Ne, z křesťanského a historického hlediska je vyzdvihováno především
jen ženské panenství, které je vnímáno jako čistota, mravnost apod. A to
jen do svatby. Jinak nebylo dobře vnímáno ani když byla dlouhodobě
neprovdaná (stará panna – bába).
U mužů se naopak očekávalo, že bude mít nějaké zkušenosti. A nebylo
vnímáno moc dobře, když někdo zemřel jako panic (občas se umírajícím
mladíkům – panicům sháněla nějaká žena, nejlépe se je ještě
snažili na rychlo oženit… Ať si alespoň jednou za život vrzne a ať
nezemře jako panic). Na mužské pohlaví bylo nahlíženo asi takhle: buď jsi
dítě nebo muž. A panic za muže považován nebyl. Takže rozuměj, pokud
byl dospělý, ale stále panic, nebyl vnímán jako muž a nebylo to nic
pozitivního. Takže tak. Výjimky tvořilo katolické mnišství a některé
rytířské řády (které to stejně moc nedodržovaly). K celibátu však
musel být řádný důvod a pokud nejsi mnich sloužící Bohu nebo rytíř za
Boha bojující – obojí bráno jako nejvyšší oddanost – pak
k nějakému celibátu není/nebyl důvod a naopak to bylo bráno jako
negativní. Impotent, neschopný, nezkušený, panic – na nic; nebyl to muž
ani nějak plnohodnotný člověk. To spíš společensky. Ale pochybuju, že by
ses zrovna tímhle Bohu zalíbil nebo si tím vysloužil Eden.
Církev/křesťanství to navíc vnímá i přírodně, chápe nutnost
rozmnožování a taky i z toho důvodu existuje institut manželství.
Zachování života, smysl života. Zasadit strom, postavit dům
(v jiných – pouštních – verzích třeba vykopat studnu), zplodit syna.
Zvelebovat pozemek, majetek, mít rodinu, starat se o ní a zabezpečovat ji.
Množit se.
0 Nominace Nahlásit |
To by se mu asi nelíbilo. Bůh řekl ženě a muži, které stvořil: „Ploďte a množte se a naplňte zemi". 😄
0 Nominace Nahlásit |
Vaše „panictví“ nemá na vstup do nebe žádný vliv.
Důležité je být zasvěcen pravému Bohu, patřit mezi omezený počet Bohem
vyvolených a vytrvat ve službě až do konce pozemského života.
0
před 379 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
da ny, ale Bůh je docela vlezlý, On vidí vše. 🤣
Že je něco individuální, intimní a je to čistě věc dotyčného, tak to
se týká spíš jen lidské společnosti (že do toho ostatním lidem nic
není). Na Boha/bohy se to nevztahuje. To je taky pointa toho: Nebe – Peklo a
vůbec posmrtný život a otázka, kam jde duše a kdo ji soudí… ;) Hodnotí
se celý život, duše a celkově jaký ten dotyčný byl. A snad každé
náboženství má posmrtný život a nějaké takové soudy, popřípadě
automatický „soudní systém“ v podobě karmy a reinkarnace.
Takže to, že je to Bohu nebo Nebi fuk, není pravda. A je to v rozporu s křesťanstvím. Od toho by to nebyl Bůh a nebylo by Nebe, Peklo (případně Očistec), Ježiš, sv. Petr, Poslední soud, apod.
annas | 5913 | |
Drap | 4621 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1315 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |