Avatar uživatele
Tonda Káňa

Dá se správnou výchovou již od útlého dětství dítě „naprogramovat“ tak, aby mělo rádo určité věci?

Já jsem moc své děti nevychovával – abych byl upřímný, tak je spíše vychovávala jejich matka (čehož doteď lituji), nicméně kdybych měl hypoteticky další dítě a hned od narození ho vedl k matematice a fyzice a vědě obecně, tak jaká je šance, že by mu tato láska k těmto disciplínám zůstala i v pubertě a že by se těmto vědám pak chtěl i nadále profesně věnovat?

Jinými slovy: dá se to, co dítě bude bavit, ovlivnit již v raném dětství, nebo je to už v mozku nějak dáno, že dítě bude mít rádo třeba umění a bude více humanitně zaměřené namísto technického zaměření? Protože hodně lidí, kteří nemají rádi technické obory, by je třeba měli rádi, kdyby se jim věnovali již od útlého dětství – ten prvotní kontakt jistě hraje roli. Samozřejmě také učitelé. Obecně správný prvotní přístup.

Je zkrátka otázka, zda člověk má již nějak v mozku určeno, že bude humanitně zaměřen či nikoliv…

Tedy: šlo by „vyšlechtit“ jakoukoli budoucí profesi? Nebo s nastavením v mozku nic nezmůžeme a pokud díte nemá v mozku „předpoklady“ pro fyziku, tak z něj prostě fyzika neuděláme a i přes dokonalou fyzikální výchovu dítě prostě tu fyziku mít rádo nebude?

Co myslíte?

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Pepa25 před 201 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

Výchovou dokážeš ovlivnit mnohé, ale všechno ne. Tak jak si představuješ to bohužel nefunguje. Spoustu faktorů hraje i genetika, ale i tu nelze přesně předem naprogramovat.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Disraeli

Dá se to V URČITÉ MÍŘE ovlivnit. Ale podstatné je, že člověk musí vědět, jak to funguje (psychologicky, biologicky), musí to umět a musí to dítě nenásilně vést. Pokud ho nutí nebo to neumí (vychovávat a vést), nebudete to mít kýžený efekt. No, může, ale i tak bude často výsledek vadný, neúplný. Nakonec neuspokojivý pro všechny.

A i tak hraje roli genetika (není jasno, jak velkou – ale nějakou jo), neovlivnitelné faktory (o kterých víme, ale nic moc s nimi nenaděláme) a nepřeberné množství faktorů (o kterých ani nevíme – protože svůj vliv může mít kdeco, v podatatě cokoli).

Ale obecně: ano, dá se vštěpovat, dá se vést, dá se naznačovat, podněcovat, jít příkladem / být vzorem (ukazovat cestu), působit na něj (určitým zpsůobem a stylem), ovlivňovat ho, podporovat ho v tom, či tom – přímo nebo nepřímo (a „nepřímo“ je to kolikrát účinnější, protože to stejně téměř nikdy není vyloženě otázka vědomí, jako spíš nevědomí/podvě­domí).
Musí to chtít sám a musí mít pro to cit (ale v podstatě se dá obojí zařídit, podněcovat SPRÁVNÝMI stimuly).

Za jedno, to s tou fyizkou neplatí (že pro to není „od přírody“ vhodný, „nemá na to geny“ atpod.), ALE za druhé taky není vůbec jisté, zda se tomu rodiče PODAŘÍ v tom dítě vzbudit zájem a oddanost k fyzice a přimět ho (nenásilně), aby se jí věnovalo.
Tady si člověk nemůže hrát na boha… má vliv, může NĚCO ovlivnit, ale nemůže vše kontrolovat nebo „naprogramovat“, jak se mu zachce. A taky se mu nemusí dařit nebo postupovat správně. Člověk je jen člověk a navíc nezná vše. Každý má své limity, omezení.
Teoreticky by se samozřejmě (ale fakt jen hypoteticky) dal „vyšlechtit“ a vychovat určitý jedinec, s přesně jasnými vlasnostmi a celkovou osobností, ale na to máme málo informací a prostředků, abychom to úspěšně zvládli a věděli, jak na to. Navíc chtít mít vše pod kontrolou a vše řídit není ta lepší cesta (ani kdyby to možné bylo)…

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
da ny

Jen do jisté míry a jen někdy. Jen něco.
Je to „nebetyčná blbost“, pohádka a utopie.
Tedy, co se týká matematiky, fyziky a chemie. Pokud n to dítě „nemá“, těžko může
naplnit ambice svých rodičů. Ti ho mohou psychicky, totálně zničit. Poznamenat, na celý život.
Rodič to sice může zkusit a potomek se bu\´d chytne, nebo ne.

