárky. Obvykle to byly oříšky, čerstvé plody, zabalené do lístků, sušené houby.
Jsme zvyklí jíst houby důkladně provařené, prosmažené, marinované nebo naložené do soli. Anastasia je konzumuje syrové, bez jakéhokoliv zpracování. Ze začátku jsem se bál je dokonce ochutnat, pak jsem ochutnal -je to dost dobré. Kousíček houby se působením sliny změkčuje, lze jej cucat jako bonbónek nebo spolknout. Časem jsem si dokonce na ně zvykl. Jednou jsem jel z Moskvy do Gelendžiku na čtenářskou konferenci. A po celý den jsem se stravoval houbami, které mi dala Anastasia. I Solncev, ředitel Moskevského centra, seděl za volantem a také jedl tyto houby. A když jsem mluvil na konferenci, tak jsem nabídl čtenářům, sedícím v sále, aby je ochutnali, a lidé se nelekli. Všichni, pro koho stačilo, si vzali po jedné houbičce, hned je snědli a nikomu se nic špatného nestalo.
Vůbec, nacházeje se na návštěvě u Anastasie, nevzpomínám si, že bychom se speciálně posadili k jídlu. Letmo jsem ochutnával to, co mi nabízela Anastasia a pocit hladu jsem ani jednou neměl. Ale tentokrát…
Zřejmě jsem dlouho přemýšlel o smyslu modlitby, pronesené Anastasií, proto jsem si nevšiml, jak stihla prostřít, jestli to tak lze říci, velký stůl.
Na trávě, na různých velkých a malých lístečcích, ležely pokrmy. Zaujímaly plochu větší než metr čtvereční. Všechno bylo krásně rozloženo, ozdobeno. Klikvy, brusinky, ostružiny, maliny, Černý a červený rybíz, sušené lesní jahody, sušené houby, nějaká kašička žlutavá, tři malinké okurčičky a dvě nevelká červená rajčata. Množství svazků různých bylinek ozdobených okvětnými lístečky. V malinkých dřevěných neckách byla nějaká bílá tekutina, připomínající mléko. Placičky, udělané není známo z čeho. Med v plástech, posypaný různobarevnými zrnky květinového pylu.
„Sedni si, prosím, Vladimíre, ochutnej chleba vezdejšího, který Bůh dal,“ nabídla Anastasia a chytře se usmála.
„To je ale !" nezdržel jsem se nadšení. „Je to možné, jak jsi to hezky naservírovala. Přímo jako dobrá hospodyně o svátku." Anastasia se z pochvaly zaradovala jako dítě, zasmála se, nepřetržitě hledíc na své servírování, najednou spráskla ruce a vykřikla:
„Oj-oj, to je mi ale dobrá hospodyně, zapomněla na koření. Vždyť máš rád různé ostré přísady. Máš je rád, že ano?„
„Mám.“
„A dobrá hospodyně na ně zapomněla. Počkej, hned to zařídím. Polepším se.„
Podívala se kolem sebe, poodběhla stranou, něco utrhla v trávě. Pak na jiném místě, pak něco utrhla mezi keříky a vbrzku položila mezi okurkami a rajčaty malinký svazeček složený jako kytice z různých bylinek. Řekla:
„To jsou přísady. Jsou ostré. Jestli budeš chtít, ochutnej. Teď máme všechno. Ochutnej od každého trochu, Vladimíre.“
Vzal jsem okurku, podíval jsem se na rozmanitost stravy v tajze a řekl jsem:
„Škoda, že nemáme chléb.„
„Máme chléb,“ odpověděla Anastasia, „podívej, tady je." A podala mi nějakou hlízu. „Je to kořen lopuchu, tak jsem ho připravila, že ti nahradí chutný chléb, brambory a mrkev.„
„Neslyšel jsem, že by se lopuch používal jako jídlo.“
„Jen to ochutnej. Nedělej si starosti, dříve z něj připravovali množství chutných a výživných jídel. Nejdřív to ochutnej, namáčela jsem ho v mléce. Změkčila…„
Chtěl jsem se zeptat, kde vzala mléko, ale když jsem ukousl okurku… Na nic jsem se neptal, dokud jsem ji nesnědl bez chleba. Hlízu, nahrazující chléb, jsem si od Anastasie vzal, ale neochutnal jsem ji, držel jsem ji v ruce, dokud jsem nesnědl okurku.
Rozumíte, tato okurka, navenek obyčejná, se ve skutečnosti chuťově velmi lišila od těch, které jsem jedl dříve. Okurka z tajgy měla příjemnou, ničemu se nepodobající vůni. Zřejmě víte, jak se liší chuť a vůně okurek vypěstovaných ve skleníku od rostoucích na záhoncích na otevřené půdě. Okurky, rostoucí na otevřené půdě, jsou chuťově mnohem lepší a voňavější. Stejně tak, a možná i více se Anastasiina okurka lišila, v lepším smyslu slova, od těch ze záhonků, které jsem jedl dříve. Rychle jsem sáhl po rajčeti, ochutnal ho a hned jsem celé snědl. Jeho chuť také byla neobyčejně jemná. Převyšovalo chuťově všechna rajčata, která jsem konzumoval dříve. Ani okurka, ani rajče nepotřebovaly sůl, smetanu nebo olej. Byly chutné samy od sebe. Jako malina, jablko nebo pomeranč. Vždyť nikoho nenapadne sladit nebo solit jablko, hrušku.
„Kde jsi vzala tuto zeleninu, Anastasie? Běžela jsi do vesničky? Co je to za odrůdu?“
„Vypěstovala jsem ji sama. Chutnala ti, ano?" zeptala se.
