Immanuel Kant byl velký filosof převážně 18. století a proslul například tzv. kategorickým imoperativem, neboli ničím nepodmíněnýmn příkazem. O co jde? Jde o to, že máme jednat tak, aby se naše jednání stalo obecným zákonem. Máme jednat tak, jak chceme, aby jednali i ostatní.
Zní to hezky, ovšem v praxi to znamená například to, že nemáme za žádnou cenu lhát – tedy, pokud jde o tuto problematiku klasický příklad, pokud by se nás vrah ptal, kde je jeho oběť a my to věděli, měli bychom říci pravdu. Nebo kdybychom například překročili povolenou rychlost, přičemž na silnici by nikdo nebyl, koho bychom mohli ohrozit, tak bychom se měli podle Kanta udat na policii.
A to je to, s čím mám hlavní problém, s tím, že např. lhát se nemá za žádných okolností. Ale také, že se nemá zabíjet za žádných okolnosí – co takový Heydrich, či atentáty na Hitlera? Ty byly dle mého morálně naprosto správné, ale Kant by asi oponoval. Zkrátka, já s ním nesouhlasím. Přesto mám v okolí lidi, kteří s ním po mém vysvětlení problému souhlasí, což mne překvapuje.
Jaký na to máte názor vy? Dle mého je to nesmysl. Já chápu tu myšlenku, ale v reálu je to nesmysl. Ale třeba mne zde bude někdo schopen přesvědčit o opaku?
Upravil/a: Tonda Káňa
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? aliendrone před 191 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Já nevím, ale každý extrém škodí. V našem světě se kategorický imperativ neuplatní: v ideálním světě asi ano, ale s nějakou vyšší formou civilizace, kde lidé nehledají výhody jenom pro sebe. S absolutně pravdomluvným člověkem se podle mě žít nedá. Bude říkat pravdy za každých okolností, čímž nejspíš ztratí i přátele. Nebude se zdržovat nějakým citem, taktem či diplomacií v mezilidských vztazích. Cit, takt ani diplomacie neznamená lhaní, jenom si myslím, že na způsobu sdělení velmi záleží.
4Kdo udělil odpovědi palec? da ny, aliendrone, cappuccino, Tonda Káňa
před 192 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ametyst to napsala velmi vystizne!
Filozofove jsou teoretici, jejich myslenky se v praxi malokdy daji
realizovat.
A jelikoz lidska spolecnost je takova, jaka je, k idealu ma daleko.
4Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, elkon, Ametyst, Tonda Káňa
před 192 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Celkem i ano.
ALE
Ony ty teorie, některých filozofů, se často, dílem lidí "mýlí
!. 😛
„…pokud by se nás vrah ptal, kde je jeho oběť a my to věděli, měli bychom říci pravdu. “
S tímto, tvým, „klasickým“ příkladem, se člověk v běžném
životě, setká zřídka
(hovor s vrahem). Ve válečné situaci by jistě měl i Kant ,
názor jiný!
„Nebo kdybychom například překročili povolenou rychlost, přičemž na
silnici by nikdo nebyl, koho bychom mohli ohrozit, tak bychom se měli podle
Kanta udat na policii.“ =>
*Domnívám s*e, že Kant by spíše počítal s tím, že povolenou
rychlost,
(vědomě), NIKDY NEPŘEKROČIL.
ONO JE TO MOŽNÁ TAK,
že svou filozofii i Kant, opírá o “své , vysněné“, PŽEDSTVY
o uvědomělém
(tedy i bezelstně fungující) lidském VĚDOMÍ.
https://www.databazeknih.cz/knihy/lidske-vedomi-a-vesmir-361761
Tam pak lež nemá místo!
Protože Země, je přece „Planeta lhářů“!
https://www.databazeknih.cz/knihy/planeta-lharu-65221
Jistě jsi Tondo, tu útlou knížečku četl. Možná ano, když máš
tendenci, poslední dobou „rozebírat“ filozofická témata (i nad nimi,
zde „filozofovat“).
On stačí i r „Malý princ“, Erich Maria Remarque.
Ten byl chudák na Zemi, také, jako DIIVIZNA.
Přitom i v této útlé knížečce, jsou vlastně, možné, základní
stavební kameny,
pro život člověka.
Ale zase je tady ten !„zákon“ JIN a JANG......
V životě je to stále, trochu jinak.
Chybí ta "dokonalost“, lidského vědomí (propojená s Vesmírem).
