Pokud by měli lidé konat dobro, proč je důležité, aby byli schopni zla?

Každý člověk má svobodnou vůli a záleží jenom na něm, jestli se rozhodne konat dobro nebo zlo.

Toto je neustále omílaný námět k filosofickým diskuzím. Zde je stručný výtah z jednoho článku na toto téma s jehož většinou se ztotožňuji:

Absolutní dobro a zlo

… absolutní dobro a absolutní zlo jsou kategorie pouze v rámci určité ideologie. Pokud se dostaneme mimo rámec jakýchkoliv ideologií tvořených kýmkoliv (nejen lidskými bytostmi), absolutní dobro ani zlo neexistují. Vezměme si např. vezmeme takový zdánlivě neotřesitelný princip „nezabiješ“, tak to vypadá, že není o čem mluvit, ale přesto jsou denně kromě lidí zabíjeny miliony bytostí jen proto, aby se lidé najedli a získali tak energii pro vlastní život, protože tuto energii v této fázi svého vývoje neumějí získávat jiným způsobem.
Proto jsou nesmyslné koncepce jakéhosi božího dobra a zla, koncepce odpadnutí od boha případně návratu k bohu. To neznamená, že neexistuje dobro nebo zlo. Ale neexistuje nic, co je boží dobro nebo zlo. Dobro a zlo jsou pouze hodnocení toho, kdo toto hodnocení provádí, ať ho provádí z pohledu sebevyšších principů.

Relativní dobro a zlo

Zjednodušeně a velmi obecně, ale zároveň i velmi diskutabilně by se dalo zlo definovat, jako to, co způsobuje utrpení (což může být i nečinnost) nějaké bytosti či bytostem a dobro, jako to, co bytostem přináší radost a štěstí. Ale stále a vždy to bude relativní a bude záležet na hodnocení toho, kdo koná nebo působí (případně nekoná) a toho na koho je působeno.
(konec citace)

Z toho mi vyplývá, že všichni se můžeme dopouštět zla a tedy JSME SCHOPNI, třebaže si myslíme, že konáme dobro.

Upravil/a: Kepler

Pokiaľ nepoznáte dobro a zlo, neviete, či ste schopní zla, alebo dobra.
Pojem dobra a zla je diskutabilný, závisí od pohľadu na dobro a zlo.
Jedno z Božích prikázaní hovorí: nezabiješ! čím zabitie zaradilo do kategórie zlo.
Ale rozlíšiť, či zabiť v mene dobra, napríklad popraviť niekoľkonásobného vraha, vo vojne zabiť nepriateľa, je dobré, alebo zlé je, otázkou ani nie tak povahy človeka, ako jeho pohľadu na život.

Jedno bez druhého nemůže existovat, stejně jako světlo nemůže být bez tmy. Všichni lidé jsou schopni konat zle, ale většina z nich rozeznává, že například zabíjet lidi nebo týrat zvířata není správné, a proto to taky nedělají. Ten, kdo tyto věci provádí, má nějakým způsobem chaos v mozku a nerozezná to dobré od toho špatného.

Dobro a zlo jsou zcela relativní pojmy. Dokonce i na to, co se líbí, Bohu existují mnohdy silně rozdílné názory a kdo je rozsoudí? Jedině Bůh. A co teprv, když neexistuje?
Kdybychom nebyli schopni konat zlo? Řekněme, že bychom měli třeba v mozku nějak geneticky zavedeno blokování toho, co je nyní obecně považováno za zlé.
Tak si vem: Nyní je třeba za dobré považováno poslat dětem v Africe jídlo, peníze, postavit školu. Za zlé je považováno poslat tam letadla s napalmem, podporovat nějakého diktátora, co je tam trápí, vykořisťovat je přes nadnárodní korporace.
Myslím, že kdybychom nebyli schopni toho všeho zlého, tak by zakrátko bylo považováno za nejhorší zlo, když je někdo k dětem v Africe lhostejný (což je nyní neutrální). To by pak bylo největší možné zvěrstvo. A byli bychom zase tam, kde jsme. Zase nějaká stupnice, zase s dvěma extrémy.

Není dobro ani zlo, je jenom zapnuto a vypnuto, neboli 0 a 1.