„Chutnala ! Takovou zeleninu jím poprvé. Takže ty máš zahrádku, skleník? Čím překopáváš záhonky, kde bereš hnojivo, ve vísce?„
„Vzala jsem tam pouze semena, u jedné známé ženy. Vybrala jsem pro ně místo v trávě a ony vyrostly. Rajčata jsem sázela na podzim, pak jsem je schovávala pod sněhem a na jaře začaly růst. Okurčičky jsem sela na jaře a ony, malinké, stihly dozrát.“ „Ale proč jsou tak chutné, copak je to nějaký nový druh?„
„Obyčejný druh. Liší se od těch, co jsou ze zahrádky proto, že když rostly, tak dostaly všechno potřebné. V zahradních podmínkách, kdy se lidé snaží ochránit rostlinu od styku s jinými druhy, kdy se jejich růst urychluje hnojivem, nemají rostliny možnost nasát do sebe všechno potřebné a být soběstačné, chutnat člověku.“
„A odkud máš mléko, z čeho jsou placky? Myslel jsem si, že živočišnou stravu vůbec nepoužíváš, a najednou mléko…„
„Toto mléko není od zvířat, Vladimíre. Mléko, které je před tebou, dal cedr.“
„Jak to cedr? Copak strom je schopný dávat mléko?„
„Je. Ale zdaleka ne každý. Cedr, například, ano. Ochutnej, tento nápoj toho hodně obsahuje. Mléko, které vidíš před sebou, je schopno živit nejen tělo. Nepij všechno najednou, ochutnej dva nebo tři doušky, protože nasycený jedním produktem nebudeš chtít už nic jiného.“
Vypil jsem tři doušky. Mléko bylo husté, s příjemnou, lehce nasládlou chutí. A ještě z něj vycházelo teplo, ale ne takové jako z ohřátého kravského mléka. Nepochopitelné, jemné teplo ohřívalo všechno uvnitř mě a zdálo se, že měnilo náladu.
„Toto cedrové mléko je chutné, Anastasie. Velmi chutné ! A jak je třeba „dojit" cedr, aby se dala získat taková dobrůtka?„
„Není třeba dojit. Je třeba v klidu, promyšleně a s dobrou náladou speciální tyčinkou roztírat mléčná jádra. A po trošce přidávat živé vody, takhle získáme mléko.“
„Copak nikdo z lidí o tomto nikdy nevěděl?„
„Dříve o tom věděli mnozí lidé, ale i teď se ve vískách v taj ze občas používá cedrové mléko. Ve městě dávají přednost úplně jiné stravě, ne tak užitečné, ale vhodné pro uchovávání, přepravu a přípravu. „
„Říkáš všechno správně, ve městě je třeba všechno dělat rychle. Ale toto mléko…, to je ale, jaký strom je tenhle cedr ! Samotný cedr může dávat oříšky i olej, i mouku na placky, i mléko.“
„A ještě hodně neobyčejného může dávat cedr.„
„Co neobyčejného, například?“
„Z jeho éterického oleje lze udělat překrásný parfém. Hodnotný a léčivý. Žádné umělé parfémy nepředstihnou jeho aroma. Étery cedru představují duch vesmíru, mají schopnost léčit tělo, chránit člověka od zlého.„
„Dokázala bys mi povědět, jak získat takový parfém z cedru?“
„Povím, samozřejmě, ale ty se ještě trochu najez, Vladimíre.„
Natáhl jsem ruku, abych si vzal rajče, ale Anastasia mě zastavila:
„Počkej, Vladimíre, nejez tak.“
„Jak?„
„Připravila jsem pro tebe různá jídla, abys ze začátku ochutnal ze všeho, aby tě vyléčil.“
„Kdo?„
„Tvůj organizmus. Až ochutnáš ze všeho, sám vybere pro tebe všechno potřebné. Budeš chtít sníst více toho vybraného. Tvůj organizmus určí sám, co mu chybí..“
„Je to možné?" pomyslel jsem. „Poprvé změnila své názory.„
Jde o to, že Anastasia mě dvakrát léčila, nějaké mé vnitřní choroby. Nevím přesně jaké, ale pociťoval jsem je prostřednictvím bolestí v žaludku, játrech nebo ledvinách. A možná, že ve všem najednou. Bolest byla silná, dokonce někdy ani prášky nezabíraly. Ale věděl jsem: přijedu k Anastasii – vyléčí mě, jde jí to rychle. Jenže potřetí mě léčit odmítla. Ani bolest svým pohledem úplně nezlikvidovala, prohlásila, že když nechci změnit způsob života a nevzdávám se toho, co způsobuje nemoci, tak mě nelze léčit, protože léčení v tomto případě pouze škodí. Tehdy jsem se na ni velmi urazil a víckrát už jsem neprosil o léčení.
Ale po návratu domů jsem se přece začal omezovat v kouření a pití. Dokonce jsem několik dnů hladověl. Cítil jsem se lépe. Tehdy jsem si pomyslel, že není nutné pokaždé běhat za doktorem nebo se obracet na léčitele, jde to také ovládnout se, když člověka zasáhne bolest. Lepší, samozřejmě, je, aby nezasahovala. Vyléčit sám sebe úplně jsem nedokázal, nicméně rozhodl jsem se Anastasii o pomoc nežádat. A ono to vypadá, že souhlasí sama.