  • Vím o chlapci, který na otázku, co by si přál k narozeninám, Vánocům apod. Odpovídá Lego…

Tatínek tak dostává od všech příbuzných Lego (někdy si objedná levné, z druhé ruky a vybere jen peníze. Chlapec má svých pár kousků, na které smí sáhnout a otec „si“ vše postaví sám.
Sem tam se dítě odváží říci jedné babičce, co si opravdu přeje.
DĚTI ZKOUŠEJÍ, HLEDAJÍ,. MNOHDY ODE VŠEHO UTEŘOU. Rodiče se zlobí. Z pohledu
psychologie, je to správné. Vyzkoušet, zjistit co, jak a proč a zda vůbec. Něco si vyberou.
Kroužky často dětem vybírají rodiče….
Chodí, protože musí nebo ho to baví a chodí rádo.
V dětech je možné rozvíjet a podporovat to, na co mají nadání a co je těší.
Pokud to dělají jen proto, že musí, nebo aby vyhověli rodičům, potěšily rodiče, je to špatně.
DĚTI NAPODOBUJÍ VZORY. Měli by mít od určitého svobodnou vůli se rozhodnout.
Někdo má hudební hluch.
Jiný neumí kreslit, malovat, celý život.
Někdo je dřevák a nezatluče ani hřebík do zdi.
Někdo nemá žádné sportovní vlohy. Neudělá ani kotoul, hvězdu.
Někoho matematika a fyzika nebaví, nezajímá.
Někdo na to prostě nemá.
Tondo, poslední odstavec mne téměř “utvrzuje“ v tom,
že je dobře, že děti vychovává matka. 😉

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kelt

Stejné podmínky nezaručí stejný výsledek. Znám případ, kdy všechny děti dělaly stejnou školu a pracují v jedné firmě, ale to nezaručí, aby jeden právě proto neměl zájem o něco zcela odlišného. Můžeš mít kvalitního psychologa, děcko bude 24 hodin denně ve styku s tím, co chceš a stačí jeden rozhovor, přednáška, článek a s nadějného matematika je sportovec, zahradník. Informace nejsou všechno a když tě něco baví, tak je to v tobě.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Pepa25

Další otázka do nekonečné, nevyřešitelné debaty Nature vs. nuture https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Nature_ver­sus_nurture
Vlohy jsou vlohy – umělecké nebo hudební nadání prostě nejde plně nadrilovat výchovou, na druhou stranu „nedostaten nadání či úsudku nech nahrazuje píle“, jak říkal už Komenský.
K matice a fyzice: ano, jde děti připravit na přijímací zkoušky nebo s ohledem na systém vzdělání připravovat tak, aby bylo co nejvíce úspěšné i s menším nadáním (děje se tak v silně konkurečním prostředí, třeba ještě před nedávnem v Číně). Ale jde to jen do omezené míry.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Tonda Káňa

Pepa25: To jsem nevěděl, že takový fenomén má i jméno. Díky 😀👍

Avatar uživatele
Tonda Káňa

da ny: Třeba na matematiku někdo „v továrním nastavení“ vlohy nemá, ale v dětství se mozek vyvíjí, tedy rozvíjením těchto dovedností již od narození se ten mozek přeci musí zdokonalovat. A pokud je ten trénink tvrdý již od narození, tak myslím, že i člověk matematicky od narození nepolíbený by mohl postupem času dorůst vysokých kvalit (i dkyž třeba ne těch největších díky genetice).

Avatar uživatele
da ny

Ne. To není správná výchova.
Tvrdý trénink může být pro dítě týrání… když na to nemá vlohy.
Člověk se může pokusit, probudit zájem. Dítě se chytne, nebo ne.
Schopnosti a zájem o matematiku se projeví na ZŠ. tam je pak JASNO.
Cestu si dítě i najde, možná později (SŠ).
Ostatně na většině VŠ jsou první 2 – 3 semestry „sítem“, právě v matematice/sta­tistice.
Dokonce v oborech, které zdánlivě i v praxi s matematikou nepracují.

Mozek se v dětství nevyvíjí.
Rozšiřují se obzory, znalosti, přijímají (někdy uchovávají) informace.
Paměť lze trénovat. Přicházejí vzory, praktické zkušenosti.

Dítě múže levou zadní zvládat gymnázium, jiné, s odřenýma ušima.
Jiné zvládne odbornou SŠ s maturitou. Často s omezenou výukou
některých předmětů (M, F, CH, Z, D, Př), jinak by neuspělo.
Rodiče jiného dítěte, mohou být rádi, že „udrví“, výuční list.
Přitom může být velmi manuálně zručný a vydělat mnohem více peněz,
než VŠ, a pracovníci v oblasti vědy.
Chlapci/muži, se často až v dospělém věku vyhraní a zajímají o dění
kolem sebe a chytne je nějaký zájem, obor.

Mám 2 VŠ, každé dítě je jiné. Stejné vedení, výchova, jiné schopnosti.
Jedno je úzce zaměřené, na to co potřebuje, musí a je předmětem zájmu.
V e 28 letech „nevěděla“, co to je viadukt (slyšela, asi nevnímala, nezájem).
/měli jsme se všichni setkat, v určitý čas pod viaduktem 😉
Matematiku zvládla (VŠE), měla k ní odpor a nenávist. Vybrala obor,
kde jí bylo nejméně a brzy odpadla. Na nižším stupni VŠ (Bc.), byla
matematika velmi okrajový předmět.
Druhé je od malička chodící encyklopedie 😉
Nikdo jí do hlavy nic „netloukl“. Prostě se ptala, zajímala, sledovala
a četla… Přišla s jinou výbavou na svět.
Mnozí studenti, se umí učit Nadřou co je třeba a po zkoušce informace „odhodí“.

Nový příspěvek