Proč tak klesá zájem o střední odborná učiliště?

„Řemeslo má zlaté dno“ a skutečných odborníků ubývá.
Rodiče s dělnickým původem si kdysi přáli pro své děti „lepší budoucnost“, lehčí práci, dobře ohodnocenou.
V nedávné době se na dělníky začalo pohlížet jako na Hov*a u cesty…
Bez maturity se dnes do kanceláře moc chlapců nedostane (dívky bez Bc.), pokud nemají „tlačenku“.
Pravdu má Kepler a ač nerada, musím přiznat, že i Gestas. Mnoha mladým práce nevoní a za 15, 20 tisíc prý nebudou vstávat z postele…
Mnohé firmy, zaměstnavatelé neumí práci zaměstnanců dostatečně zaplatit. .
Je zde i jiný problém, absolventi nic neumí, nemají kde vykonávat praxi a od koho se učit. Školní praktický výcvik je nedostatečný, podniky si nevychovávají své odborníky/mládež. Soukromníci neriskují zničený materiál a nemohou si dovolit ztrátu času dohlížením na učně.(Známá musela zaplatit automechanikovi, aby u něho mohl syn vykonat povinnou praxi, kterou škola nebyla schopna všem zajistit).
Mistr odborného výcviku truhlářů prohlásil, že zájem o řemeslo a snahu učit se by u svěřenců spočítal na prstech jedné ruky. Pak je to tak, že kuchař neumí vařit, po automechanikovi je třeba vše předělat…, soustružník se nadře a má ze strojíren nemocné klouby, záda.
Technické vzdělání není jednoduché (vyznat se v rysech, nákresech je nutnost, bez toho nábytek nevyrobí), manuální zručnost je často podmínkou, práce je nejistá, nepříliš placená, „špinavá“, fyzicky náročná…
V ČB jsem poznala truhláře, který se řemeslem neuživil (ruční práce je drahá, nepravidelná), aby uživil rodinu montuje v domácnostech nábytek pro velký obchod s nábytkem. Je rychlý a šikovný, pracuje raději sám. Pomocníka musel hlídat a kontrolovat… Truhlařina mu zůstala jako koníček a příležitostný zdroj obživy.

No, je to na pováženou. Kdyby jenom učiliště, ale i maturitní technické obory i VŠ tohoto zaměření. Každý by nejradši kýval nohama v teple kanceláře. Málokdo si uvědomuje, že řemeslo i vyšší odborné vzdělání je už teď nedostatkové a jedině to má dobrou budoucnost. O potenciálních výdělcích nemluvě. Parazitů na těch, co doopravdy umí i něco rukama, už máme přebytek.

Upravil/a: Kepler

jednak chtějí mít téměř všichni maturitu – tomu se nedivím, učiliště je totiž u nás vzdělávací slepou uličkou. Nejde o to, že by řemesla byla bezcenná, naopak jsou jistě velmi důležitá, nicméně absolvent učiliště už má jednou „nalajnovanou“ životní dráhu. Kdyby se rozhodl pro vyšší vzdělání, tak to znamená nejprve získat maturitu. Další věcí je, že na „učňáky“ dnes opravdu chodí většinou ti, kteří by se nedostali nikam jinam. Nejde tu většinou o zájem o konkrétní obor, ale o snahu někam se upíchnout, aby nikdo nezůstal jen se základním vzděláním. Docela dost vypovídající sondou do školení učňů je jeden díl Polreichova Ano, šefe, kde se hlavní protagonista potýká s kuchařskými učni jednoho učiliště u Ústí nad Labem. Velká část z nich byly spíš politování hodné osoby, u kterých si neumím představit, že jedou budou někde samostatně fungovat.

Protože se říká, že tam chodí agresivní póvl, který jinam nevzali a kdo by tam mezi ně šel?

Protože jsme jako společnost krátkozrací.

Někdy nevidíme, že dobrý řemeslník může být pro společnost vyšším
přínosem než leckterý „mamlas“ s dvěma vysokoškolskými tituly.