„Vždyť jsi říkala, že už mě víckrát léčit nebudeš, ani zbavovat bolesti.“
„Zbavovat tě bolesti už víckrát nebudu. Bolest je rozhovor Boha s člověkem. Ale tak jako teď to možné je. Vždyť ti nabízím potravu, toto není v rozporu se zákony Přírody, ale jim odporuje.„
„Komu „jim“?“
„Těm silám, které pro člověka vytvářejí škodlivý program.„
„Jaký škodlivý program? Co tím myslíš?“
„To, že ty, Vladimíre, stejně jako většina lidí, se živíš podle stanoveného programu. Velmi škodlivého programu.„
„Možná, že se někdo živí podle stanoveného programu. Těch je hodně – na zhubnutí, na spravování. Já ale jím tak, jak sám chci. Žádný program jsem ani nečetl. Jdu do obchodu a vybírám si to, co se mi líbí.“
„To je pravda, že vybíráš, když přijdeš do obchodu, ale vybíráš z nabídky, kterou přesně určil obchod.„
„No ano… Teď je v obchodech všechno pohodlně rozváženo a zabaleno. Jelikož je velká konkurence, tak se všichni snaží vyhovět zákazníkovi, všechno se dělá ve prospěch zákazníka.“
„Myslíš, že je všechno uděláno pro dobro zákazníka?„
„Ano, a pro čí asi?“
„Všechny systémy technokratického způsobu existence vždy pracovaly pouze na sebe, Vladimíre. Copak dostávat přemražené, konzervované produkty, napůl mrtvou vodu je pro tebe dobré? Copak tvůj organizmus určil sortiment produktů v obchodě? Systém technokratického světa převzal funkci zabezpečit tě tím životně nezbytným. Souhlasil jsi, úplně ses mu odevzdal a dokonce ses přestal zamýšlet, zdali je ti dáno k dispozici všechno potřebné.„
„Ale vždyť žijeme, neumíráme z těchto obchodů.“ „Samozřejmě, zatím žiješ. Ale bolest ! Z čeho máš bolest? Popřemýšlej, z čeho má bolest množství lidí? Nemoci, bolest jsou pro člověka nepřirozené, jsou důsledkem chybné cesty. Teď se o tom přesvědčíš. Před tebou je pouze nevelká část toho, co je pro člověka stvořené božskou přírodou. Ochutnej ze všeho po trošce, to, co ti bude chutnat, si vezmeš s sebou. Stačí tři dny, aby malinké bylinky, které vybereš právě ty, překonaly tvé choroby.„
Zatím, co Anastasia mluvila, ochutnal jsem po trošce ze všeho. Některé svazky bylinek byly bez chuti, jiné naopak, chtělo se mi sníst jich víc. Potom, před mým odchodem, Anastasia vložila do mé tašky ty, co mi chutnaly při obědě. Jedl jsem je tři dny. A bolest úplně zmizela.
Výživa těla.
Lidé Vedického období neznali žádnou nemoc lidského těla. Dokonce ve věku sto padesáti až dvě stě let byli stále duševně svěží, optimističtí a úplně zdraví. Neměli doktory a léčitele, jichž je dnes mnoho. Nemoci těla nebyly možné proto, že způsob života na vlastním statku, v jimi vytvořeném přirozeném Prostoru Lásky, úplně reguloval jejich stravování. Organizmus člověka byl zásobený vším nezbytným v potřebném množství a v nejvhodnější dobu pro požití produktu, při nejpříznivějším rozmístění planet pro příjem stravy.
Všimni si, Vladimíre, ne nadarmo je to v přírodě zařízeno tak, že v průběhu celého jarního, letního a podzimního období v určité posloupnosti dozrávají a dávají své plody různé rostliny.
Nejdřív se objevují bylinky, například pampeliška, také bývají příjemné a chutné, obzvlášť když se smíchají se zimní stravou.
Dozrává raný rybíz, lesní jahody a malina: rané – na sluníčku, pozdní – ve stínu. Třešně, později višně a mnoho dalších plodů a bylin, jež přesně vybírají své období a vynasnaží se přitáhnout lidskou pozornost svým neobvyklým tvarem, barvou a vůní.
Věda o stravování tehdy neexistovala. Nikdo ani nemyslel na to, co, v jakém množství a v jakou dobu je třeba jíst. Avšak člověk používal k jídlu vše potřebné pro organizmus, na gram přesně.
Každá bylinka a plod mají svůj den, čas a minutu, kdy mohou přinést organizmu člověka největší užitek. Kdy se v nich ukončí proces růstu spojený s vesmírnými planetami. Když přihlédnou k charakteru podzemí a okolních rostlin, ohodnotí člověka, jenž je obdařil pohledem, a určí, co je pro něho nejvíce potřebné. A právě v ten den, kdy budou připravené posloužit člověku, prokáže jim úctu svým přijmutím, dovolí dokonalosti, aby se stala jeho potravou. Říkala jsem ti, že těhotná žena má být devět měsíců ve své zahradě, v prostoru, jenž vytvořila se svým milovaným. Není to okultní tajemství, je v tom velká racionalita božského bytí. Posuď to sám. V přírodě je množství rostlin schopných dokonce bezbolestně přerušit těhotenství ženy. Například česnek, dobromysl, kapraď samec, podražec a mnoho dalších. A jsou rostliny, jež napomáhají harmonickému vývoji plodu v matčině lůně. Nikdo a nikdy neřekne, které a v jakém množství je třeba použít. O tomto ví pouze on – ten, kdo se nachází v lůně matky. Stará se nejen o sebe, ale i o svou matku. Právě proto se často stává, že žena, která porodí dítě, zkrásní, jakoby omládne.
Pro tohle je nutné, aby se těhotná žena nacházela ve své zahradě, kde ji zná každá bylinka a plody rostou pouze pro ni. Ona je také obeznámena s jejich chutí a vůní. Právě její přirozená přání nejlépe určí, kolik čeho je třeba použít k jídlu.
Na cizím statku nebo zahradě taková přesnost není možná. I když dokonce cizí zahrada bude mnohokrát bohatší a její rostlinstvo rozmanitější. A ideální stravování v cizí zahradě není možné také proto, že dříve, než použije k jídlu nějaký plod nebo bylinku, žena ho nejdřív ochutná.
Například, má chuť na jablko, utrhla ho a nakousla. Kousíček spolkla a ihned v něm nepotřebnost pro svůj organizmus vycítila. Čímž sobě a dítěti uškodila. A proč se to stalo? Jde o to, že dokonce plody chuťově stejné, jak se zdá, mívají různý obsah látek. Ve své zahradě, nejednou ochutnávajíc její plody, by žena chybu neudělala. V cizí zahradě – je nevyhnutelná.
Jaké znalostí, jaký zákon tak přesně pomáhaly člověku toho času při stravování? Neexistence zákonů a teorií ! Mohl spoléhat pouze na to božské.
Teď se říká, že člověk je součástí přírody. Ale v čempak je teď ta celistvost, popřemýšlej? Když člověk používá k jídlu umělou stravu, pouze tu stravu, která se mu nabízí a je výhodná pro systém. A doba přijímání stravy je uměle určena umělým systémem.
Tehdy, ve Vedickém období života člověka, všechno za něj řešily pocity, darované Bohem. A prostor uspokojoval i ten nejmenší pocit hladu. Vždyť pocit hladu člověka, jenž žije v souladu se svým Prostorem Lásky, jako nejdokonalejší mechanizmus nebo nejmoudřejší teorie právě určoval, kdy a co je třeba jíst.