Rozebírat filozofy, bez tohoto předpokladu (lidské vědomí), je
v podstatě
„filozofické“, zbytečné, marnění času. Ale tebe to asi
i baví… 😉
Upravil/a: da ny
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Ametyst
před 192 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Problematika je silně prolezlá morálně etickými hodnotami. Dobro/zlo… hmmm. To je trochu MOC na moji hlavu. Jako pragmatik se tím ale moc nezatěžuji, jakkoliv je zajímavé nad tím dumat (když už není nic lepšího).
Mohu k tomu jen dodat, že se DOMNÍVÁM, že tzv. „kategorický imperativ“ může existovat. Zásadní potíž je v jeho exaktní definici. Buďto je příliš obecná (a tedy k ničemu), popřípadě je příliš striktní (a tudíž nemůže platit kategoricky).
V zásadě je to dosti podobné spekulacím o božské ne/existenci. V konečném důsledku jde o ztrátu času. Jistě, spekulujeme (a rádi!), jenže v tom je podobný smysl, jako když bakterie se snaží zkonstruovat raketu s nadsvětelným pohonem. 😉
2Kdo udělil odpovědi palec? Filip84, Tonda Káňa
před 191 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Kant byl idealista a romantik, dá se říci, že patří mezi „otce“ romantické a idealistické filosofie. Žádná filosofie, ne tak idealistická a romantická, není sílozpyt, ve filosofii neexistují závěry, konstanty; argumentum reductione ad absurdum je forma logické argumentace, ovšem zde nepostačuje – prima facie nepostačuje.
Problém kategorického imperativu je jiný, totiž, že stojí na apriorismech, není radikálně skeptický, vychází z thesis tzv. přirozené morálky, rozvádí tzv. zlaté pravidlo.
Nic proti kategorickému imperativu, ani zlatému pravidlu, kdyby se jim řídilo, řekněme, 50% populace, naše společnost by se pohnula k lepšímu, konečně. Ovšem ne vždy lze nečinit druhým to, co si přejeme, aby nečinili oni nám, a ne vždy je prospěšné jednat s druhými tak, jak chceme, aby jednali s námi.
Pokud na víc člověk nemá, je to opravdu zlatý základ, zlaté pravidlo: nebude škodit, ale také nepomůže. Ovšem pokud na tu pomoc nemá, je lepší, když nebude škodit, poněvadž aktivní blbec horší třídního nepřítele.
Já nespatřuju problém kategorického imperativu v tom, že, např., jedinec nebude nikdy lhát, a že ho to připraví o život. V žádném případě! Jestliže je tak hloupý, má tak potlačeny rudimentární pudy, že se v ohrožení života přidrží nějaké filosofie, namísto aby jednal (alespoň!) pudově, pak je pro všecky lepší, když ho onen vrah zavraždí. Má to několik výhod: prvou je to, že svou hloupostí nebude s to uškodit, in futuro, někomu jinému, než sobě. Druhou, že nám dá, svou obětí, šanci odhalit vraha relativně zavčasu a eliminovat ho (tak nebo tak). Jistě, jiná věc je, jestli prakticky budeme s to té šance využít, ale to theoretický kriterion neřeší. Šanci jsme, jako společnost, dostali. Třetí, že z toho vznikne příklad, zde negativní příklad, varovný (theoreticky). Nebo, alespoň, vzniknout může, když se ty okolnosti smrti oběti dostanou v obecnou známost. Ale ovšemže, někdo v tom bude vidět příklad, příklad, dejme tomu, absolutní ctnosti. Ať vidí, další kandidát na příklad! 😈 Každému, co jeho jest! 😎 Nicméně druhému to může odzrcadlit, jak hloupý se jeho postoj jeví.
Stejné je to se zabitím. Zabití je, v zásadě, vždy špatné, v theoretické rovině. V praktické rovině je, někdy, nutno zabít, aby někdo nebyl zabit. Pořád je zabití špatné, ani v případě obrany proti vrahu by nemělo být cílem, ale v praktické rovině by se mu, také, obránce neměl snažit vyhnout jinak, než a priori. A, opět, pokud je někdo takový idiot, že se raději nechá zabít, jenom aby – proboha! – nezabil, v zásadě na tom nic špatného není – je to jeho volba a jeho právo a svou volbou světu neuškodí, ba naopak.
Se smrtí, například, Reinharda Tristana Eugena Heydricha je to, na jedné straně, prosté: byla válka, Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl x-mocný voják (kombatant), musel být, tedy, srozuměn, že ve válce může být také zabit. Z čistě vojenského hlediska, s ohledem na taktiku a faktické znalosti nepřítele, jeho smrt smysl měla. Na druhé straně to tak prosté není: zabití Reinharda Tristana Eugena Heydricha stálo spoustu lidí život. Ano, Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl vysoce postavený voják nepřítele, velmi inteligentní, jeho odstranění jistě mělo smysl. Uvážíme-li však, k jakým následkům to vedlo, jeví se přiměřenost jeho smrti minimálně sporná. My, totiž, nevíme, jak by se válka vyvíjela, kdyby Reinhard Tristan Eugen Heydrich zabit nebyl. A v tom je ta potíž: byla válka, ve válce se zneschopňuje bojeschopnost nepřítele, což někdy znamená i smrt jedince, rozuměj, smrt jako cíl (jinak nemá být smrt cíl, stačí jednotku nepřítele vyřadit: jestli u toho někdo umře, nebo neumře, je dokonale nepodstatné, není to však primární cíl).
