Že ti hrabe Koubo, nemusíš stále zdůrazňovat, to zde všichni vidí.

Jde o odborný jazykováý DOTAZ, , ale je vidět, že použíováte nesprávné pojmy., protože se vyjadřujte chybně. Slova, která svým n ázvem popiosují jsou jen dějová slovesa. Běže, skákat, kopat tad.
Dějových sloves je většina: vyjadřují děj/aktivitu/čin­nost a mohou mít jak prosté tak průběhové časy (podle situace). Zatímco stavová slovesa vyjadřují stav, tedy něco co je/existuje ale neprobíhá (není to děj, není to činnost) – proto stavová slovesa nemají průběhové časy ale jen časy prosté.

Pokud někdo nezná význam slova, pakl je teprve přiblížím tím, že je popíši. Popis je totiž jiná kategorie jazyka.

Připomenu něco o slovech.,

Význam slova a jeho složky
Slovo = skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající svůj vlastní význam. Je to jednotka slovní zásoby. V každém slově se spojuje stránka významová a zvuková.

Význam slova
Význam slova je jeho informační obsah, tedy to, co nám sděluje, co znamená, co pojmenovává atd. Slovo má význam slovní(lexikální) – označuje určitý jev skutečnosti = význam má slovo samo o sobě, bez spojení s ostatními slovy. Makde,e ve slovnoíku.

Význam mluvnický (gramatický) – nabývá ho až ve spojení s ostatními slovy ve větě. Je vymezen mluvnickou stavbou jazyka, vyjadřuje různé mluvnické kategorie např. rod, pád.

Z tohoto hlediska rozlišujeme slova:

Lexikální – mají jen význam slovní (příslovce, citoslovce)
Lexikálně gramatická – mají význam slovní a ve větě různí významy gramatické. Patří sem podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.
Gramatická – vyjadřují větné vztahy slov nebo vět, nemají význam slovní. Jsou to předložky, spojky, částice.
Vedle toho mohou mít slova význam:

Symbolický (slon = neohrabanost)

Slovotvorný – u odvozenin a složenin (let-letec) atd.

Oslovování v minulosti soudruhu Nováku, dnes pane Nováku – vždy se používá 5. pád. . pád 1. je výrazem nadřazenosti. Bylo to ve škole i na vojně,. soudruh Nový k tabuli, soudruh desátník nástup! Dnes nevím, zda se na vojně oslovuje,správně 5. pádem podle hodnosto a pravildel češtiny, .

Oslovení „vole“ používali W+V, ale jen v osobní korespondenci, jinak veřejně jde o oslovení nespisovné až vulgární.

Jinak slovo Pán = jedinec , který něco vlastní. Nebo obrcně – každý může být svým vlastním pánem. Pan je zdvořilostní oslovení.

Upravil/a: annas

Oslovení „vole“ slýchám často od lidí s mezerami ve vzdělání.
Buď by si měli zopakovat přírodopis, respektive biologii, aby si nepletli živočišné druhy, nebo by, v tom lepším případě, stačilo vyšetření zraku.

Jazyk je základní způsob, jak se lidé dorozumívají, a má mnoho hledisek: může nás informovat, ale také může ovlivnit naše vnímání a představu o světě kolem nás. Slova, která používáme, mají často více významů a mohou být interpretovány různými způsoby, v závislosti na kontextu, v jakém jsou použita.

Když řekneme „klávesnice“, je to obecně chápáno jako zařízení se sadou kláves používaných pro psaní na počítači nebo jiném elektronickém zařízení. Ale co když se někdo, kdo nikdy neviděl klávesnici, zeptá: „Co to je?“ Často je třeba použít další slova a popisy, aby bylo možné vysvětlit, na co se odkazujeme.

Co se týče oslovení „pán“ nebo „soudruh“, je to záležitost spíše sociálních a kulturních konvencí než přesného popisu. V určitém historickém období bylo v České republice běžné oslovovat lidi titulem „soudruh“ jako projev rovnosti, zatímco v jiném období je běžnější používat oslovení „pane“.

A co se týče oslovení „vole“, i když je to někdy používáno v hovorové mluvě, je důležité si uvědomit, že může být považováno za neúctivé a vulgární, a v některých situacích by mohlo být urážlivé. Je důležité respektovat sociální a kulturní normy v komunikaci a používat slova, která jsou přijatelná a vhodná pro danou situaci.