Člověk se procházel svým stvořeným prostorem, jeho svobodná mysl mohla tvořit nebo řešit vesmírné úkoly. Kolem plody, lákající svou krásou. Intuitivně si utrhl jeden z nich, nebo dva, nebo tři, snědl je, aniž by odváděl svou mysl na to, co pro potěšení je mu Bohem dáno.
Tehdy člověk nemyslel na potravu. Stravoval se tak, jak my dnes dýcháme. Jím stvořený prostor spolu s jeho intuicí přesně řešily úkol, jak, kdy a čím se má stravovat tělo.
V zimě se množství rostlin osvobozovalo od plodů, listí a odpočívalo. Zima je přípravou k budoucímu jarnímu tvoření.
Ale i v zimě člověk nezaměstnával svou mysl potravou, i když si nic nepřipravoval do zásoby. Toto všechno s velkou snahou dělala pro něj domácí zvířata. Veverky připravovaly do zásoby houby, oříšky. Včely sbíraly med a květový pyl. Medvěd na podzim ryl sklep a skládal do něj okopaniny. A časně na jaře se probudil a šel k obydlí člověka, bručel nebo tlapou lehce klepal na dveře. Medvěd volal člověka, aby mu člověk ukázal, který ze sklepů má vyhrabat. Možná, že medvěd zapomněl, kde schoval potravu? Možná, že zatoužil po komunikaci? Mohl k němu vyjít kdokoliv z rodiny, ale častěji to bylo dítě. Poplácalo čumák vzbudivšího se pracanta, šlo k místu označenému kůlem a dupalo nožkou. Na tom místě medvěd začínal pečlivě hrabat a vyrýval zásoby. Když je uviděl, radoval se, skákal, tlapou je vyndával na povrch, jako první nejedl, čekal, kdy si alespoň něco člověk vezme do obydlí.
Lidé si také dělali nějaké zásoby, ale to nebyla práce, spíše umění. V mnohých rodinách se z různých plodů vyrábělo víno a mošty. Toto víno nebylo silné a opojné jako vodka. Bylo velice léčivým nápojem.
Z živočišné stravy mohl člověk použít i mléko, ale ne každého zvířete. Bral pouze od toho, které se považovalo za dobré, laskavé, inteligentní a vyjadřovalo potřebu pohostit člověka svým produktem. Například, jestli někdo z dětí nebo ze starších členů rodiny přistoupil ke koze nebo krávě, dotkl se vemene a zvíře uhnulo, pít mléko takového zvířete, jež si nepřeje podělit se o něj, člověk nebude. Neznamená to, že si ho zvíře neoblíbilo. Často se stávalo, že zvířata pro ně neznámým způsobem určovala: v tomto okamžiku složení mléčné směsi je pro tohoto člověka nevhodné.
Lidé Vedické civilizace se stravovali různou rostlinnou potravou pouze ze svého pozemku a tou, kterou jim dávala domácí zvířata. Takový přístup nebyl určen nějakou pověrou nebo zákonem. Byl důsledkem velkých znalostí.
I když slovo „znát“ a „vědět" – není totéž. Vždyť „vědět" znamenalo víc než „znát". Vědět – znamená nejen znát, ale i cítit sebou, tělem a duší množství jevů, předurčení Božích tvorů a Jeho systém.
A každý člověk Vedizmu věděl, že to, co používá k jídlu, vyživuje nejen jeho tělo, ale také naplňuje jeho duši uvědomělostí. A osobně jemu nese informaci ze všech vesmírných světů.
Právě proto vnitřní energie, bystrost rozumu a rychlost mysli těch lidí mnohokrát převažovala dnešní.
Svět zvířat a rostliny, žijící v prostoru lidské rodiny, reagovaly na člověka jako na boha. Zvířata, bylinky a stromy – všechny toužily po laskavém pohledu člověka nebo po něžném doteku.
A tato síla pocitové energie omezovala přebytečný růst plevelu na zahradě nebo v sadu. I teď je mnohým lidem známo: domácí květina najednou může zvadnout, když se přestane líbit někomu z rodiny. A naopak, dokáže bujně rozkvést, když pocítí k sobě lásku a komunikaci.
Právě proto se vedičtí lidé nedotýkali své zahrady motykou. Dnes také existuje výraz: „zlý pohled" nebo „uřknout" nebo „uhranutí". Zůstalo z těch dob. Svou citlivou energií ti lidé dokázali tvořit mnohé.
Představ si, že člověk jde svým pozemkem. Všechno okolí vnímá jeho laskavý pohled. Podíval se na plevel a pomyslel si: ,Nač jsi tady?' A zanedlouho plevel zvadl smutkem. A naopak, jestli se někdo usmál na višničku, v jejích žilkách dvakrát energičtěji začaly proudit půdní živiny. A když se stávalo, že se někdo z lidí Vedické civilizace vypravoval na dalekou cestu, člověk se nezatěžoval břemenem potravy. Cestou si nacházel dostatek potravy. Když vcházel do osady,
pohlížeje na překrásné statky, mohl poprosit o jídlo nebo pití. Podat poutníkovi nápoje, ovoce

BOŽSKÉ STRAVOVÁNÍ.
Teprve za několik dní jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl zeptat Anastasie na recept na léčivý nápoj a celkově na způsob stravování nebo dietu pro čtenáře. A je dobře, že jsem si na to vzpomněl. Vypadá to, že Anastasia znala velice neobvyklý a unikátní způsob stravování, vhodný dokonce i pro městské podmínky. K mému překvapení Anastasia místo toho, aby mi ihned dala recept na nápoj, začala mluvit o schopnostech člověka, o nemocných lidech a o léčitelích. Již nejednou jsme spolu o tom hovořili, ale to, co řekla tentokrát, bylo velice zajímavé.
„Skutečnost, Vladimíre, je třeba hodnotit pouze sám sebou. Každý člověk, žijící na zemi, je schopný vidět život lidí minulých tisíciletí, nahlédnout do budoucna a vybudovat svůj budoucí život. Každý má v sobě tuto velkou schopnost, je třeba ji pochopit, pak tě nikdo od pravdy neodvede. Lidé dospějí k dohodě a nekonečné války přestanou.