S Adolfem Hitlerem je to velice podobné. Čistě theoreticky si představme, že bychom byli s to cestovat časem, no a tak by se někdo přenesl do doby, kdy byl Adolf Hitler ještě nýmand ve Vídni a ho „klepl“. Dnes by o Hitlerovi téměř nikdo nevěděl. A co když by „dělal Hitlera“ Heydrich? Nebo Himmler? Nebo Goebbels? Nebo ještě někdo úplně jiný? Bylo by to, pro svět, lepší? Nebo by, naopak, nacisté vyhráli válku? Nebýt Hitlerovy jisté pomatenosti, kterou např. Heydrich rozhodně netrpěl, Velkoněmecká říše měla relativně velkou šanci skončit opačně.
Prostě a jednoduše: po bitvě je každý generál, a byť to všecko zní jako Hohe Philosophie, opak je pravdou, je to jenom trapné, vznešeně to jenom zní. Hohe Philosophie je o tom, co šlo dělat, aby WWII vůbec nebyla. A ten problém začíná někde úplně jinde, než u NSDAP, pana Hitlera, nebo Němců vůbec. Úplně někde jinde! Ale to už je jiná liga, že.
Jakákoli vnější etika je a priori špatná, protože je dogmatická; každá dogmatika je špatná, protože nevyhnutelně vede k tyranii. Vzniká fundamentalismus (musulmanský, křesťanský – takový nebo makový, komunistický …), který se – logicky – v etapách vrací.
Jediná šance lidstva je vymanit se z dogmatické etiky, připustit Fraglichkeit lidského bytí jako takového, přistupovat k Fraglichkeit jako k vlastnosti, nikoli vadě, zpochybnit všecky autority, veškerou dogmatiku, veškeré pilíře, veškeré základy. Jedině radikální skepticismus, totiž, může člověka osvobodit od strachu, hlavně od strachu ze sebe sama. Jedině etika založená na radikální skepsi může vést k pravé otevřenosti, zodpovědnosti a Abschliedlichkeit.
Ovšem to je běh na hodně dlouhou trať, protože nejsme ani před začátkem. Vlastně ani nevíme, je-li to prakticky možné. Zatím se motáme v kruhu dogmatické diktatury: jednou je to křesťanství, potom katholicismus, jinde kalvinismus, pak komunismus, dnes liberalismus. Pořád je to to samé – dogmatická morálka, výsledek musí být – logicky – naprosto shodný, lišit se bude jenom tím, koho vynese na výsluní a koho semele. Pořád dokolečka dokola, Kant z toho nevystoupil ani o čárku!
1Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone
před 192 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ano v tom smyslu, že je potřeba usilovat o ideál, i když je to v praxi obtížné. Je to jen do důsledku dotažené biblické Zlaté pravidlo, základ přirozené morálky naší společnosti.
1Kdo udělil odpovědi palec? Tonda Káňa
před 192 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Úplně ne.
Jsou činy, které se líbí mně (pokud je pro mě někdo někdo udělá), ale většině lidí nikoliv.
Líbilo by se mi, kdyby mi někdo nabídl pomoc s taškou (pokud je těžká) nebo mě zdravil se jménem. Řadě lidí se tohle ale nelíbí, a proto je kategorický imperativ v tomhle špatný.
1Kdo udělil odpovědi palec? Tonda Káňa
před 191 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
aliendrone: Celý problém morálně etických hodnot je v tom, že k nim přistupují lidé (a lidstvo) technokraticky. Slaboproudý ingénieur je přesvědčen, že rozumí filosofii. Samozřejmě, že nerozumí! 😅
Fakticky nic jako dobro a zlo neexistuje mimo přítomný okamžik. Vezmi příklad: máš dirk. A je dopravní nehoda, a ty tím dirkem přeřízneš bezpečnostní pás a vytáhneš dojebance z povozu, který záhy vybouchne. A nebo uvidíš, že má dojebanec na zadním sedadle nabouranýho povozu otevřený kufr plný bankocedulí. A, namísto abys, cítě palivo, přeřízl pás, vytáhl dojebance, a až potom se – případně – staral o kufr s penízem, píchneš dojebance dirkem do krku, vezmeš kufr s penízem a utečeš.
