Proč člověka tolik uklidní pohled na vodní hladinu nebo do plamenů táboráku?

Možná v tom je něco atavistického z prehistorie. Voda znamenala život a obživu, oheň teplo a bezpečí před šelmami. Dnes už to je jenom romantika.

Nielen spomienka na našich predkov, ako sa domnieva Keper. Dôležité je pri tom zapojiť všetky zmysly človeka. Vypnúť záporné myslenie a strach.
Pokiaľ to nie je ničiaci obraz, ale pokojný oheň, pokojná hladina vody, tento obraz pomalého prelínania farieb svetelných odtieňov spolu so súzvukom melódie tohto prírodného živlu v kombinácie s vôňou prírody dostáva do pozvoľného rytmu súhry s prijímanými emóciami aj rozbúrenú krv a myseľ.

Upravil/a: led

U každého to může být jinak. Záleží na vnímavosti, citlivosti, duševním rozpoložení atd. Proto se voda, oheň, ale i země používají stále v astrologii a také v čínské medicíně..

Oheň je dar od boha, ale má dvě stránky, – ničí, přece se říká, nezahrávej si s ohněm,, ale i pomáhá.

Při pohledu do ohně cítí člověk jeho vyzařování, příjemné teplo, uvolňuje naši mysl. Kontrast světla a tmy, tepla a chladu, praskající dřevo – zřejmě instinkt předků – ochrana před divokou zvěří, dodavatel tepla, prospívá životu.

Voda – je další živel, který potřebuje člověk k životu. Je opakem ohně. Předkové ji považovali za dárkyni života, Pohled do tekoucí vody je uklidňují, zrcadlí se v ní slunce i měsíc, tedy i naše duše. Pokud je řeka rozbouřená, ukazuje svou sílu, děsí, Když plyne, uklidňuje, zvláště, když je člověk sám.
–
Podobné otázky najdete v archivu.

Upravil/a: quentos

Nebo na déšť. Ten psychický vliv tam je obrovský, takový pocit vnitřního uklidnění, vše se najdednou zpomalí.

Přírodní živly jsou pro nás stále něčím „zázračným,“ krásným na pohled, fascinujícím. Donutí nás to vnímat současný okamžik nebo nás naopak uvádět do snů (ale ne negativních – tedy pokud se těch živlů nebojíme a nemáme s nim spojené špatné vzpomínky).

Je to prostě mocná a krásná věc – celá ta příroda, ale hlavně i její živly, které nás upoutávají – buď svou mocí a silou (oheň) nebo rozlehlostí i samotnou krásou (voda).

Při ohni nás fascinuje jak zrakem, tak sluchem a samotným (podvědomým) věděmím, co může oheň udělat. totéž voda – jak po zvukové stránce, tak po zrakové nás to uchvacuje a nutí nás se tím „kochat“ a uklidňovat.
Chápem význam obou těchto „úkazů,“ živlů, i když nad tím nepřemýšlíme, když se na ně díváme – oboje je pro nás důležité, jak v současnosti, tak v minulosti – voda pro nás byla vždy důležitá (v jakékoli podobě) a hrála důležitou roli – a nejen jako zdroj života a oheň od té doby, co jsme ho ovládli a naučili jsme se s ním, ale měl na nás (naše předky) vždy vliv – když třeba vinou sucha, blesku atd vznikl oheň, požár, tak to na ně velmi působilo. Už jen samotné Slunce.

Nemluvě o tom, že to díky všem těp výše uvedeným důvodům zůsobuje zároveň takovou hypnózu, trans a meditativní stav (nutí nás to totiž se na něco koncentrovat – a tím i uklidňovat, pak jak už jsem zmínil jsme buď bez mylšenek nebo nás naopak nutí snít – ale nad něčím uklidňujícím – protože je to jistá forma meditace).
Jedná se o zapojení několika smyslů, vlastního vědomí (a podvědomí) a instinktů z historie předávancýh v genech – všechny tyto faktory, pak způsobují, že na nás voda a oheň působí jakoby „omamně“ – je jedno jestli je to oheň v krbu, venkovní spáleniště, nebo zapálená sirka. Stejně s vodou – potok, jezero, moře (ale každé z toho na násmůže působit trochu jinak, ale všechny úchvátně – jen někdy jiným zpsobem).

Upravil/a: DoTazatel

Asi jak kterého člověka. Mě tyto dvě věci ani neuklidní ani nerozruší, jsou mi šumák.