Bylo vynaloženo mnoho úsilí, aby se překroutila pravda o minulosti. Možnost překrucovat se objevuje tehdy, když si člověk nevytváří představu o minulosti sám, ale z něčích závěrů a slov.„
„Nechápu tak úplně, Anastasie, jak se každý člověk, žijící na zemi, může sám dozvědět o životě lidí minulých století, tím spíše tisíciletí. Existuje celá věda, která se zabývá právě dějinami lidstva, ale i dnes se vědci dohadují o původu člověka, o jeho předurčení. Historické události se vykládají různě.“
„Různě, to znamená, že existuje nesprávný a správný výklad? A možná, že všechny mluví o minulosti chybně? Obvykle se chyby vytváří v něčím zájmu. Ale když sám, pouze ty sám v sobě oživíš obrazy minulosti, uvidíš pravdu, své předurčení a určíš své místo ve vesmíru.„
„Ale jak dokážu uvidět, například, historické obrazy minulých tisíciletí?“
„Musíš si je představit, uvažuje logicky. Pak se před tebou objeví dokonce život vedrusské civilizace.„
„O čem mám logicky přemýšlet?“
„O lidských obrazech, jež jsi viděl ve svém životě v průběhu půl století, jaké změny v nich probíhaly.„
„Nechápu moc, jak mám přemýšlet?“
„Pokud nebudeš líný, pochopíš to. Pojď, začneme společně, Vladimíre, pak budeš pokračovat sám a každý člověk dokáže oživit obrazy minulosti, aby do budoucna vnesl to lepší.„
„Pojďme, ale začni jako první.“
„Začnu. Dívej se a sám, pokud to dokážeš, doplňuj detaily, jsou důležité. Dnes můžeš vidět množství nemocnic, lékáren s léky na tisíce nemocí.„
„Ano, to pozoruje každý, no a co?“
„Vzpomeň si, bylo jich třeba jen před třiceti lety méně?„
„Ano, samozřejmě.“
„A kolik jich bylo před sto, dvě stě lety?„
„Mnohem méně. Všem je známo, že současné medicíně je pouze o něco víc než dvě stě let.“
„Tak vidíš, právě tvá logika tě přivedla k závěru: v nedaleké minulosti vůbec nebyly nemocnice. Teď popřemýšlej, vzpomeň si: kdo léčil lidi v případě nemoci?„
„Kdo?“
„Vždyť jsi bydlel na vesnici a viděl jsi, jak tvá babička dávala pít tvému otci a matce odvary z bylin.„
„V té vesnici uměla léčit nejen moje babička, uměli to také jiní.“
„A v každé lidské osadě rozhodně byli lidé, kteří sbírali a uchovávali léčivé byliny. A každý člověk mohl dostat okamžitou pomoc v případě lehké nevolnosti nebo vážné nemoci. Plat za pomoc byl mizerný, často se platilo slovem „děkuji".„
„No ano, vždyť všichni byli sousedy. A bylin kolem bylo plno.“
„Ano, bylo mnoho užitečných bylin. A mnozí lidé věděli o jejich vlastnostech.„
„Samozřejmě, věděli. Také jsem o některých věděl, ale teď si to nepamatuji.“
„Tak vidíš, zapomněl jsi to, mnozí lidé také zapomněli. Když se dnes na lidském těle objeví ranka, co člověk udělá?„
„Půjde do lékárny, koupí si obvaz nebo antiseptickou náplast a zalepí ranku.“
„Utratí čas na cestu do lékárny a také peníze. Zatímco každé dítě v minulosti vědělo: když se na ranku přiloží list jitrocele, rychle se zahojí a nedojde k infekci.„
„Také o tom vím, ale teď je na mnohých místech tráva znečištěná. Kolem je plno výfukových plynů, prachu, kyselých usazenin.“
„Ano, je to tak. Ale jde o něco jiného. Mluvíme o minulosti a můžeš udělat závěr: poznatky člověka o léčení v minulosti předstihovaly znalosti dnešních lidí.„
„Vypadá to, že ano.“
„Ve tvém hlase, Vladimíre, jsou slyšet známky pochybnosti nebo nejistoty. Tak před tebou obraz nevznikne. Jistota má být absolutní. Nepřijetí také. Sleduj dál v myšlenkách logiku.„
„Rozumíš, Anastasie, všechna logika nasvědčuje právě tomu, že lidé minulosti měli značně větší znalosti než dnešní člověk. Dokonce lze říci, že nezměrně větší. Vypadá to, že díky těmto znalostem zdravotnická péče byla značně dokonalejší než dnešní. Ale je těžké si uvědomit, že všechny nemocnice, lékárny a vědecké instituce jsou nepotřebné. To je neuvěřitelné, jak se vyvíjí situace ! Člověk vedrusské civilizace, náš předek, v případě churavosti snědl bylinku, vypil odvar a neduh byl pryč. Člověk dnešní civilizace, když onemocní, jde do nemocnice, platí doktorovi peníze za vyšetření, ten mu předepíše nějaké prášky nebo injekce, člověk opět platí peníze za léky a dosti často velké. Přitom je mnoho případů, když se léky ukážou jako padělek. Úředníci z ministerstva říkají, že se v lékárnách prodává třicet procent padělků. A také se objevují různé nevyléčitelné nemoci. Jako by někdo schválně zničil dokonalé znalosti a nahradil je iluzorními nebo méně efektivními. Mimochodem, oficiální medicína se i teď k lidovým léčitelům chová ostýchavě, zřejmě proto, že jsou jejími konkurenty. Ale proč stát a společnost nechápou, že pokud se po staletí, po tisíciletí lidstvo efektivně léčilo za pomoci lidové medicíny, za staletí nastřádalo obrovskou zkušenost, je třeba ji rozvíjet, studovat? Vždyť tyto znalosti by se mohly vyučovat ve školách.
