Bylo jídlo ve školní jídelně, které jste skutečně nesnášeli?

Medulka: Proč? Ta cibule byla spálená? Nebo jsi – spíš – na sladké? 😃

Tak na sladké jsem až moc, ale ta cibule byla taková chutově hořká. Ale knedlíky mám stejně nejraději ty ovocné.

Medulka: Když byla hořká, tak byla spálená – vždyť to říkám! 😃😅

cochee: Ledvinky se ale nemusí namáčet přes noc do mléka.

Netvrdím, že to nefunguje, funguje to, ale není to nutné.

Já jsem měl za to, že už jsem anketu skrze ledvinky dělal. Až teď, na základě té Tvé odpovědi, jsem si ty svoje otázky prolezl a zjistil, že nedělal. Nevadí, uděláme, ale samozřejmě i tak napíšu, jaká je jiná možnost, a vlastně je to i officiální technologický postup, já ani jiný neznám, a ani mne moc jiný nenapadá:

takže, když vytáhnu ledvinky s chladničky, že je budu, jako, vařit, tak tak, jak jsou, celé, je hodím do misky se studenou vodou, no a na plotnu dám hrnec, a jak mi v něm vaří voda, tak do něj ty ledvinky vrazím. Nachystám si mísu se studenou vodou a síto (v létě do té mísy vrazím i led, teď to není potřebné). Jak ty ledvinky pustí šlem, tak je sleju do toho síta a okamžitě vrazím do té mísy s ledovou vodou. Jakmile jsou studené, tak je dám zase do toho síta, opláchnu pořádně studenou vodou, a do čisté, studené, vody zase namočím.

Ten hrnec, ve kterém jsem je blanšíroval poprvé, vymyju a dám do něj vařit další vodu. A celý postup opakuju, a to tak dlouho, až prostě ten pach moči necítím.

Potom je pořád nechám ležet v té čisté studené vodě, a pokud se mi ta voda zabarví, tak ji prostě vyměním. Pak vezmu tu jednu ledvinku, položím si ji na hadru, a jak to z ní nekape, tak jí nakrájím na tenké plátky (tak 0.5 – 0.8 cm). A ty plátky zase vrazím do mísy s vodou. A vždycky jeden plátek vyndám a odkrájím mu ty močovody (to dostane kočka, jí to šmakuje i syrové). A z každé ledvinky ke 2–3 plátkům čichnu, a pokud ještě pořád cítím moč, tak zblanšíruju, ještě, i ty pokrájené a močovodů zbavené plátky.

No a až to mám takto pokrájené a močovodů zbavené všecko, tak rozehřeju v hrnci sádlo, na tom ty ledvinky řádně orestuju, vyndám, pak orestuju v tom vejpeku cibuli, podleju vodou / fondem / vejvarem (většinou fondem, protože vepřového ořezu mám vždycky dost, tak si ho dopředu udělám) podusím cibuli, a tím i deglasíruju připečeniny, no a pak tam vrátím ty ledvinky, zarestované, podleju dostatečně vodou / vejvarem / fondem, opepřím a dusím, až jsou prostě měkké. Jo, a v zimě ještě přidávám mouku, takže jak podusím tu cibuli, vyrestuju na tuk, vrazím tam pšeničnou mouku, orestuju, až je tak lehce hnědá, zaleju fondem, vezmu metlu a šlehám a podlévám fondem a šlehám, tak 15–20 minut, až je z toho, prostě, roux. No a pak přidám ledvinky, doleju fondem, opepřím, přikryju, dusím, jakoby tam ta mouka nebyla.

Funguje to velice dobře, akorát nejsou ledvinky jako ledvinky, takže někdy blanšíruješ 2×, někdy 6×.

O tomhle jsem neslyšel, jestli to funguje, tak fajn, o odstranění doprovodných tkání samozřejmě není nutno hovořit. Ve školce evidentně nedělalí ani jeden z postupů.

Jedl jsem vše, žádné jídlo nebylo špatné. Chuťově kolikrát lepší než v restauraci.

IceT: Odpovídám tak pozdě, protože jsem opravdu přemýšlel, jak chutnala na základce čočková polévka. Čočková polévka se Sicher dělala, to bejvalo, no a jediné, na co jsem si vzpomněl je, že v ní byl párek. 😃😅 Což – tak nějak – znamená, že byla docela v klidu.

Fazolová polévka je něco, jako svíčková, bigos, nebo Eintopf: každá Familie si to vaří po svém, jinak. Já vařím čočkovou polévku tak, že nakrájím relativně nadrobno uzené, vrazím to uzené do studené vody, povařím tak 3/4 hodiny, a pak přidám jednu cibuli (bez slupky, aby ta slupka nebyla v čočce, a napůl), jednu mrkev, oškrábanou, no a jeden stonek celeru, tak na 3–4 části. Povařím tak 1/4 hodiny, možná 20 minut, a pak do toho nasypu čočku, namočenou. Ztlumím a míchám, aby se to nepřipálilo. Pointa je v tom, že u toho musíš, co já vím. po 15–20 minutách, stát a čumět do toho, jak Bulhar do mlátičky, protože v opačném případě tu čočku buďto rozvaříš, nebo nedovaříš. Ona do té polévky musí být trochu víc uvařená, ale zase z toho nemůže být úplné Scheiße. No a nic, pak se vyndá zelenina, celer a mrkev se pokrájí nadrobno a vrazí zpátky do čočkovky, a já na pánvici, na sádle, orestuju nějaký Wurst, většinou buďto špekáčky, nebo Frankfurter, prostě, co je, no a pak to osolím (ne moc, uzené je slané, třeba ochutnávat), vrazím do toho pepř, a to je asi celé, jako. Teda tu, co je podobná normální čočkové polévce, ještě vařím Thüringer Linsensuppe, ale to je spíš Eintopf, máš tam Kartoffele, víc zeleniny, vepřový bok a taky nějaký Wurst.