Zůstaňme u tohoto modelu, pak půjdeme dál: když bys nedělal nic, povoz vybouchne, dojebanec natáhne brko, bankocedule shoří (pro toto ber, že tam nikdo jiný není, široko daleko, Nevadská poušť, například). Když vytáhneš dojebance z auta, formálně máš dobrý skutek: zachránil si život (a stěží ti někdo může něco vyčítat!). Když, namísto toho, píchneš dojebance dirkem do krku a utečeš s bankocedulemi, formálně jsi vrah, ale prakticky jsi nic neudělal, jenom jsi nekonal dobro.
Jistě (ještě než půjdeme dál), můžeš namítnout, že jsi neposkytl první pomoc, eo ipso, že jsi konal zlo. No, ano i ne, protože povinnost poskytnout první pomoc není malum in se, je to malum prohibitum. Třeba v arabským světě bys ho rozhodně nevytahoval a zavolal bys Emergencias 911: když bys, totiž, poskytoval první pomoc a ten dojebanec při ní zemřel, nebo bys ho (jsa lajk) poškodil, budeš trestně i civilně odpovědný. Když nic neuděláš, odpovědný nebudeš.
A má to svou logiku! Jistě, nemusíme s ní souhlasit, ale má, protože právo by nemělo nutit k aktivnímu konání, mělo by (spíše) zakazovat aktivně konat to, co škodí společnosti, nebo jiným jedincům.
A pojďme dál. Představ si, že toho dojebance vytáhneš ven, povoz vybouchne, zavoláš Emergencias 911, přijede kolňa s lapiduchem, hasiči, atp., naloží dojebance, odvezou do nemocnice, opraví, atd., a on to bude další Hitler. Nebo další „řezník z Kampaly“. Prostě: někdo podobný. Jasně, tobě nemůže nikdo nic vyčítat – nemohl jsi to vědět, a ani řešit. Ale formálně: spáchal jsi dobro, nebo zlo? Nebylo to, na toho budoucího „řezníka z Kampaly“ nachystané? Vyšší moc …? Nevíme nic.
A pojďme, zpátky, k píchnutí dirkem do krku. Jasně, vražda to je, protože v tu chvíli byla oběť dojebanec, ale byla na živu. Ano, za minutu udělal povoz bum, takže to ani nikdo nezjistí, že jsi dojebance píchnul dirkem v krk. Ale to tys nemohl vědět, že jo, ty jsi vraždil, o tom není pochyb, a to v úmyslu přímém. Kdybys věděl, že povoz udělá bum, vzal bys peníz a odešel – nepíchal bys dojebance do krku.
Materiálně jsi vrah, v přímém úmyslu, za zavrženíhodných podmínek, a ze zavrženíhodných pohnutek (loupež). Ale formálně jsi „jenom“ neposkytl pomoc, což i v našem právním řádu je trestáno poněkud jinou sazbou, než vražda.
Vždycky jde jenom o ten přítomný okamžik, a když se něco takového stane – ty pojedeš / půjdeš kolem, a tam nabouraný povoz, v něm dojebanec a kufr plný bankocedulí, máš na rozmyšlení, jestli a co budeš ne/konat, řádově desítky vteřin.
Brillantně to illustruje Quentin Tarantino ve svých filmech. Tam se, rádoby z hovna, uplete vždycky sakra ohromný bič! A dává to smysl, akorát lidé tohle nechápou, tedy, většinou. Neřeší, prokrastinují, a pak se diví …
Filip84>>> Ano, dobře jsi to nastínil. Mně se nechtělo psát román jednak (doslova v barvách vidím některé zdejší yndelygendy, jak padají vyčerpáním po přeslabikování pouhého jednoho odstavce – zbytečná práce), druhak jakožto prakticky zaměřený jedinec (nucený podávat očividně HMATATELNÉ výsledky) jsem si vědom existence tebou zmíněných hranic.
Částečně to obcházím právě tím pragmatismem, ale nakonec je to o tom, že si MUSÍM být vědom toho „co dám/zvládnu“, toho co bych „mohl dát/zvládnout“ (případně s pomocí větší či menší trochy štěstí) i toho, co „určitě nedám/nezvládnu“. To je klíčové, pokud chceš, aby se chtěné výsledky DOSTAVILY.
A tohle je krásný příklad toho, o čem vím, že „TO NEDÁM“ (viz má odpověď), takže proč mrhat časem i silami. 🙂
annas | 5913 | |
Drap | 4655 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1664 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1431 | |
quentos | 1425 | |
elkon | 1340 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |