Je tento proslov pro slavnostní vyřazení dobrý??

Zdravím. Měli jsme za úkol napsat proslov o naší třídě na slavnostní vyřazení. Co si myslíte o tom mém? :)

Svou třídu vnímám jako 29 různých puzzlíků, které do sebe zapadají. Některé do sebe zapadají lépe, než ostatní, někteří si lépe sednou více s těmi, jiní zase s těmi, ale dohromady tvoří skvělý obraz.
Nebylo lehké přestoupit z prvního stupně na druhý, jelikož jsme měli svojí třídu, kde jsme na sebe byli zvyklí a znali jsme se dlouhých 5 let. Pak jsme měli jít každý jinam, někdo odešel na jiné školy (gymnázia), jiní šli do druhé třídy a zůstala nám každému jen hrstka starých kamarádů. Zpočátku bylo divné si zvykat na nové tváře, nové povahy a nová individua, coby nové kamarády. Jste k sobě přátelští, ale nejste přátelé. Postupem času jsme si k sobě ale našli cestu a já začala chápat, jak je navazování nových vztahů důležité. Poznáte tolik nových lidí, mnoho úžasných lidských vlastností a ukáže se, kdo je váš skutečný přítel, který vám pomůže v nepěkných situacích, který vám poradí a rozesměje vás. Když někoho poznáte a padnete si do oka, automaticky se vám otevírá téměř nový život, velká škála možností a zážitků. Nezačnete spolu trávit jen školní přestávky a obědy v jídelně, doprovázeny stydlivým tichem, ale budete se chtít vídat i mimo školu. Najednou se z vás už stávají kamarádi a navzájem si důvěřujete, říkáte si svá tajemství, trávíte spolu volný čas. Prožíváte spolu tolik skvělých okamžiků, že je ani nemůžete spočítat. A tak to mám i já-mám nepřeberné množství nepopsatelně úžasných zážitků, které bych nezažila, pokud bych se se svou partou nespřátelila. Své kamarády, které jsem poznala díky naší třídě, beru jako svojí druhou rodinu. Jsou tu pro mě kdykoliv, když potřebuji, nabídnou mi pomocnou ruku a podpoří mě. Vím, je nejspíše pošetilé, že v mých téměř čerstvých patnácti letech tolik básním o mých kamarádech a beru je tak moc vážně, ale já mám ty lidi vskutku ráda. Znamenají pro mě víc, než si možná dokážu připustit, jelikož mi za ty neuvěřitelné čtyři roky přirostli k srdci. Měla jsem tu neobyčejnou možnost seznámit se s jejich jedinečnou osobností a také je poznat . Poznat jejich sny, jejich přání, jejich obavy a jejich touhy a měla jsem tu čest jim mnohokrát poradit a pomoct, a i když to vždycky nedopadlo nejlépe, zvládli jsme cokoliv :) A to si na své třídě cením asi nejvíce, že ať jsme jací jsme, dokážeme se nakonec vzájemně respektovat, umíme k sobě být shovívaví a vždycky se dokážeme domluvit.
O to horší bude je teď nevídat. Samozřejmě, že na střední škole budou určitě taky skvělí a milí lidé, ale na svojí třídu na základce budu vždycky vzpomínat s úsměvem na tváři a budu na ně mít tolik skvělých vzpomínek. Proto bych jim chtěla popřát hodně štěstí a úspěchů do budoucího života a doufám, že na mě budou mít také pár hezkých vzpomínek.