Proč už se dnes skoro vůbec nestaví náboženské stavby?

Samozřejmě, že se staví! Kaple na vesnicích, kde dosud nebyly, komunitní centra na sídlištích ve městech. Obvykle píš nenápadné stavby. Financují se věřící a církve, vznikají pro jejich potřeby, ne pro potěchu Savierů …

Savier, a k čemu by byly dobré?

1. Postindustriální společnost o instituciano­lisovaná náboženská společenství stojí čím dál méně. Jinými slovy, všecky náboženské společnosti na „západě“ se potýkají s oubytkem členský základny, maximálně stagnují, a i to dočasně.
2. Už je postaveno. Ty tradiční křesťanské kulty měly každý svý období vrcholu, ve kterém si postavili obludný nábožný stavby. Římští katholíci v baroku, lutheráni a kalvinisté po protestantském patentu v druhé polovině 19. století, Církev Československa husitská ve 20. a 30. letech 20. století. Israelité jsou u nás, prakticky, jenom v Praze, a tam mají synagog až až. Ta nová hnutí víry, apoštoláci, evangelikálové, letniční, atp., o ně, zase, nestojí, sejdou se, prakticky, kdekoli. Svědkové jehovovi si staví svý sály království, což ale nejsou sakrální stavby, jsou to zasedačky.

Logicky není důvod něco stavět, pokud to není náhrada za něco, co dosloužilo. Není pro koho.

Upravil/a: Filip84

Staví. Pořád někde. Celkem hodně. Nějaké ty kostely a jiné chrámy se ve světě pořád staví. I v Česku,

Né tolik jako v minulosti. Protože je jich dostatek. Už byly postaveny v historii, za poslední třeba 2 století jich je hodně (jen se udržují), nemluvě o starších památkách. Je jich všude dost. Snad v každém obci něco. I v průměrném městě a vesnici kolikrát i víc než jedna stavba. Minimálně katolický i protestanský kostel, fara a pak nějaké kapličky, svatyně, modlitebny nebo sochy apod. vyobrazující svaté.
Kostelů a podobných běžných i menších staveb je mnoho. Takže odpověď tady je poměrně jasná. Je jich spousty tisíc jenom v ČR. Hodně přes 10 (-15) tisíc. O dost víc něž kolik je v Česku obcí (měst, vsí a městysů). A to jsou i malinkaté obce. V Česku je asi přes 400 obcí, které mají pár desítek obyvatel. Do sta. A spousta dalších má jen o málo víc obyvatel. Takže každý, kdo má potřebu si zajít do nějakého kostela, tak nemusí chodit daleko.

Musí to někdo financovat. A nejen pozemky a stavbu, ale i následnou údržbu a správu. Státy jsou sekulární, církve samostatné a s omezenými zdroji. Takové stavby nepřinášejí (materiální) zisk. Církev si musí odčerpat nebo spoléhat na dary a mecenáše. Navzdory socialismu i v minulém století se stavěly takové stavby. V několika vesnicích si lidi postavili kostely sami. Společně.
V historii měla církev dost pozemků i staveb a byly postupně zabavovány a přeměňovány na jiné využití nebo i bourány. První republika a pak komunisté.

V moderní době se rozmohl ateismus Kromě něj i volnější přístup k víře. Třetina obyvatel v ČR se k žádné víře nehlásí. A i ti, co v něco věří nebo mají nějaké náboženství, tak ho nepraktikují aktivně. Nikam nechodí, nic moc nedělají, jen věří. Spousta lidí uznává mystiku (aniž by o tom kolikrát věděli). Stačí jim jejich víra a vědomí, že Bůh je s nimi a ve všem. Nemusí chodit daleko, aby hledali boha nebo něco slavili. Stačí se uchýlit dovnitř (do sebe).

Co se týká velkých staveb jako katedrál, klášterů, tak to máš stejné jako s nenáboženskými stavbami v podobě hradů, paláců, rezidencí, složitějších komplexů, velkých kamenných mostů přes velké toky, univerzit. Taky se dnes tolik nestaví. I v dnešní době jsou to velmi náročné počiny. I s pomocí dnešní technologie. Náročné a složité materiálně, organizací a postupem, znalostmi, financemi, časem, organizací. Zakládání klášterů a stavění katedrál vždy vyžadovalo silnou motivaci a vůli. Ta dens taky občas schází.
Není to levné a ani jednoduché. Vyžaduje to též všestranné mistrovství a zručnost. Spolu s nákladností a „nepraktičností“ to dnes není moc vítáno.

Moderní stavební normy a architektura to nepodporují. Navíc jsou vesměs odpudivé ve srovnání s historickými styly před 20. stoletím. Oni nemůžou (nechtějí) stavět něco skutečně velkolepého a krásného. Jen výjimečně.

Upravil/a: tituly

Zafinancůj nějakou a začne se stavět.