Tak jednoduché a lineární to není. Vrah je svým činem a trestem navždy poznamenán a vyloučen z normálního života. Kdo ho nezná, může na něj působit dobrým dojmem, ale to je asi tak vše. To že někdo celý život sekal dobrotu a pak se dopustil špatného činu, tak je na tom opravdu hůř, poslední zážitky se nejlíp pamatují. Nemluvě o tom, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Zřejmě to není jednoznačné. Záleží na zločinci, jeho chování, ale také na lidech kolem. Vrah je vrah. I napravený vrah dále může zabíjet. Těžko říct, co se odehrává v jeho hlavě, zda má či nemá pocit viny. Ten punc na něm stále zůstane.

Jenže kajícný hříšník musí odpustit sám sobě. Možná z toho důvodu se některý zločinec stane věřícím. vždyť si odpykal svou vinu. Pokud to myslí opravdově, Bůh mu odpustí. Vymazal v knize života jeho čin a otevřel mu cestu ke spáse.

Zřejmě opravdově věřící uvažují v souladu s Písmem atd., takže když vrahovi trest skončil a ten si svou vinu uvědomil, obrátil se k Bohu, tak ho mnozí v odpuštění následují.

„Z Písma je patrné, že Bůh selhání skutečně odpouští. Na následujících stránkách uvidíme, nakolik Bůh osobně trpěl, takže „je spravedlivý a ospravedlňuje toho,“ kdo si nezaslouží žít (Ř 3,26).

Ježíš řekl:
„Jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění (Mt 6,14–15).“

Jestliže nám Bůh odpustil, proč nám lidé nedají zapomenout na naši minulost?

Bůh nám odpustil, ale tím nejsme zbaveni přirozených důsledků svých hříchů. Zločiny podléhají příslušnému právnímu stíhání ze strany státních orgánů. Přečiny proti jednotlivcům si vyžadují náhradu. Lidem, kteří se dopustili finanční zpronevěry, sice Bůh odpustil, ale neznamená to, že by jim nyní lidé měli svěřovat své peníze. A stejně tak asi nesvěříme své děti do péče někoho, kdo má za sebou zneužívání dětí. Bůh hříšníkovi projevuje lásku.“ Atd.

Jak nám Bůh odpouští

http://www.bi­blickaknihovna­.cz/knihy/jak-nam-buh-odpousti

Nevím, s vrahem jsem se nikdy nesetkala, ale myslím si, že bych si od obou typů zachovala odstup. Ale spíš bych si všímala, jak se chovají. Na zlý čin se nedá zapomenout …

Křesťané jsou zřejmě v tomto směru ve výhodě. Bojí se božího trestu…. Odpustili jednomu vrahovu skutečně, nebo jen zdánlivě?

Již Svatý Augustin prohlásil“ Věřím, tedy jsem“ .

Upravil/a: annas

Lidi asi mají radši potrestaná a polepšená vraždící monstra než ta, co je to ještě baví.

Jak kteří – tímto je typická spíše kultura Západu. Na Východě by byl vnímán úplně jinak.

Co to je lineární uvažování. Někteří neuvažují vůbec, to se nazývá jak ?