Ví někdo, co je smyslem života?

To nemá se smyslem života nic společného. To je tvůj nesmysl. Co je smyslem života, člověk zjistí, až bude vědět co je smyslem vesmíru.

To je otázka, kterou si lidé kladou od doby, kdy si začali uvědomovat sami sebe.
Myslím , že najdeme odpověď až se dovíme, jak to bylo na počátku věků.

Smyslem života je být šťastný.

Podle mě smysl života spočívá v založení rodiny (předání svého genu), studiu a kariéře a vytváření hodnot.

Smyslem života je dávat. Nemusí to být hmotné věci, peníze, ale dát svůj čas jinému a postarat se, aby na nás nezapomněl. Tím nemyslím, že někoho zmlátíme, někomu zlomíme ruku, nebo nějakou ženu dostaneme do jiného stavu. Někdy stačí někomu úsměv, někdy pár rad, vychovat děti, apod.

Jo, tak tímhle se trápilo MNOHO lidí (včetně mě) s více či méně zajímavými závěry. Někdo utíká do metafyziky a náboženství, jiný inklinuje k nihilismu, další k víbůhčemu, přičemž ani při největší snaze se nelze rozhodnout/dát za pravdu komukoliv z řešitelů (vždy najdu nějaké „ale“). :)

Víš k čemu jsem dospěl já? Celý problém je v sémantice otázky (jo, napomohl mi k tomu Russell a Wittgenstein). Nemůžeš odpovědět najednou (takto pojatá otázka NEMÁ smysl, i když ji očividně můžeš položit), jednoduše proto, že v sobě skrývá vlastně DVĚ otázky. Jakmile je od sebe oddělíš a položíš si je JEDNOTLIVĚ, přijdeš na to, že řešení je vlastně úplně JEDNODUCHOUČKÉ.

1. Pokud jde o odpověď na otázku v metafyzickém smyslu (však víš, „život, vesmír a vůbec“), NEMÁ smysl si otázku pokládat. Souvisí to s problematikou nejjednodušší možné simulace (definici co to je si najdi). Dnes již víme, že nejjednodušší možná simulace VESMÍRU je sám vesmír. NIC MENŠÍHO nesplní kritéria na simulaci kladená. Cokoliv jednoduššího, jakákoliv jeho část (podmnožina chceš-li), než sám CELÝ vesmír by neodpovídalo skutečnosti, jakkoliv by se jí mohlo více či méně blížit. Ergo pro lidský mozek je navzdory vší jeho dokonalosti a vyspělosti ZHOLA VYLOUČENO problematiku obsáhnout, natož činit nějaké závěry. Přirozeným důsledkem je, že NEMÁ SMYSL se snažit v tomto kontextu na otázku odpovědět, protože VŽDY tvá odpověď bude NESPRÁVNÁ.
2. Smysl života JEDNOTLIVCE (v kontextu smrtelného jedince) je taktéž jednoduchý a sám si odpovídáš. ANO, je to právě to „šoustání“, přesněji řečeno cílem je předat své genetické informace co nejširšímu okruhu potomstva. Tedy zplodit maximum dětí a co nejlépe zajistit, aby ony mohly dále pokračovat v tomtéž.

Jak vidíš, není to žádná „atomvěda“, i když ji mnozí z toho dělají. Stačí jen tak málo, pouhé oddělení 2 ne zcela souvisejících věcí. A na to jsem přišel sám (no, dalo mi to DOST práce ;) :D :D) a to proto, že jsem tak krásný, úžasný a skvělý atd. aliendrone! Tedy DOUFÁM, že na to nepřišel nikdo přede mnou, jsem totiž mimo jiné známý „znovuobjevitel“ par excellence! ;) :D :D

A NE, projednou se odlakomím a nevyžaduji žádné autorské poplatky či práva! Myslím, že jsou to poznatky natolik závažné, že by měly být dostupné zdarma a každému. Jednoduše proto, že KAŽDÉMU můžou život učinit TROCHU jednodušším. ;) :D :D

No, Bukowskiho za nějakýho velikána literatury teda nepovažuju, spíš na mě působí jako klasickej ochlasta, co hází rozumy ve čtyři ráno na matraci u sebe v kamrlíku, kde neplatí elektřinu :)

Pro mě to je nějak… Schopnost vidět světlo i ve tmě, uchovat si v sobě dětské nadšení a zvídavost, umět to předat a případně po sobě zanechat pozitivní otisk, ať už viditelný, nebo v mysli pozůstalých. Pravdou je, že si smrt připouštím nerada a pokaždé mě popadne úzkost. Snažím si v mysli uchovávat svou podobu a odrazy mysli v zrcadle v průběhu let, píšu si to, co nechci zapomenout.
Největší naplnění cítím s lidmi, se kterými nevázne řeč, při intimních chvílích a během prozkoumávání přírody, nejlépe o samotě nebo s někým, který je podobný nadšenec do „zelené biologie“ :)

Bukowski je za mě osobně literární odpad. Avšak nesmírně populární, spíš než myšlekami a poutavým psaním svými vulgaritami, něčemu, co někteří nazývají humorem a takzvanými „vtipnými pointami.“ (Četl jsem od něj čtyři knihy – čtyři proto, abych mu nekřivdil, ale stačilo, víc už nedám. Nemám rád ani klasické bohémsko-pochmurné spisovatele a básniky – zvlášť, když se snaží o parodie, zesměšnění, básnické vylíčení, jak vidí život (a to mám historickou literaturu nejraději, ale pro tyhle „bohémy“ jako jediné nemám slabost). A Bukowski je ještě jiný level, působí na mě jako vulgární a negativistický bezdomovec-opilec nebo hospodký povaleč, který se rozhodl, že se dá na dráhu spisovatelskou.

