Schováváte nebo jste schovávali papírové pytlíky od mouky nebo cukru?

Sáčky od mouky ani cukru neschovávám. Občas schovávám mikroténové sáčky – takovéty taštičky, do kterých se v sámoškách dává pečivo nebo ovoce, – a používám je. Ovšem většinou je používám na plastové odpady. Svačinu do nich nedávám mimojiné proto, že mám syna celiaka a není možné zkoumat, ve kterém byla cibule a ve kterém rohlíky.

Nám máma už tenkrát balila svačinu do papírového ubrousku a do sáčku. Obvykle sice papírového, ale ne od mouky. Ovšem pamatuji si i spolužáky s pytlíky od mléka.
Děti mají na svačinu látkové ubrousky a krabičky.

Neschovávám. Kdysi do sáčku od mouky dávala babička vajíčka, které pak rozdávala nám a známým. Ty od mléka nepoužívala, ty páchly. 🙂

Schováváme a dáváme do nich skořápky od vajíček.

Já jsem pocházel z majetné rodiny, pročež jsme vždycky měli svačinu v papírovém pytlíku k tomu účelu zakoupeném.

Kdysi ano dnes už ne. Dříve než byl igelit a mikroten to byla svým způsobem nutnost , chovat se takto šetrně.

Ne, ne a ne.
Ani od mouky, ani od mléka.
Ty mlíkový pěkně smrděly.

Babička to dělávala.Vzpomínám si že v pytlíku od mléka měla pouzdro s brýlemi.Já prázdné sáčky od cukru a mouky třídím a odnáším do nádob na starý papír.

Babička schovávala třeba obaly z bonboniéry a na vánoce si do nich nabalila doma udělanou čokoládu a pak bonbonky pověsila na stromeček z chvojí.
V sáčcích od mouky a cukru posílala buchty a koláče.
Pytlík od mlíka jsem jednou použila jednou jako cukrářský sáček, když ten můj dosloužil, akorát jsem ustřihla rožek, našroubovala jsem hubičku a už to jelo.

Dříve před lety ano. Tedy pouze sáčky od mouky či cukru. Výborně se hodily při spalování mouru z uhlí v běžných kamnech. Tyto polobrikety se ale musely přikládat hodně opatrně.

Ano, všechny papírové obaly schovávám a když jich mám dost, odneseme je do kontejneru na papír.

To saháš hodně do historie. Babička v pytlíku od mouky nosívala každou neděli koláče do kina, kam mě často brávala. Místní kino mělo pouze jeden
promítací aparát, takže při výměně kotoučů byla vždy malá přestávka a v půli filmu pak velká, kdy také byl ohlašován příští program. Ke koláčům mě babička kupovávala limonádu. Koláčů se každou neděli peklo několik plechů.

Teď už ne, ale jako školák si pamatuju, že jsem v nich nosil svačiny do školy. Protože byly pevné, dávaly se do nich vajíčka pro jejich přenos. Já sám je používal nejraději pro bouchací účely – nafouknout a prásk. Šlupky byly obzvlášť hlasité a když jsem tam nechal trochu mouky, pak byl i vizuální efekt velkolepý. Teď už opětovně používám jen mikroten. Ovšem jeho pyrotechnický efekt je prachmizerný.

Babička ani maminka takové věci nedělala (asi nebyla natolik schánčlivá).Pa­pírové sáčky nebo igelitové pytlíky jsme si vžfy koupili.
Já to také nedělám.
Pytle od mouky a cukru schovávala jedna z tet, dávala nám do toho domácí vajíčka, sušené houby, uchovávala skořápky atp.
Svačiny však do takových pytlíků nedávala… (fuj). 🙂

Pytlíky od mléka některé sestry (zubní instrumentářky) sbíraly. Byly pevné a otisky zabalené ve vlhké buničině v taklto pevném pytlíku dobře přežily transport z detašovaného pracoviště do centrální zubní laboratoře.

Ano – do sběru.

Do pytlíků od mouky a cukru schovávám skořápky od vajec a ty pak dávám na kompost. Ale občas schovám pytlík od chipsů, když zbyde po grilování ještě teplé maso a někdo si ho chce vzít domů, tak v tomhle sáčku se nezapaří- nechat otevřený, ani se nepromastí.

Ano,na skořápky a suchý chléb.

Používali jsme papírové sáčky, teď používáme mikrotenové. Ty schovávám, ale dlouho je nemám. Spotřeba se vyrovnává s jejich získáním.