Platí mezi státy právo silnějšího?

Ale suverenitu má nezavisle na sve sile. Dokuď neni poražen..

Nemusí být poražen. Nadřazenost stačí. Strach, vnucení, ovlivňování, řízení okolního světa aniž by cokoliv ten slabší stát mohl udělat, udávání ekonomického a politického směru, kultury, zasahování skrze vlastní ekonomiku a využívání různých organizací… Ostatní státy se jen musí přizpůsobovat a souhlasit s těmi silnějšími, které udávají směr a podmínky.
V případě nějakého konfliktu by stejně bylo samozřejmé, že by ten slabý ani neměl šanci. K žádnému ozbrojenému a jinému konfliktu ani nedojde, protože výsledek je už předem znám všem stranám. A tak se s tím slabším státem jen hází a to i s jeho souhlasem (protože ani nemá na výběr), jakýkoliv odpor je marný. Nemáme jen velmoci, ale máme supervelmoci a stát, který není ani velmocí, ale je slaboučký se s těmi velmoci nemůže měřit, nemůže s nimi nijak soupeřit a rozohodně nemůže udávat nějaké podmínky, směry, rozhodně ne v mezinárodním měřítku. A jeho tuzemské jednání, včetně zákonů a ekonomiky je poměrně dost omezeno těmi supervelmocemi a hned pak ostatními velmocemi (které jsou ale taky omezeny ve svém jednání těmi supervelmocemi).
Státy jsou slabé ve většině případů jen kvůli samy sobě, kvůli jejich vládám. Takže si za to stejně můžou samy. Neumí hospodařit, neumí vést, vládnout, inovovat, reformovat, nemá schopné lidi (ve vládě), ani dobrý politický systém. Na počtu lidí a rozloze až tolik neáleží, ne naatolik, aby to zcela rozhodovalo o vyspělosti a blahobytě státu. Pokud je stát slabý, může si za to ve většině případů sám.

Jak nadřazený? Na území státu nic tomu statu nadřazeno neni, jedině že se stát nechá zastrašit a nemá efektivní obranu.

Nějaký stát nemusí, pokud mu jde hlavně o suverenitu a silným státům se nepodřizuje, tak přece do jeho porážky nejde říct že je nesuverení, ale spíš to je podle toho jak se suverenita bere. V připadě jak tl bereš ty by mohly být zase "silnější' mimozemské civilizace.

Suverenita je o něčem jiném. Tamto je nepřímé ovlivňování a nadřazenost, stát není v nějakém vazalství a podobně má svou suverenitu, alespoň formálně, ale plést se ten nadřezený stát do těch jeho záležitostí může. Jen mu řpímo nediktuje zákony, a tak dále. Suverenita je čistě po právní stránce. Tamto je spíš morální, globálně ekonomické a stačí samozné vědomí, kdo je nadřazený a kdo ne. Politika zastrašování udělá své.

Tal suverenita je opravdová, pokud na tom území může působit jen ten stát kterému „území patří“.

Ovšem. Právo vítěze, právo silnějšího, právo mocnějšího a vlivnějšího. Toho s větším „klackem“,, vojensky. Bylo to tak vždy, je tomu tak i dnes. Dnes jsou zde i různé smlouvy (výhodné pro všechny strany založené na spolupráci) a organizace, ale přesto na ně mají největší vliv ty nejsilnější státy, mnohdy je přímo řídí, tvoří, určují. Kdo by tvrdil něco jiného nen realistou. Malý stát nezmůže skoro nic a nemá žádný vliv na mezinárodní dění, dění ve světě a ani na svém vlastním území. Nemyslím malý územně, ale s malou mocí, chudý, s malou armádou.