To, co vy považujete za zbytečné, určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat historicky. Dnes se jejich užití zjednodušilo.

Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.

Jen to, že spojka nebo vznikla přesmykem z bo ne = ba ne. Bo se užívá v na Ostravsku = neboť, jinde pak bo = nebo.

Stejně spojka a měla několik významů – slučovací, vylučovací, odporovací, ale i ve funkci předpony u slov vyjadřujících zá­por.

Takže spojka anebo se používala nejdříve ve vztahu vylučovacím, nebo jako zpřesňující, ale i slučovacím. Užití bylo rozlišeno i tím, zda jde o důvod, rovnost, podmínku atd.

Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.roz­hlas.cz/plzen/ja­zykovykoutek/_zpra­va/322944

"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce.

Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti.

Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek.

V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady)

Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.

Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů.

Zopakujme si tedy dnešní stav a významy spojek „a“, „nebo“ a „anebo“. Spojku a lze užít v případech, kdy spojujeme dvě rovnocenné skutečnosti. Ani jedna z nich nevylučuje druhou, jsou pouze uvedeny v určitém sledu za sebou.

V případech, kde uvádíme různé alternativy řešení, které nemohou nastat zároveň, tedy dojde vždy jen na jednu z nich, můžeme použít spojky nebo a anebo. Obě spojky jsou rovnocenné, nemusíme tedy váhat, která z nich je vhodnější."

Ad magor v kleci,

nemáte pravdu, nejde o vliv angličtiny, ale o historii. To, že někdo říká by jsem, znamená, že mluví obecnou češtinou.

Jinak jazykové vysvětlení je v odkazu.

Upravil/a: quentos

Jednak je to moderní, protože se to používá v anglických textech a jednak starat se o nějakou čárku v době, kdy se ve veřejnoprávním rozhlase a televizi běžně říká „já by jsem“ a „modré auta“, je troufalé.

Když napíšete „sleva pro členy a důchodce“, „členy nebo důchodce“, „členy, nebo důchodce“, budete řešit desítky stížností, proč ty nebo ony diskriminujete, nebo k něčemu nutíte. Tak proč si věc jednoduchou berličkou neusnadnit.

Vysvětlíme si to na příkladu:

„Přines 10 rohlíků nebo 1 chleba.“
→ lze přinést jenom 10 rohlíků, nebo jenom 1 chleba.

„Přines 10 rohlíků a/nebo 1 chleba.“
→ lze přinést jenom 10 rohlíků, nebo jenom 1 chleba, nebo obojí.

…

ve výrokové logice je „a/nebo“ klasická disjunkce, zatímco prosté „nebo“ je exklusivní/vy­lučovací disjunkce … je zjevné že v exaktní výrokové logice a běžné komunikaci máme tendenci vnímat spojku nebo různě. Proto někdo raději uvede „a/nebo“ když chce zdůraznit že má být spojka vnímán ve smyslu exaktní výrokové logiky …

Upravil/a: anonym