Podle mě není odpověď na smysl života nijak složitá. Lidi to zbytečně komplikují a hledají nějaké fantsmagorie. Smyslem života je sám život – jeho zachování (rozmnožování) a prožívání. Tohle neplatí jen pro lidi, ale pro život všeobecně. Je to přece jasné už jen z biologického hlediska, Nejsilnější pudy a potřeby jedince: páření a přijímání potravy (živin=života). Pak taky samozřejmě pud sebazýchovy, spánek. Všechny doslova založené na zachování života – svého vlastního a předání svých genů – vytvoření nového života. Nejvýmluvněji hovoří pud SEBEZÁCHOVY, fungující přímo na principu zachování života za jakoukoli cenu, útěk nebo boj, strach z nebezpečí, přecházení nebezpečí, přirozená instinktivní „kalkulace“, jak přežít.
Tedy vlastně odpověď je nasnadě. Vše se točí kolem sexu. Pud, který nás ovládá a často (nevědomě) i naše životní rozhodnutí, ale i ty méně důležitá. Freud, Jung,… důležitost sexu je zhlediska psychologie, biologie a života samého zřejmá. Ovládá náš život, účelem je plození (i když se provozuje hlavně jen kvůli těm „příjemným pocitům“ s ním spojeným. Ale ty příjemný pocity jsou tam právě proto, že se jedná o rozmnožování/plo­zení – i když to lidem nedochází. Je to njepříjemnější činnost právě proto, že vede k plození potomků a zachování života. Doslvoa nejsilnější touha > rozmnožit se, i když to někteří vykládají jen jako touha po sexu samém, tak to není. Je to touha předat své geny – ze strany mužů/samců a ze strany žen/samic je přijmou a posjit se svými. Zkrátka vytvořit nový život ze sebe samého – z vlastního života. Příroda či Bůh nebo bohové to vymysleli fikaně). Lidi, zvířata nebo jakákoli forma života. To je fuk. Život existuje jen, aby se udržel (jako jedinec) – přežil a mohl tak spojením s jiným životem (jiným jedincem) vytvořit život nový a tak pořád dokola. Založené jen na zachování.
Jakoteže existuje život, jak vlastně vůbec vznikl ? Těžko říct, k tomu jsme ještě nedošli (odpověď na tuto otázku však není odpovědí na to, co je smyslem života, i když to tak mnozí berou). Zkrátka existuje a jeho úkolem/účelem (tedy i smyslem) je pře/žít. Tedy být, existovat, zachovat se.
Smyslem vesmíru jako celku (živého i neživého) je taky samotná existence.

Co se týká lidí, tak ti můžou mít smysl života každý jiný (krom toho základního = zachování života). A to jaký úděl budou v lidské společnosti a celkově ve světě zastávat. Společensky/ka­riétně, rodině. Pro každého může být smyslem něco jiného. Jednoduše to v čem vidí nejvyšší smysl. Co si myslí, že jeho životu dává smysl a byl by proto ochotný ho i obětovat (tedy částečně překonává i základní smysl života = jeho zachování). To může být určitá osoba, rodina, práce, vize, atd..
Obdobnou odpovědí na to, co je smyslem života je podle mě ctižádost. Nebo lépe řečeno ta ctižádost člověka ten smysl ukazuje. Každý může bý jinak a v něčem jiném ctižádostivý (ale každý je ctižádostivý). Já bych za ctižádost označil každou lidskou touho – větší i menší, biologickou (pudovou, tedy i pohlavní pud sj.) i myšlenkovou (idee, tzn. přání, sny, cíle). Touha po něčem a dosahování těch věcí/úspěchu. To je to prožívání života. A ten symsl.

Upravil/a: Gonfaloniér

Je to složitá otázka. Jde o to, aby člověk nějak zjistil, či se mu život vyvíjí správným směrem, nebo cestou. Myslím si, že každý je tady pro někoho, komu může v pravý čas pomoct, nebo ho usměrnit, či poradit. Někdy to může udělat i nevědomky.
Hodně lidem se v současné době obrací život naruby, ztratili práci, zkrachovala jim firma, ztratili iluze a musí hledat nový smysl života, musí hledat něco, od čeho se mohou odrazit. Každý jsme jiný a každý má asi i jiný smysl života. Může to být rodina, práce a kariéra, ale jsou i lidé, plní nenávisti, kteří vidí smysl života v ubližování druhým.