Historie úprav

tituly

Odpověděl/a – 3.únor 17:10

Staví. Pořád někde. Celkem hodně.

Né tolik jako v minulosti. Protože je jich dostatek. Je jich všude poměrně dost. Snad v každém městě, obci něco. I v průměrné městě a obci kolikrát i víc, než jedna stavba. Minimálně třeba katolický i protestanský kostel, fara a pak nějaké kapličky, svatyně, modlitebny nebo sochy apod. vyobrazující svaté.
Otázka kostelů a podobných běžných staveb je jasná. Je jich spousty tisíc jenom v ČR. Hodně přes 10 tisíc. O dost víc něž kolik je v Česku obcí (měst, vsí a městysů). A to jsou i malinkaté obce. V Česku je asi přes 400 obcí, které mají pár desítek obyvatel. Do sta. A spousta dalších má jen o málo víc obyvatel. Takže každý, kdo má potřebu si zajít do nějakého kostela, tak nemusí chodit daleko.

Musí to někdo financovat. Státy jsou sekulární, církve samostatné a s omezenými zdroji. Takové stavby nepřinášejí (materiální) zisk. Církev si musí odčerpat nebo spoléhat na dary a mecenáše.
V historii měla církev dost pozemků i staveb a byly postupně zabavovány a přeměňovány na jiné využití.

V moderní době se rozmohl ateismus A kromě něj i volnější přístup k víře. Třetina obyvatel v ČR se k žádné víře nehlásí. A i ti, co v něco věří nebo mají nějaké náboženství, tak ho nepraktikují aktivně. Nikam nechodí, nic moc nedělají, jen v něco věří. Spousta lidí uznává mystiku (aniž by o tom kolikrát věděli). Stačí jim jejich víra a vědomí, že bůh je s nimi a ve všem. Nemusí chodit daleko, aby hledali boha nebo něco slavili. Stačí se uchýlit dovnitř (do sebe).

Co se týká velkých staveb jako katedrál, klášterů, tak to máš stejné jako s nenáboženskými stavbami v podobě hradů, paláců, rezidencí, složitějších komplexů, velkých kamenných mostů přes velké toky, univerzit. Taky se dnes tolik nestaví. I v dnešní době jsou to velmi náročné počiny. I s pomocí dnešní technologie. Náročné a složité materiálně, organizací a postupem, znalostmi, financemi, časem, organizací.
Není to levné a ani jednoduché. Vyžaduje to též všestranné mistrovství a zručnost. Spolu s nákladností a „nepraktičností“ to dnes není moc vítáno.

Moderní stavební normy a architektura to nepodporují. Navíc jsou vesměs odpudivé ve srovnání s historickými styly před 20. stoletím. Oni nemůžou (nechtějí) stavět něco skutečně velkolepého a krásného. Jen výjimečně.

tituly

Odpověděl/a – 3.únor 17:20

Staví. Pořád někde. Celkem hodně. Nějaké ty kostely a jiné chrámy se ve světě pořád staví. I v Česku,

Né tolik jako v minulosti. Protože je jich dostatek. Už byly postaveny v historii, za poslední třeba 2 století jich je hodně (jen se udržují), nemluvě o starších památkách. Je jich všude dost. Snad v každém obci něco. I v průměrném městě a vesnici kolikrát i víc než jedna stavba. Minimálně katolický i protestanský kostel, fara a pak nějaké kapličky, svatyně, modlitebny nebo sochy apod. vyobrazující svaté.
Kostelů a podobných běžných i menších staveb je mnoho. Takže odpověď tady je poměrně jasná. Je jich spousty tisíc jenom v ČR. Hodně přes 10 (-15) tisíc. O dost víc něž kolik je v Česku obcí (měst, vsí a městysů). A to jsou i malinkaté obce. V Česku je asi přes 400 obcí, které mají pár desítek obyvatel. Do sta. A spousta dalších má jen o málo víc obyvatel. Takže každý, kdo má potřebu si zajít do nějakého kostela, tak nemusí chodit daleko.

Musí to někdo financovat. A nejen pozemky a stavbu, ale i následnou údržbu a správu. Státy jsou sekulární, církve samostatné a s omezenými zdroji. Takové stavby nepřinášejí (materiální) zisk. Církev si musí odčerpat nebo spoléhat na dary a mecenáše. Navzdory socialismu i v minulém století se stavěly takové stavby. V několika vesnicích si lidi postavili kostely sami. Společně.
V historii měla církev dost pozemků i staveb a byly postupně zabavovány a přeměňovány na jiné využití nebo i bourány. První republika a pak komunisté.

V moderní době se rozmohl ateismus Kromě něj i volnější přístup k víře. Třetina obyvatel v ČR se k žádné víře nehlásí. A i ti, co v něco věří nebo mají nějaké náboženství, tak ho nepraktikují aktivně. Nikam nechodí, nic moc nedělají, jen věří. Spousta lidí uznává mystiku (aniž by o tom kolikrát věděli). Stačí jim jejich víra a vědomí, že Bůh je s nimi a ve všem. Nemusí chodit daleko, aby hledali boha nebo něco slavili. Stačí se uchýlit dovnitř (do sebe).

Co se týká velkých staveb jako katedrál, klášterů, tak to máš stejné jako s nenáboženskými stavbami v podobě hradů, paláců, rezidencí, složitějších komplexů, velkých kamenných mostů přes velké toky, univerzit. Taky se dnes tolik nestaví. I v dnešní době jsou to velmi náročné počiny. I s pomocí dnešní technologie. Náročné a složité materiálně, organizací a postupem, znalostmi, financemi, časem, organizací. Zakládání klášterů a stavění katedrál vždy vyžadovalo silnou motivaci a vůli. Ta dens taky občas schází.
Není to levné a ani jednoduché. Vyžaduje to též všestranné mistrovství a zručnost. Spolu s nákladností a „nepraktičností“ to dnes není moc vítáno.

Moderní stavební normy a architektura to nepodporují. Navíc jsou vesměs odpudivé ve srovnání s historickými styly před 20. stoletím. Oni nemůžou (nechtějí) stavět něco skutečně velkolepého a krásného. Jen výjimečně.