Ale tehdy se celý byznys, kterým se zabývá současná medicína, zhroutí… neuvěřitelné ! Anastasie ! To je neuvěřitelné. Zdá se mi, že začínám chápat: dnešní medicína se ve větší míře zabývá nejobyčejnějším podnikáním, nežli léčením. A pokud je to podnikání, tak pro ty korporace, jež vyrábí prášky, je výhodnější, aby lidé byli nemocní. Čím více nemocných, tím větší zisk. Podle zákonů byznysu se při takové situaci množství nemocných bude neustále zvětšovat. Je to nemravný systém. Začínám se utvrzovat v tom, že zdravotnictví daleké minulosti bylo značně racionálnější a efektivnější, Ale mé úplné jistotě brání některá historická fakta.“
„Jaká fakta?„
„Například. Dějiny znají vlny epidemií moru, neštovic, lepry. V některých učebnicích dějin se mluví o tom, jak vymíraly celé osady. Bylo to tak?“
„Ano, bylo.„
„Ale teď jsou pomocí současné medicíny mor, cholera a neštovice přemoženy. Například proti neštovicím se provádí očkování a hotovo. Znamená to, že lidoví léčitelé minulosti nemohli bojovat s těmito nemocemi, ale současná medicína to dokázala.“
„Není tomu tak, Vladimíre. Sám se podívej na dobu a porovnej jednoduchá fakta. Vlny epidemií, o nichž mluvíš, začaly vznikat tehdy, když byli léčitelé pronásledování. Mnozí byli dokonce popraveni. V okultních stoletích nevyhovovali moci. Dříve i teď se tvrdí, že pohané uctívali přírodu a nebyli duchovními lidmi. Není to tak, pohané si vážili přírody jako Božího výtvoru. A znali mnoho Božích výtvorů, jež jsou dnes lidem neznámé.„
„Stačí, Anastasie, už nemám pochybnosti. Dnešní lékařská věda má velice daleko k vědě lidové medicíny. Jsem o tom přesvědčen. Ale proč ses tolik snažila mě o tom přesvědčit?“
„Chtěla jsem, abys nejen ty, ale také tví čtenáři porovnali fakta a dokázali to pochopit.„
„Ale proč?“
„Když se jeden fakt stává nesporným, vyplývají z něj jiné nesporné závěry. Mohou se zdát neuvěřitelné, ale nediv se, prosím, Vladimíre.„
„Jaké závěry, například?“
„Nejdřív mi odpověz na otázku. Řekni mi, co si myslí většina lidí: odkud mělo lidstvo v dávných dobách tak obrovské znalosti o přírodě?„
„Jak to odkud? Pokud máš na mysli recepty lidové medicíny, všem je jasné, že se předávaly z pokolení na pokolení.“
„Budiž tak, posléze se předávaly. Ale uznej, že každý z tisíce receptů musí mít původního autora.„
„Logicky vzato, musí, ale teď není možné zjistit autorství těchto receptů.“
„Je to možné ! Všechny znalosti velkého tvoření dal Stvořitel všem lidem bez výjimky. Dokáži ti to, Vladimíre, a všem lidem také. Počkej, nezpochybňuj to, co jsem řekla.„
„Pokusím se, mluv.“
„Existuje názor, že původně byl člověk značně hloupější než teď. Není to tak, Vladimíre. Znalosti lidí původních pramenů byly od prvopočátku božské.„
„Ale jakpak od prvopočátku, Anastasie? Copak Bůh sám napsal různé bylinkářské recepty? Historici tvrdí, že lidstvo po staletí střádalo své znalosti.“
„Ale kdybychom uvažovali logicky až do konce, tak z tohoto tvrzení vyplývá jiný závěr.„
„Jaký?“
„Vyplývá z toho, jakoby člověk nebyl dokonalým Božím výtvorem, ale nejzaostalejším ze všech bytostí žijících na Zemi.„
„Z čeho to vyplývá?“
„Posuď to sám. Tvůj pes ví, kterou bylinku je třeba sníst, když onemocní. Kočka to také ví: běží do lesa, aby našla potřebnou bylinku, ale vždyť pro ně nikdo recepty nepsal. Včela ví, jak má z květiny získat nektar. Jak budovat plástve, uchovávat v nich med, sbírat pyl. A jak má vychovávat potomky. Pokud by se z řetězce znalostí, jež jsou dány včelí rodině, vyndal jen jeden článek, rodina zahyne.
Ale včely existují i dnes. A to znamená jen jedno – všechny znalosti dává Stvořitel od prvopočátku, v okamžiku stvoření. Proto včely nezahynuly, ale žijí již miliony let a své unikátní plástve teď budují stejně jako v prvním okamžiku stvoření. Stejně tak mravenci budují své domy. Také kvítek otvírá za úsvitu své lístečky jako v první den stvoření. Také jabloňka, višnička a hrušeň přesně znají, jakou půdní šťávu potřebují, aby vydaly své plody. Všechny znalosti jsou dány na počátku v okamžiku stvoření. A člověk není výjimkou.„
„Ano… Neuvěřitelné. Všechna logika skutečně vede k tomuto závěru. A to znamená… Počkej, a kdepak jsou tyto znalosti teď?“
„Uchovávají se v každém člověku. A ozdravný recept léčivého nápoje z bylin si každý člověk může vytvořit sám.„
„Ale jak?“
„Vždyť byl od prvopočátku Bohem dán člověku. Může vyléčit lidské tělo od množství nemocí a prodloužit život. Je maximálně jednoduchý a zároveň není. Každý člověk ho má pochopit svým rozumem. Začnu od prehistorie.
Ve vedrusské civilizaci žili všichni lidé víc než sto let. A jejich tělo neznalo žádnou nemoc. Stravovali se podle Božího receptu. Ne nadarmo, ne jen tak, ale záměrně veliký Stvořitel udělal to, že byliny, zelenina a ovocné plody nedozrávaly všechny najednou, ale jeden po druhém v přesné posloupnosti.
Jedny brzy na jaře, druhé v létě, nebo pozdě na podzim. Jejich doba dozrávání se určovala tím okamžikem, kdy daný produkt mohl přinést člověku největší užitek. Člověk, jenž žil na svém statku a stravoval se podle Božího receptu, nemohl být nemocný. Čas užívání a druh potravy pro člověka určil Bůh. Množství stravy určoval sám člověk, ale ne rozumem, jedl, kolik chtěl. A jeho organizmus přesně do gramu určoval potřebné množství jídla.
Na podzim si každá rodina dělala zásoby ovoce, okopanin, bylin, ořechů a hub. V zimě stála v každém domě na stole plochá mísa. Na ní menší hromádky z letních zásob. Každý člen rodiny se zabýval svými záležitostmi, ale když pocítil hlad nebo žízeň, přišel ke stolu a bez přemýšlení si vzal potřebný produkt. Všimni si, Vladimíre, vzal si bez přemýšlení. Jeho organizmus přesně věděl, jaký produkt potřebuje a v jakém množství – tato schopnost byla Bohem dána každému. Tuto schopnost lze obnovit i teď, na to je zapotřebí pouze informace. 821
Upravila jsem vedrusský způsob stravování pro dnešní lidi. Zkus jej, ať to zkusí ostatní. Je následující.

Člověk žijící v současném bytě si musí obstarat menší množství, asi sto nebo dvě stě gramů, veškeré zeleniny, ovoce a jedlých bylin, jež rostou v oblasti, v níž žije.
Před použitím těchto produktů je třeba po celý den nic nejíst. Pít pramenitou vodu a v poledne vypít sklenku šťávy z červené řepy. Po požití této šťávy je vhodné nevycházet z domu. Žaludek a střeva se začnou intenzivně čistit.
Následující den, až se člověk probudí a pocítí hlad, je třeba položit na talíř jakoukoliv zeleninu, ovoce nebo bylinku, posadit se ke stolu, pozorně se podívat na produkt, jenž leží na talíři, pak si k němu přivonět, olíznout jej, v klidu ho rozžvýkat a sníst. Je vhodné, aby byl člověk v místnosti sám a izolován od zvuků umělého světa. Po požití jednoho produktu pocit hladu nezmizí nebo se za krátkou dobu opět objeví. Tehdy je třeba užít jakýkoliv jiný produkt a sníst jej stejným způsobem jako první.
Všechny obstarané produkty musí člověk ochutnat v libovolné posloupnosti, ale v nevelkém časovém intervalu.
Dobu použití dalšího produktu určí pocit hladu.
Je nutné začít ráno.
V průběhu dne člověk vyzkouší všechny produkty, jež rostou v oblasti, v níž žije. Pokud rozmanitost produktů bude velká a jeden den nestačí, je třeba pokračovat ve stravování stejným způsobem také následující den.
Tato procedura je velice důležitá. Umožňuje organizmu mnohých lidí, možná poprvé v životě, seznámit se s chuťovými hodnotami a vlastnostmi produktu. Určit, do jaké míry a v jakém množství je potřebný pro člověka v tomto okamžiku.
Po tom, co se organizmus seznámí se všemi produkty, je třeba vzít velký talíř, nakrájet na plátky každou zeleninu a rozložit ji na talíři. Na stejný nebo na jiný talíř položit svazečky bylin a bobulovitého ovoce. Obsah talíře s rychle kazícími se produkty zalít pramenitou vodou.
Ještě je třeba dát na stůl med, květinový pyl, cedrový olej, pramenitou vodu. Člověk se může zabývat svými záležitostmi. Když pocítí hlad, může přijít ke stolu, vzít do ruky nebo dřevěnou lžičkou produkt, jenž se mu zalíbí, a sníst jej.
Může se stát, že nějaké produkty budou zkonzumovány úplně a některé zůstanou nedotčené. Znamená to, že tvůj osobní nejmoudřejší lékař, dietolog přidělený ti Stvořitelem, tvůj organizmus odebral to, co je pro tebe teď nejdůležitější, a nepotřebné zatím nechal nedotčené. Následující den je možno nedávat na stůl to, co se nesnědlo. Ale za tři dny na něm opět musí být celý sortiment produktů. Možná, že teď organizmus bude potřebovat něco jiného.
Postupně dokáže člověk určit: které produkty lze na nějakou dobu vyloučit z jídelníčku úplně, aby se zbytečně nezatěžoval jejich obstaráváním. Ale za nějakou dobu mohou být pro člověka opět potřebné, a proto je vhodné čas od času dávat na stůl celou nabídku.
Vím, že člověk žijící ve vašem světě musí často odcházet ze svého bydliště, ale v tomto případě se také lze přizpůsobit. Například, obstarat si nebo vyrobit z březové kůry nádobku s víkem a dát do ní část jídla ze stolu. Organizmus si odebere potřebné.
Pokud se stane, že člověk musí někam odjet na delší dobu, je třeba na novém místě začít stejným způsobem seznamovat organizmus s produkty, jež rostou na novém teritoriu, jelikož, nehledě na stejné názvy, mohou být chuťově odlišné.
V tomto způsobu stravování je třeba pochopit to hlavní, Vladimíre. Nejen všem zvířatům jsou dány schopnosti určit, jaký produkt bude nejvíce prospěšný jejich organizmu, v jakém množství a v jaký okamžik jej potřebují. Takové znalosti jsou také v nitru každého člověka.
Náš syn vymyslel všechno správně: aby pro tebe udělal léčivý nápoj z bylin z tajgy, začal sledovat sobola. Ale kdybys sám znal chuť každé bylinky, tvůj organizmus by dokázal přesněji než sobol odebrat potřebné rostlinky. Až se vrátíš do svého bytu, dej mu poznat chuť těch produktů, které jsou lehce dostupné. Nemíchej je dohromady a nesol, jinak tvůj organizmus nedokáže určit hodnotu a význam produktů.„
Způsob, jehož pomocí si každý člověk sám může sestavit dietu nebo recept léčebného stravování, se mi zdál velice originální a logický. Samozřejmě, že co se týče množství a sortimentu produktů, nemohou být potřeby různých lidí stejné. Tudíž nemůže být nějaký standardní, jediný recept nebo dieta pro všechny. Pomocí způsobu, jejž nabídla Anastasia, si každý člověk může sestavit individuální dietu, která bude maximálně přesná a prospěšná pro organizmus. Vypadá to tak, že recepty, jež vymyslelo lidstvo, jsou ne vždy prospěšné zdraví. Jsou spíše technologické a pohodlné pro výrobce a organizátory současného potravinářského průmyslu. Například, McDonalďs – jedna z nejmocnějších, vlivných a také všeobecně známých korporací – probudila chuť celého světa jíst stejné hamburgery a cheesburgery se smaženými brambory v sáčcích a dohnala tak všechny lidi k jedinému standardu. Pro výrobce je bezpochyby takový systém pohodlný – stejné produkty, stejné zařízení a technologie přípravy. Jak daleko má tato stejnost k přirozenému způsobu stravování a jak je škodlivá. Stále více lidí na celé planetě to začíná chápat. Středa 16. října roku 2002 se stala oficiálním dnem protestu proti síti podniků McDonalďs (Celosvětový den stravování OSN) – protestem proti šíření odpadků pod záminkou, že je to strava, proti používání agresivní reklamy orientované na děti, proti krutému vykořisťování pracujících, neetickému zacházení se zvířaty, proti ničení životního prostředí a nadvládě světových korporací nad našimi životy.
