Proč má týden 7 dní?

Kasol: Do funkce DENTYDNE můžu za středník dát druhý nepovinný parametr „2“ a funkce pak bude vracet pondělí=1 až neděle=7.

https://office­.lasakovi.com/ex­cel/funkce-datum-cas/DENTYDNE-WEEKDAY-den-tydne-Excel/

A ty poslyš: ve který den že to odpočíval? V sobotu, či v neděli? Anebo tam u nich v sobotu a tady u nás v nedělu?

Čistě hypotheticky odpočíval v sobotu – tejden začíná nedělí – dnem slunce.

Dělá snad nějaká další planeta kruhy kolem Země, které mají trvání 7 dní a nocí?

To je pro mne, velká neznámá…
přimělo mne to, k vyhledání
nějakých na internetu dostupných informací.
Jiné zdroje, nám to těžko vysvětlí…

Co však má dnes mnoho kalendářů společného, to je délka týdne: 7 dní – tak, jak to zavedli chaldejští astronomové. Ti zasvětili každé ze sedmi tehdy známých planet (mezi ně počítali i Slunce a Měsíc) jeden den. První byl samozřejmě den Slunce (dnes Sun Day), druhý Měsíce (dnes Moon Day) atd.
https://homel­.vsb.cz/~hom50/R­UZNE/KALENDAR/HIS­TKAL.HTM
Dokazuje to i taková samozřejmost jako obyčejný týden. Jeho historie sahá téměř 4 400 let zpět do starého Sumeru a těsně se pojí s tamními bohy, s kosmickými tělesy i s posvátným číslem sedm.
D=lku týdne chtěli změnit revolucionáři ve Francii
i Bolševici, neuspěli (píše se ve zdroji 100+1).

Inspirace v kosmu
Z čeho tedy dávní obyvatelé tzv. úrodného půlměsíce při vytváření sedmidenního týdne vycházeli? Pro odpověď je třeba pohlédnout do kosmu, ale také do jejich náboženského světa: Sumerové totiž své dny pojmenovali podle bohů, respektive nebeských těles, která měla být jejich sídlem.
https://www.sto­plusjednicka.cz/proc-ma-tyden-prave-sedm-dnu-kde-se-vzala-jmena-jednotlivych-dnu

dany: VKP(b) s šestidenním tejdnem neuspěla ne proto, protože chasníci a prostinké děvečky chodily do rachoty zvesela pět dnů a den měli volno – to naopak, to bylo kvitováno, v tý době bylo normální chodit do rachoty zvesela šest dnů a pak mít den volno, ale proto, protože to bylo jak Rádio Jerevan & Maso v Kyjevě:

Dotaz na Rádio Jerevan: Je pravda, že do Kyjeva přivezli maso?
Odpověď Rádia Jerevan: Ano, je to pravda, a v následujících dnech bude maso přivezeno i do jiných měst – výstava je putovní.

Strana udělala šestidenní tejden proto, protože každá část rabotníků začínala tejden jiný den – tejden byl putovní. Ale dobrý, to by ještě nebyl ten největší problém, pokud by tejden začínalo ve stejný den alespoň město, nebo v případě vesnic oblast (obec s rozšířenou působností v dnešním pojetí), ale tak to nebylo.

Strana přidělila soudruhovi první den v tejdnu, no, bohužel tak, že, třeba, manželka měla první den v tejdnu pondělí, otec ve středu, Marusja, co chodila na místní základku, v úterý a Igor, co jezdil do školy do Moskvy, v pátek. Takže matka měla volno v sobotu, otec v pondělí, Marusja v neděli a Igor ve středu.

Jinak to byla výhoda – každý den byl otevřený obchod, protože – zase – Strana přidělila soudružkám prodavačkám šichty tak, aby to bylo možné.

Jenže tím, zhruba, výhody končily. Lidi, samozřejmě, neskutečně sralo, že nemaj volno ve stejný dny, jako jejich sociální fond – rodina, přátelé, kamarádi.

A, taky: v obchodě na sídlišti XXII. pracuje sedm uvědomělých soudružek. Strana naplánuje a přidělí první dny v tejdnu soudružkám tak, aby obchod byl otevřený 6 dnů v 6-ti denním tejdnu. Jenže soudružka Marie Ježovovovna byla Stranou povolána tam, kde je chladno, a namísto ní přišla soudružka Larysa Sergejevna. Njn, jenže Marie Ježovovna měla první den v tejdnu v pondělí, kdežto Larysa Sergejevna má první den v tejdnu ve čtvrtek. To je úplná imperialistická diverse, protože Strana naplánovala pětiletý plán na Marii Ježovovnu, a když ubyla Marie Ježovovna a přibyla Larysa Sergejevna, Strana má nyní 3 soudružky, co jim začíná tejden ve čtvrtek a v pondělí nemá kdo jít otevřít obchod! 🤷‍♀️

Tak se od toho, relativně rychle, upustilo.

Filipe,
to už je moc velká omáčka, k danému tématu 😉
Tak přileju ještě naběračku:

„**Ve starověkém Římě měl týden osm dnů; osmý den nundiae byl dnem odpočinku a tržní den. **Křesťanská tradice určila za den odpočinku neděli. Ostatní dny včetně soboty byly až do 20. století pracovním dnem.“

Pětidenní pracovní týden (pondělí až pátek se čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobou) zavedl Henry Ford ve svých závodech 26. září 1926.[5] V Československu zavedl obdobné opatření od 13. října 1930 Tomáš Baťa ve svých závodech ve Zlíně.[6] Celostátně bylo 5 pracovních dnů v týdnu přijato v USA v roce 1940.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Pracovn%C3%AD_den

To víš, po válce soudruzi a národ budoval republiku 😉
Průmysl musel jet na plné pecky. Vydělával, vytvářel hodnoty (do státní kasy).

Táta dělal na směny (cyklus 2 – 2 – 3) 8 hodin (7,5),
celý život. Volnou sobotu, neděli i pátek, měl 1× v měsíci.
Mamka pracovala od pondělka do soboty, na raní a odpolední v jeslích pak v ambulanci (než jsem se narodila, tak na směny v nemocnici).
DOBŘE SI PAMATUJI PRACOVNÍ SOBOTY! 😁
Ve školách (ZDŠ) se experimentálně najíždělo na
systém – pracovní sobota 1× za 14 dní.

PETIDENNÍ PRACOVNÍ TÝDEN, SE NÁM VRÁTIL,
od říjma 1968 (i se sovětským vojskem 😄
(to mi bylo 9…)

dany: Neděle není úplně den odpočinku v křesťanský Tradici. Nebo není: je – a není. Není do den odpočinku, jako sabat v tradici Israelitů. Israelité, tradičně, nesmí na sabat vařit, péct, rozdělávat oheň (takže ani rozsvítit a zhasnout světlo). Celý den (den Israelitů začíná soumrakem – východem třech hvězd a končí zase druhým soumrakem) mají prošpikovaný modlitbami (teda muži, ženský to mají jednodušší, ale taky se modlí).

V křesťanský Tradici je neděle „den páně“, protože – podle Tradice – vstal v (e velikonoční) neděli Jesu ben Joseph z mrtvých, a tím završil stvoření, ukončil etapu starého (kmenového) Israele, tím padl i sabat, započal etapu nového, duchovního Israele, proto „den páně“ je neděle.

Křesťané nejsou svázání příkazy a zákazy, jako Israelité (nebo třeba musulmani – prostě náboženství knihy a plnění příkazů a zákazů). V neděli by se měli vyhnout zbytné práci, ale pokud třeba opravdu makají 6 dnů v tejdnu od slunka do slunka, klidně mohou jít ráno na mši, pak uvařit, odpoledne uklidit, najíst se, umýt a jít spát. Stejně tak mohou, například, konat sezónní práce, ježto nesnesou odkladu. Klidně mohou v neděli odpoledne jít na stavbu svý chaty, když hrozí, že jim nezakrytou střechou stavbu poškodí déšť. Nebo když jsou celý tejden v rachotě od slunka do slunka (nebo tak něco).

Není to úplně klasický den odpočinku, ba ani úplně klasický „den páně“, jak měli Israelité.

No… Ono v padesátkách nešlo jenom o to, že se budoval světlý zítřek, protože Strana nakázala, ono šlo, taky, o to, že i když my jsme z WWII vyvázli relativně dobře, stejně to tady stálo za hovno. No, to jsou takový střípky, co si to z toho poskládáš. Třeba si vzpomínám na podrobný článek, včetně hromady fotek, o zakládání ČSAD v Jindřichově Hradci. Jak jezdili na gumách ojetých na kord, protože gumy nebyly. Jak vozili kaštany na korbě náklaďáku pod plachtou, protože nebyly autobusy – ani ty kořistní ludry přestavěné na dřevoplyn. Jak se stavěla trať družby, jako tempem, které – na tu dobu – bylo neskutečné, ale ona to byla existenciální nutnost – byl přídělový systém, potřebovali jsme vyvážet, dovážet, obchodovat, a na tý klikatý jednokolejce vo skale to fakt nešlo. Úplně nepochopitelný – z dnešního úhlu pohledu – bylo hnutí těžkotonážníků: to byli Maschinenführerové, co vozili těžký nákladní vlaky bez postrku. A s tím, třeba, souvisí ta stavba trati družby, protože oni vyjeli někde z Kasy, nebo tam někde u hranic s SSSR, dobrý, dvoukolejka, rubali, jak frajer nevídaný, a najednou špunt, v horách, ve stoupání, v podobě té klikaté jednokolejky. To vyžadovalo koordinaci dispečerů, výpravčích, Zugführerů, aby byla, jakás – takás, šance, že ten těžkotonážny bude mít návěstí na volno a nebude nucen zastavit (jinak by mu nevyšla voda, musel by zastavit a nabrat ji, tím by se ale úplně dostal mimo diagram a už by přijel sakra opožděný). A to je jenom, víš co, teďka takto z hlavy, co jsem si vzpomněl, takových věcí byla fůra.

