Odpoveď byla označena jako užitečná

Na tento dotaz jsem odpovídala v minulosti. Stačilo se podívat do archivu.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kdy-pouzivat-zvratne-zajmeno-svuj-a-kdy-osobni-muj-konkretni-pripa

Doplňuji

Obecné pravidlo je, že zvratná zájmena svoje/svůj používáme, když přivlastňujeme podmětu.

1. Svoje (své) hodinky jsem si odložil na stůl.
Hodinky jsou moje (já jsem ve větě podmět), použijeme tedy zvratné zájmeno svoje.

Dost časte se v používání přivlastňovacích zájmen můj a svůj chybuje..

Přivlastňovací zájmeno "svůj " přivlastňuje původci děje, zvláště v podmětu.

Chlapec to viděl ze svého (to je chlapcova) stanoviště. Půjčím ti svou (nikoliv mou) knihu. Uvědomit si, kdo je ve větách podmětem…

Někdy je zájmeno „svůj“ zaměňované nesprávně za zájmeno „jeho“:

Pavel vychovává jeho děti = děti bratrovy, sestřiny x Pavel vychovává své děti (vlastní děti) – významový rozdíl mezi užitím zájmen.

1. Zdeněk si půjčil knihu jeho kamaráda ze třídy = špatně x správně. 2. Zdeněk si půjčil knihu svého kamaráda (kamarádovu knihu) ze třídy. Nebo. další správná možnost = 3. Zdeněk si půjčil knihu, kterou vlastní jeho kamarád ze třídy. ..

V první větě je podmětem Zdeněk, o jehož kamarádovi mluvíme, půjčil si tedy knihu svého kamaráda. V pozměněné větě 3. ale už je podmětem v druhé části souvětí právě onen kamarád, a proto je na místě zájmeno jeho (jindy zájmeno můj a další přivlastňovací zájmena),

Která varianta je tedy správná?

1. Vítám vás ve svém bytě. Nebo 2. Vítám vás v mém bytě?

Podmětem (původcem děje) jsem já, tedy správná je věta č. 1.
–
Doplňuji
Opakuji. Obecné pravidlo je, že zvratná zájmena svoje/svůj používáme, když přivlastňujeme podmětu.

Svoje (své) tužky jsem si odložil na stůl.
Tužky jsou moje (já jsem ve větě podmět), použijeme tedy zvratné zájmeno svoje.

Přestěhoval sis už svoje věci?
Věci opět patří podmětu, užijeme tedy zvratné zájmeno svoje.

Tereza nám ukázala svůj výtvor.
Výtvor je Terezy (ona je ve větě podmětem), proto použijeme zájmeno svůj.

Bez mé přítomnosti se tentokrát neobejdou.
Jedná se sice o moji přítomnost, podmětem však nejsem já, ale oni.
Nepřivlastňujeme tedy podmětu. Tudíž volíme zájmeno mé.

http://www.na­bla.cz/obsah/ces­tina/clanky/mo­je-svoje-muj-svuj-tvoje-tvuj-jeji-jeho.php

Upravil/a: annas

Pokud vyjadřuješ vlastnictví podmětu – tak „svůj“. Pokud vyjadřuješ vlastnictví jiného větného členu – tak „můj“.

Klíčem k vyřešení tohoto zapeklitého pravopisného problému je podmět.

Pokud danou část ve větě přivlastňujeme podmětu, tak je na místě použít přivlastňovací zájmeno svůj. Pokud tomu tak není, tak použijeme zájmeno můj.

Příklad:

Je to můj bavlněný svetr, který jsem dostal od babičky.

Vítám vás na svém webu o fotbalových utkáních Manchesteru United.
https://www.pra­vopisne.cz/2010/03/­muj-x-svuj/

Zdánlivé výjimky jsou ve skutečnosti zkráceniny typu: „Zařadil jsem knihy na svá místa. (tj. …, aby byly na svých místech)“ nebo „Ponechal je svému osudu. (tj. …, aby čelili svému osudu.) nebo "Donutil ho přísahat na svou čest. (tj. …vyslovit: Přísahám na svou čest!“) nebo naopak ustálená rčení „Přísahám na mou duši.“