Dá se říct, že když jsme součástí přírody, tak děláme to co je jejím záměrem?

Je to představa, iluze (z jedné strany buď lež, popírání anebo z druhé neuvědomování). Jedna z vad vyvinutého člověka, rozumově myslícího a představujícího… odděleni od přírody jsme jen ve své hlavě. Jinak jsme z přírody s/tvořeni, jsme její plnou součástí a k životu ji potřebujeme.
Není to však tím, že je člověk vyspělý, ale tím, že si na to zvyknul… takhle přemýšlet o sobě nebo přírodě (nebo si naopak neuvědomovat to spojení), tj výchova, kultura. Prostě zvyk a vnímání.

Kdysi byl lidé opravdu součástí přírody. S nástupem technologické revoluce se však člověk odcizil a místo aby s přírodou spolupracovala, bojuje s ní. Z původní přírody se stalo cosi exotického.

Příroda nemá záměry, netvoří plány k jejich dosažení.
Ostatně jediným smyslem živé přírody je uchování a přenos (genetické) informace.