Když seš ročník 59, no tak ale to pamatovat, samozřejmě, nemůžeme ani jeden, protože v raných šedesátkách byla, spíš, ekonomická recese. Ale jako dokladů je o tom spousta, vždycky se to – jako by náhodou – někde vynoří a člověk nestačí zírat! 😅

Však vyhlášené pracovní soboty pamatuju ještě já, jako malý. Bába s dědkem chodili ještě budovat světlej zítřek, oni šli do důchodu, no, bába dřív, dědek dýl (logicky), ale vím, že jak mi bylo 4–5 roků (no, roky 88–89), tak jsem měl někde s dědkem v sobotu jít a nemohl jsem, bo Strana vyhlásila pracovní sobotu. 🤷‍♀️ Jasné, pravidelné nebyly od 68 (ve školství od 67), ale mimořádné jo.

Dneska máš pracovní soboty, neděle, akorát že to nikdo nevyhlašuje. 😅

Filip
No, jo, směnaři vyli vždycky a ti makali pátky nebo svátky
(někde), včetně sobot a nedělí.
6, pak 5 denní pracovní týden, je pro raňáky.
Ty pracovní soboty, které ty pamatuješ, bývaly
!mimořádné". Ve své podstatě se nadělávaly státní svátky,
kdy bylo volno ve všední dny.
Mamka a já na počátku základní školy, všichni,
pracující jen na ranní
jsme chodili týden co týden 6 dní do rachoty a školy.
Dětem to asi v 67 zavedli ob sobotu.
A od toho října 68, pak už bylo 5 pracovních dnů.

No a dnes, jsou v některých oborech víkendové služby,
kde se zaměstnanci střídají.
Známí chodila v 90. do KB, v sobotu i v neděli
do práce, na pokyn ředitele ZADARMO.
Žádný přesčas, žádné příplatky za práci v SO, NE.
To se budoval znovu kapitalismus
V montovnách, když je práce, chodí i o víkendu.
Ale ti to už dnes mají placené 😉

Ani nevím, jak to mávali ve stejné době, třeba v NDR
/50. a 60. léta).
Když se jezdilo na !nákupy", do NDR hromadně
autobusem (zájezdy, od ROH, od ČSZ, podnikové zájezdy
a Brigsocprc, JZD atp.). NEJEZDILO SE NIKDY VE STŘEDU.
To jsme s našima jeli dopoledne autem (když měl táta
to volno, v cyklu 2 – 2 – 3.
Obchody se zavíraly v 15. hodin nejpozději.
Raňáci měli krátký pracovní den. NĚMKY měly
sobotní odpoledne na úklid domácnosti.
No Čech by tehdy řekl „Středa, je ho tam…“ 😉
V NDR soudruzi, takto „ulevovali“, pracovní morálku
žen. Ty naše byly strhané, jak budíci, ale zvládaly vše.
😄
AUTOMATKY nebyly, ale byly čistírny a mandl.
Kabáty bundy, tesilky se nepraly. Na vyprání nosili
téměř všichni utěrky, ručníky, ložní prádlo záclony…
JÁ běhala jen někdy na mandl
Mamka neunesla to pomyšlení, že se naše ročníky
a ložní, vrtí společně s cizím prádlem.
No „nemoc z povolán“ zdravotní sestry 😉

Já jsem, pak ve své domácnosti také vrtěla prádlo
ve vířivce se ždímačkou do roku 1990.
V těch se bundy a kvalitní kabáty prát nedaly.
Tak čistírna byla i moje „kamarádka“.
JO, TECHNIKA A POKROK, SVĚTEM VLÁDNE!
Jen člověk nějak degeneruje, hloupne i pakatí
(čehož jsme svědkem i zde 😄.

Dobrý článek

Nebo kolem zvířetníku