Oproti hrachu čočku lehce převaříš, a jako každou luštěninu, relativně lehce připálíš. To může být to, že do toho báby nečuměly, nemíchaly to ve velkém hrnci velkou vařechou, no a byla z toho Schlichte! 😅

A co si vzpomínám na rajskou, tak ta byla hodně v klidu, na základce. To bylo docela i oblíbené jídlo, Knödel, občas byly i plněné papriky, ale spíš nějaké hovězí. Děcka mají obecně ráda rajčatové omáčky a polévky, samozřejmě rajčatové a sladké, já si dokážu představit, co za „výtvor“ vařily ve školách některé kuchařky ty „rajské“ polévky. Jo, rajská byla dobrá, sladká, to jsme měli rádi! 👍

Co se týká plovdivského masa, musel jsem jít do normovačky, tady je receptura:

Receptura 13116 – PLOVDIVSKÉ MASO – 10 porcí.

1 porce: 164g, z toho masa 64g
Krájené dušené vepřové maso v načervenalé, tukem lesklé šťávě. Maso je šťavnaté, mírně kořeněné a přiměřeně měkké. Šťáva je ochucena rajčatovým protlakem, česnekem a je hustší.

Výrobní postup:

Díl opláchnuté vepřové plece nebo ořezu nakrájíme na drobné kostičky.
Oloupanou na drobno nakrájenou cibuli osmažíme na 1/3 tuku do růžova. Do cibulového základu přidáme nakrájené maso, osolíme je a opečeme. Pak přidáme utřený česnek, mletou papriku, zpěníme ji, zalijeme trochou vody, přidáme rajčatový protlak, maso přikryjeme poklicí a dusíme do poloměkka. (Během dušení masem občas zamícháme a podle potřeby doléváme teplou vodu.)
Poloměkké maso zahustíme zásmažkou připravenou ze zbylého tuku a mouky, rozmícháme a dusíme za stálého míchání do měkka.
Maso vyjmeme a šťávu na ně procedíme hustým cedníkem.

Potraviny:
Vepřová plec b. k. nebo ořez – 1,000g.
Cibule 400 g (hrubá hmotnost), 60g (odpad), 340g (čistá hmotnost).
Olej 150 g.
Sůl 20g.
Česnek 20g (hrubá hmotnost), 2g (odpad), 18g (čistá hmotnost).
Paprika mletá 15g.
Rajčatový protlak 100g.
Voda pitná 1,000g.
Mouka hladká 50g.
Hmotnost potravin 2,755g (hrubá hmotnost), 62g (odpad), 2,693g (čistá hmotnost).
Ztráty celkem 1,053g.
Hmotnost hotového výrobku 1,640g.

Vhodné přílohy:

• vařené brambory
• těstoviny
• dušená rýže

To je 1/3 porce, tvl, 64g masa! 🤦‍♀️

…tý jo, i s receptem, dík.

Alesh: Ty, to se tak v jídelnách obecně dělá, že když máš, co já vím, buchty, nudle s mákem, buchtičky s krémem atp., tak k tomu vrazíš gulášovou polévku, dršťkovou polévku, nebo třeba rajskou. I když u té rajské je to na pováženou, protože – oproti dršťkovce, nebo gulášovce – se toho moc nenažereš, vždyť to byl protlak s nudlemi, že? 🤦‍♀️

marci: Dršťky jsme ve školní jídelně taky nikdy neměli, ať už tak nebo tak, a není ani nijak těžké uhodnout proč.

Dršťky jsou většinou hovězí, ale i vepřový, žaludek, což je docela špinavá a ošklivě páchnoucí hmota příčně pruhovaného svalu. Abys z toho uvařila chutný jídlo, tak se to musí pořádně umýt, pak několikrát povařit v osolené vodě, aby to pustilo tu špínu, pak nakrájet (nahrubo), a pak dlouho vařit, a zase měnit vodu, až ta voda prostě nepáchne. Dršťky jsou levné, ale energeticky a časově náročné, a ten čas by na to báby ve školní jídelně prostě neměly, tam se ráno sejdou v šest, v 10 – 11 AM musí být navařeno.

Samozřejmě, dají se koupit předvařené. Ale, jednak, v té době se to neprodávalo, a potom, to by se, zase, báby nevlezly do kalkulace.

Filip84>>> Ono to je o tom, že nejdříve musíš dršťkovu žrát a teprve POTOM zjistit z čaho a jak se dělají. Zvláště jatečný horůrek jsou NEPRANÉ dršťky, velmi výživná práce je prát. NIKDY VÍCE! 😉 😁

Jinak dobrá dršťková je mňamikózní záležitost, ale jaxem psal v odpovědí, HODNĚ je to o tom, jak to kdo uvaří. 🙂