McDonalďs je stále širším okruhem protestujících lidí na celém světě pokládán za symbol dnešního kapitalizmu. Po celém světě probíhají soudní procesy proti americkým korporacím, jež prodávají „stravu z odpadků“ – McDonalďs, Kentucky Fried Chicken, Burger King, Wendys – jménem milionů spotřebitelů, kteří jsou uváděni v omyl soustavným a neetickým šířením produktů škodlivých zdraví, v důsledku čehož trpí obezitou, srdečními chorobami a různými jinými problémy se zdravím. Všude v Evropě a USA narůstají obavy před nebezpečím pro lidské zdraví, které je spojeno s onemocněním hovězího dobytka (například šílenství krav) a používáním geneticky upravených krmiv pro zvířata, obzvlášť geneticky upravených produktů (brambory, kukuřice) a jejich elementů v jiných produktech (čokoláda, cukrářské výrobky). Není snad systém stravování vytvářen jen ve prospěch něčího zisku? A co dnešní státní útvary?
Například dnešní demokratické společenství – je tak ideální pro život lidí? Moc mě zajímalo, co si o tom myslí Anastasia.
„Řekni mi, Anastasie, pokud někdo pro vlastní prospěch a na úkor mnohých lidí dokázal vybudovat systém stravování, nemohl někdo stejně pro vlastní prospěch vymyslet také společenský řád?„
„Samozřejmě že mohl. Posuď to sám, Vladimíre: míjí století, mění se názvy společenských útvarů, ale podstata zůstává stejná – vykořisťování lidí.“
„No, ne všechno je stejné. Například dříve byl otrokářský řád, teď je demokracie. Myslím si, že za demokracie je mnohem méně vykořisťování než za otrokářského řádu.„
„Chceš, Vladimíre, ukážu ti obraz z minulosti a povím ti pověst?“
„Chci."

„Tak se tedy dívej."

V současných knihách nás učí různým dietám a různé výživě. Například – syrová strava. Je velmi prospěšné jíst syrovou zeleninu a ovoce. Je to správně. Jen v těchto knihách se nepodává celá pravda, a sice ne to hlavní. Tito spisovatelé zpravidla žijí ve městech z betonu a asfaltu, dýchají výfukové plyny automobilů, pijí očištěnou mrtvou vodu z vodovodů nebo lahví, produkty kupují v obchodech nebo na tržištích a jsou zkorumpovaní. My však říkáme: jezte jakékoli jídlo, vařené nebo syrové, takové, jaké požaduje váš organismus. Jen tyto produkty musí být vypěstovány vámi, tedy s láskou. V tomto a pouze v tomto se skrývá celý smysl správné a skutečně zdravé výživy. Pak se stanete šťastnými.

Prvně by sis měl ujasnit, co to je zdravě. Co se s tebou stane když budeš zdravý. Mně připadá, že lidi dělají bláznivé hlouposti a utrácejí peníze, protože nemají jasno, co to je být zdravý.

12 příčin většiny zdravotních potíží http://www.sta­lemladi.cz/12-pricin-vetsiny-zdravotnich-potizi/

Nebylo by lepší třeba zůstat mladý, svěží, plný energie? V tom případě je potřeba jíst chemické látky, které zpomalují stárnutí. Proč chemické? Protože je dáno, jak se stárnutí zpomaluje. Tady vám není nic platné uplatňovat informace z reklam. Nic z toho, co chcou lidi slyšet neprodlužuje mládí. Nešťastní lidé, kteří necvičí a nejí žádné módní superpotraviny stárnou stejně rychle jako ostatní.

Upravil/a: lenkasvob

Já myslím, že nepomůže. V už tak zamořené zeměkouli ta minimální odchylka obsahu takových a makových látek, kterou stejně nemáš jak zkontrolovat a musíš jenom věřit výrobcům a prodejcům, podle mého nikoho nevytrhne. Pohádka „BIO-NEBIO“ byl asi dobrej záměr pomoct poctivejm zemědělcům, ale zneužít se dá všecko a v naší zemi jsme na to experti :-/. To už spíš bych věřil FAIR TRADE, což ale v supermarketech myslím moc nenajdeš.

Každopádně spíš to BIO chápu tak, že to kupuju dráž, ne proto, že to je zdravější, ale protože chci podpořit ty zemědělce, kteří mají úctu k přírodě. FAIR TRADE je navíc ještě úcta k lidem, kteří pracují mnohde v nelidských podmínách. Další stupeň by byla ještě přidaná úcta k Pánu Bohu, ale to asi ještě nikdo nevymyslel 😉

PS: to Norei: nechápu, proč sem cpeš takovou dlouhou filozofickou stať zkopírovanou kdovíodkud. Nestačilo dát sem odkaz?

Není BIO jako Bio. V prvé řadě se z toho stal dobrý byznys. BIO párky z Lidlu maj o několik procent masa míň než normální bez BIO akce.
BIO pro zdravý životní styl ano, ale z rozvahou...­...toaleťák z amazonských pralesů za 100,– je třeba zbytečný.

Jedině že bys to vypěstoval na zahrádce pokud nějakou máš. Pak máš 99,9% bio :)