Opisování jako česká úchylka?

kvikal : Pěkně blbé zdůvodnění opisování.
Ale jo nevěřím, že nikdo nikdy něco neopsal.
Já osobně když jsem zapoměl na domácí úkol a doháněl jsem to ve škole před hodinou. To snad ani jinak nešlo. Jinak jsem spíš používal ty taháky se vzorečky a hlavně v dějepisu historická data !! Na ty jsem byl blbej.

Já osobně nikdy „opisovač“ nebyl, spíše jsem dával opisovat. Někdy dokonce tak vehementně, že jsem potom sám nestačil úkol dokončit. Když jsem něco nevěděl, tak jsem se k tomu hrdě a provokativně přihlásil – pokud jsem byl načapán v nevědomosti. Opisování je ubohá náhražka vědění – lepší je „pochopit“ knihu ve dvou větách, než ji celou opsat a nepamatovat si ani název…

já nemůžu opisovat ani si dělat taháky – jsem asi divná ale já mám pak během té hodiny takový stres, že mi jej najdou, že se mi to nevyplatí. Já nevím jak je to jinde ale u nás je to spíš příčinou toho, že se žáci bojí udělat chybu. Ono přece jenom není příjemné když se hloupé chyby říkají před třídou. Opisování dává jistotu, že jestli to budu mít špatně nebudu jediný.

náš učiteľ podporoval písanie ťahákov, „aj tým sa žiak učí“. Ale v žiadnom prípade nepovoľoval ich používanie.

Češi jsou líný národ se něco naučit. pamatuji si, že jsme také opisovali, ale takové taháky, jaké si připravují žáci v dnešní době místo učení, jsme si tedy určitě nepsali, možná i učitelé na nás byli přísnější a měli větší autoritu. My by jsme si to prostě nedovolili!

Já jsem nikdy neopisovala , ani si nepsala tahák. Asi jsem moc poctivá.

trik, lest – jsou také prostředky které mohou vést k úspěchu, už na škole se to všichni učí už při vytváření taháků, kdo je nemá je hlupák, který si háže klacky pod nohy – tahák funguje, pomáhá k lepším výsledkům a hlavně: každému to projde.

Souhlasím není to správné a procházet by to nemělo i přes názor, že vytvářením taháku si utřiďujeme informace i jinak pracně naučené.

Jenže jak systémově změnit průběh testu, aby se používání taháku efektivně vyloučilo ?? To je ta otázka … a vůbec ne jednoduchá, takový tahák totiž může u jediného testu i tolik forem, kolik studentů máte ve třídě.

Možná se vám bude zdát má odpověď nesprávná až drzá, ale bohužel z mé zkušenosti vím, že to jinak prostě nešlo. Klidně bych uvedl pár příkladů. Ano, nemám rád učitele a to již od doby kdy jsem já chodil do školy a nedávná návštěva školy mého syna mě v tom utvrdila. Samozřejmě přiznám, že jsou i vyjímky-učitel, který chce naučit a pokud vidí, že dotyčný žák nechápe tak svůj postoj změní. Zde jsou právě dva typy těch učitelů. Jeden je ten, který nechá být a druhý si tvrdě stojí za svým. Zde nezbývá nic jiného než opisovat.
K čemu mi jsou rovnice o několika neznámých, k čemu potřebuji vědět přesné datum narození a úmrtí toho či onoho. Hlavně, že vím kdy se narodil, což je naprostá spokojenost učitele, ale co vlastně udělal již není podstatné. Pamatuji si na pythágoriádu. Samozřejmě jsem se na ni přihlásil. Ježiš, když mě viděla učitelka, málem omdlela. Samozřejmě to byla jasná provokace z mé strany. Příklad typu na dvoře je 5 slepic, 2 kočky, 1 pes a tři kozy jsem vypočítal pro mě jednodušším způsobem, kdy jsem si namaloval celkem 11 hlaviček a k tomu přidělával nožičky. Celkem je na dvoře 11 hlav a 34 noh. Na co máme rovnice nevím. Výsledek je správný. Když jako provokatér jsem dal učitelce příklad, že z místa A do místa B jede rychlík 160 km/hod. a proti němu z místa B do místa A jede osobní vlak rychlostí 60 km/hod., tak mě vyhodila za dveře. Prý to nejde spočítat, nezná vzálenost. Přitom úkol zněl, jak budou daleko od sebe hodinu před setkáním.
Pak jsem zažil pár učitelů, kterým to bylo jedno (ano, to byli ti dobří) a vyžadovali opravdu jen ty nutné základy. Ostatní podle schopnosti tak nějak tolerovali. samozřejmě u toho, kdo se hlásil na gympl to bylo přísnější než pro toho, kdo se hlásil na učení.
Takže odpověď na dotaz zní, ano u některých učitelů to byla nutnost, aby člověk opisoval.

takový podmínky vytvářeji samy učitelé!! Protože po studentech chcou všechno do podrobna a přesně podle toho jak je to v sešitě/učebnici.. kdo se to pak má učit, když to nechtěji našema slovama.. Nejsou to samozřejmě všichni, ale naprostá většina… Stejně tak různá definice.. nikdy to nepoužiju, ale musim se to na tu jednu hodinu, kdy mě z toho vyzkouší naučit.. v tom případě si udělám tahák, proč bych se to učil, když je mi to k ničemu a k mýmu oboru je to naprosto zbytečný

Já naštěstí neměla s učením nikdy problém,ale taháky jsem si často psala.Jsem trémistka.Ikdyž jsem věděla,že na zkoužku vše umím,stejně jsem málem kolabovala.Ze začátku mě na střední dělala problémy latina a somatologie.Bylo to hrozně nových termínů během pár dnů.Tím,že jsem si tahák napsala,jsem si to procvičila.Byla jsem klidnější,že když si nevzpomenu,tak mám přeci tahák,ale stejně bych ho nevytáhla,protože strach,že mě učitelka uvidí byl větší.
Jednou před maturitou jsem při literatuře opsala nějakého spisovatele od spolužačky,která byla v literatuře daleko lepší.Nebyla jsem si jistá a myslela jsem si,že to určitě ví líp než já.No,opsala jsem chybu a učitelce jsme nevysvětlily,že zbytek byl z naší hlavy.Obě jsme měly za 5.Mrzelo mě to kvůli spolužačce,protože jsme měli jenom jednu,ale zato stejnou chybu.
Myslím si,že opisování je blbost a děti si škodí sami sobě.Je lepší mít vědomosti v hlavě a hlavně je umět použít.Jsem zvědavá na mé děti…