Historie úprav
Odpověděl/a – 29.květen 21:02
Dá se to V URČITÉ MÍŘE ovlivnit. Ale podstatné je, že člověk musí vědět, jak to funguje (psychologicky, biologicky), musí to umět a musí ho nenásilně vést. Pokud ho nutí nebo to neumí (vychovávat a vést), nebudete to mít kýžený efekt. No, může, ale i tak bude často vadný, neúplný.
A i tak hraje roli genetika (není jasno, jak velkou – ale nějakou jo), neovlivnitelné faktory (o kterých víme, ale nic moc s nimi nenaděláme) a nepřeberné množství faktorů (o kterých ani nevíme – protože svůj vliv může mít kdeco, v podatatě cokoli).
Ale obecně: ano, dá se vštěpovat, dá se vést, dá se naznačovat,
podněcovat, jít příkladem / být vozem (ukazovat cestu), působit na něj
(určitým zpsůobem a stylem), ovlivňovat ho, podporovat ho v tom, či
tom – přímo nebo nepřímo (a „nepřímo“ je to kolikrát účinnějí,
protože to stejně téměř nikdy není vyloženě otázka vědomí, jako
spíš nevědomí/podvědomí).
Musí to chtít sám a musí mít pro to cit (ale v podstatě se dá obojí
zařídit, podněcovat SPRÁVNÝMI stimuly).
Za jedno, to s tou fyizkou neplatí (že pro to není „od přírody“
vhodný), ALE za druhé taky není vůbec jisté, zda se tomu rodiče PODAŘÍ
v tom dítě vzbudit zájem a oddanost k fyzice a přimět ho (nenásilně),
aby se jí věnovalo.
Tady si člověk nemůže hrát na boha… má vliv, může NĚCO ovlivnit, ale
nemůže vše kontrolovat nebo „naprogramovat“, jak se mu zachce. A taky se
mu nemusí dařit nebo postupovat správně. Člověk je jen člověk a navíc
nezná vše.
Teoreticky by se samozřejmě (hypoteticky) dal „vyšlechtit“ a vychovat
určitý jedinec, s přesně jasnými vlasnostmi, ale na to jsme máme málo
informací a prostředků, abychom to úspěšně zvládli. Navíc chtít mít
vše pod kontrolou a vše řídit není ta lepší cesta (ani kdyby to
možné bylo)…
Odpověděl/a – 29.květen 21:06
Dá se to V URČITÉ MÍŘE ovlivnit. Ale podstatné je, že člověk musí vědět, jak to funguje (psychologicky, biologicky), musí to umět a musí to dítě nenásilně vést. Pokud ho nutí nebo to neumí (vychovávat a vést), nebudete to mít kýžený efekt. No, může, ale i tak bude často výsledek vadný, neúplný. Nakonec neuspokojivý pro všechny.
A i tak hraje roli genetika (není jasno, jak velkou – ale nějakou jo), neovlivnitelné faktory (o kterých víme, ale nic moc s nimi nenaděláme) a nepřeberné množství faktorů (o kterých ani nevíme – protože svůj vliv může mít kdeco, v podatatě cokoli).
Ale obecně: ano, dá se vštěpovat, dá se vést, dá se naznačovat,
podněcovat, jít příkladem / být vzorem (ukazovat cestu), působit na něj
(určitým zpsůobem a stylem), ovlivňovat ho, podporovat ho v tom, či
tom – přímo nebo nepřímo (a „nepřímo“ je to kolikrát
účinnější, protože to stejně téměř nikdy není vyloženě otázka
vědomí, jako spíš nevědomí/podvědomí).
Musí to chtít sám a musí mít pro to cit (ale v podstatě se dá obojí
zařídit, podněcovat SPRÁVNÝMI stimuly).
Za jedno, to s tou fyizkou neplatí (že pro to není „od přírody“
vhodný, „nemá na to geny“ atpod.), ALE za druhé taky není vůbec jisté,
zda se tomu rodiče PODAŘÍ v tom dítě vzbudit zájem a oddanost k fyzice a
přimět ho (nenásilně), aby se jí věnovalo.
Tady si člověk nemůže hrát na boha… má vliv, může NĚCO ovlivnit, ale
nemůže vše kontrolovat nebo „naprogramovat“, jak se mu zachce. A taky se
mu nemusí dařit nebo postupovat správně. Člověk je jen člověk a navíc
nezná vše. Každý má své limity, omezení.
Teoreticky by se samozřejmě (ale fakt jen hypoteticky) dal „vyšlechtit“ a
vychovat určitý jedinec, s přesně jasnými vlasnostmi a celkovou
osobností, ale na to máme málo informací a prostředků, abychom to
úspěšně zvládli a věděli, jak na to. Navíc chtít mít vše pod
kontrolou a vše řídit není ta lepší cesta (ani kdyby to
možné bylo)…