Proč když muž střídá jednu za druhou, je to frajer, zatímco když to samé udělá žena, je to děva?

Většinou ti, co toho mají plnou hubu, a co se chlubí, kolik chasnic poklátili, toho moc nepoklátili, většinou jim ani pták pořádně nestojí. A jestli opravdu někdo klátí jednu za druhou jenom proto, aby se mohl chlubit, je to dosti ubohé, když se nad tím zamyslíš.

Takže to bude Tvým sociálním fondem. Změn ho, problém vyřešen, harmonie obnovena.

Že je to děva vykládají většinou jen ti, co jim nedala.

Tak se na to juknem ze 3 hledisek (i když by jich existovalo víc).

Tož první. Humorně, ale docela trefné s pomocí přirovnání: Klíč, který otevře plno zámků, je universální klíč. Zámek, který se dá otevřít každým klíčem, je vadný zámek.
Univesrální klíč je prostě něco. O rozbitý zámek nikdo nestojí. 🤣

Toš druhé. Z hlediska společnosti, je to o mentalitě – víře a (relativně subjektivní) morálce. A pak taky o mentalitě a myšlení pohlaví (ženy i muži jsou nastavení jinak. Dobývání, svádění, nedostupnost, způsob uvažování, vnímání, cítění, potřeb, atd). Stereotypy, případně zvyklosti. Bylo zvykem, aby měl muž víc zkušeností (před svatbou) a žena byla spíše pannou, čistou atd.
Domnívám se taky, že ženám je spíš jedno, kolik měl muž žen a zkušeností (jako před vztahem), ale mužům naopak vadí víc, pokud měla partnerka v minulosti víc partnerů (pokud to myslí vážně, a roli hrají city, zamilovanost, láska). Chce, aby byla jeho. Otázka tolerance, vlastnictví, mužství, ženství a zároveň se často odvíjejí z té poměrně ustálené mentality a představ. Roli může a nemusí hrát ego (většinou hraje, ale často je to zastíněno samotnými instinkty).
Ochranitelství a dobyvatelství (čímž myslím i násilné). Až do dneška (a vlastně i dnes – na spoustě místech) to bylo poměrně násilné. Muž měl ženu, tu si ochraňoval, a to i před ostatními, kteří se neštítí ani násilí – které naopak bylo/je docela normou. Toto souvisí jak s tímto hlediskem, tak s tím dalším.

Toš třetí. Hledisko biologie, přirozenosti, pudů /instinktů atd. Je lepší a dává to i smysl, když je víc samic než samců. Z pohledu života, reprodukce. Jeden samec může oplodnit v podstatě libovolný počet samic. Žena však může být oplodněna jen jednou za určitý čas a je z toho v průměru jedno dítě. A v zásadě je k tomu potřeba jeden samec.
Muži mají potřebu rozsévat své sémě, genetickou výbavu atd. (je potřeba více). Ženy mají potřebu dětí – ale nemají potřebu v tomto smyslu něco rozsévat, dávat, ve větším množství (stačí spíše jeden). Muži roznášejí, ženy přijímají. Muž k tomu tak nějak (podvědomě) potřebuje víc samic, samici de facto stačí jeden zdravý, silný samec, který se o ni a dítě postará (historicky, biologicky a antropologicky řečeno – i když v moderní sociologii by to bylo označeno za sexismus aj., i když to tak bylo-je).
Samozřejmě s vícero partnery by se ženě zvýšily šance na početí – a třeba panenství bylo i nebylo stigmatem dle kultur (v některých měli i chýše lásky, kde mladé dívky schváleně trávily noci s vícero partnery – kde si pak nakonec jednoho vybíraly. Nebo různé „pářicí“ organické rituály, často i náboženské, chrámové), ALE takhle to většinou v historii nefungovalo a navíc to odporuje dalším potřebám, a to – mít toho jednoho stálého (silného, dominantního) partnera, který ji dokáže zabezpečit. Navíc i potřeba domova – což je dítě, ale taky tak nějak i jasný (známý) a přítomný otec a druh – pokud to není nějaká společnost, která se o sebe stará rovnoceně, vše sdílejí společně (včetně žen) – což nutno říct, takhle to až v tolika společnostech v historii nefungovalo. To už spíš, že jeden s lepším postavení (vůdčím) měl víc pravomocí a třeba i víc žen nebo výsad (včetně rozmnožování) a na slabší se pak třeba nedostalo – a to i v rámci jedné tlupy nebo kmene. Pokud jde o nemonogamické společnosti (respektive ani pologamní, spíše doba PŘED svatbami/svazky a v jednodušší společnosti).
Troufám si říct, že slušně přes 90 % mužů, jako spíš chlapců se chce „rozmnožovat“, seč jen můžou. Ale pořád platí stejná otázka síly a vlivu. Sebevědomí, úspěšnější, „žádanější“ – jako statusem aj. (tedy silní) mají víc úspěchů a zkušeností, víc partnerek. Bojácní, neprůbojní (slabší) kolikrát ani jednu… nebo po dlouhou dobu žádnou, než se jim nakonec nějak poštěstí. Samozřejmě může hrát roli i skutečná láska a věrnost. Ale to opravdu nebude většina případů (obzvlášť v pubertě a kolem 20–30).

Otázka tedy společenská, z pohledu mentality (morálky i rozdílné myšlení mužů a žen), a pak biologická – která je za jedno víceméně přirozená a je v pudech, za druhé to bylo i životem, kteří naši předci žili (i v dávné historii, pravěku), což mj. ovlivnilo i tu zmíněnou mentalitu (která je ovšem pozměnitelná – narozdíl od potřeb, pudů, instinktů, které tolik ne – spíš se některé dají potlačit).

Upravil/a: quentos

Ohledně mužů – do jisté doby/věku to JE PRAVDA. Jenže nejdříve si uvědomíš, že všechny baby dostat je prostě nemožné (víš KOLIK jich je?) a poté, co zjistíš, že jsou i jiné (důležité!) kvality, než kozy, zjistíš, že úměrně s jejich objevováním a nabýváním na významu se ti „nabídka zužuje“. Často DRAMATICKÝM tempem i rozsahem.

Stručně – každému jednou přestane být „náct“, jakkoliv existují jedinci, kteří v tomto ohledu nedospěli nikam dále, přestože již dosáhli „sát“. Jsou spíše k politování,

S ženami je to trochu jiné – žádný chlap nená rád, když je jeho holka „snadno k mání“. Ne že by si odmítl s takovou vrznout, ale je takříkajíc předem vyškrtnuta z čehokoliv serióznějšího (vztah, svatba atd.). A baby to dobře vědí, takže i když si promiskuitou s muži nijak nezadají, v „ohledu machrování“ se zpravidla drží mnohem více zpět, než chlapi. Aneb když 2 dělají TOTÉŽ, tak to NENÍ TOTÉŽ, co dodat. 🙂

Já myslím, že ne frajer, ale prostitut.

Vždyť to tak NENÍ! Maximálně u některých macho mužů, kteří pak konfrontování se zbytkem společnosti pláčou, že jsou utiskovanou menšinou a nikdo jim nerozumí …

Hlavně dáma dostane pokaždé, jakmile si řekne (čili druhá odpověď docela jasná). Toto však u džentlmena rozhodně neplatí! 😦 Čili první odpověď: Možná právě proto je frajer. Když jde, si řekne a nečekaně taky i dostane 💁‍♂️

Záleží v jaké fázi života se to děje. U mladých a svobodných to nikdy nikdo neřešil.