Vykonal jsem skoro vsechny hříchy. Dostanu se do nebe?

Nedostaneš. Tvá bezstarostná neústupnost, zatvrzelost a neochota projevit lítost nad svým jednáním není nedbalý čin, je to stav vědomého odmítání.

Matouš 12:31–32 „Co mluvíte proti mně, to vám může být odpuštěno. Ale pozor – nemluvte proti moci Ducha, který působí skrze mne. To vám Bůh nikdy neodpustí.“

Uklidni se a neblbni.

Teologické otázky… 😐
Tož teologické stanovisko je, že boží lásku dokáže zastavit jen svoboda lidské volby. (Nebudu rozebírat teologii, která je sama o sobě [podle mne] plná rozporů.)

Každopádně pokud zemřeš „ve stavu milosti“ (po zpovědi knězi s uděleným rozhřešením), tak jsi zproštěn všech hříchů, ze kterých ses vyznal. To proto, že boží syn Ježíš svojí smrtí na kříži vykoupil všechny lidské hříchy.

Jestli se dostaneš do nebe, to je jiná otázka, každopádně ta možnost tu jak vidíš je. 🙂

BTW – JAK lze páchat (byť jen „párkrát“) cokoliv NEOPAKOVANĚ? 😉 😁 😁

Dostaneš se poněkud do průseru, pokud začneš takto znevažovat své skutky. Pokud se za skutky stydíš, hrubě poděláš sám sebe. Zavčas na to smol. Dost na tom, že ze stejnýho důvodu tě podělává politický systém. Abys byl poslušný, a ne v nebi . (;

Pokud nezemřeš ve smrtelném hříchu (např. sebevražda) nebo nezahyneš, když jsi v těžkém hříchu, přičemž nestihneš dojít ke svátosti smíření, aby byl stav posvěcující milosti obnoven, tak bys měl skončit nejhůře v očistci a po zaplacení posledního haléře za tvé hříchy v pozemském životě by ses měl dostat do nebe.

Důležité je ale také být pokřtěn a chovat se podle Bible.

Odpovim ti otazkou: A co v tom nebi budes delat? Koukat na lidi, jak hresi??

Podle mého chápání se hříšný člověk může za určitých podmínek dostat do nebe (nebo do nirvány). Měl by ale UPŘÍMNĚ litovat svých hříchů, prosit o odpuštění jak Nebesa tak ty poškozené, měl by se snažit napravit nebo nějak vynahradit škody a újmy, které způsobil, měl by se pevně rozhodnout nepokračovat v hříchu a toto svoje rozhodnutí by se měl opravdově snažit dodržet. Bůh asi dokáže odpustit jakýkoli hřích, pokud mu k tomu dáme dobrý důvod. A vidí do nás a vnímá opravdovost naší lítosti a naší snahy o nápravu.

Logicky vzato, hřeší-li někdo vědomě a opakovaně, žádná obět za hříchy to nesmaže..
Leda že by hříšník svých činů upřímně litoval (což jen tak „naoko“ před Bohem dělat nelze) a jednou pro vždy přestal dělat vědomně to, co dělat nemá. Ani tak nemáš jisté, že se do nebe dostaneš, protože to nezáleží jen na tobě, ale především na Bohu, který lidi pro nebeský život (v duchovní říši) vybírá sám ze svých služebníků. To je další podmínka, ke které také patří vytrvalost ve službě Bohu.