Ahoj,
už od začátku srpna pracuji jako brigádnice. V práci mám za úkol
provádět lidi, věnovat se jim a zodpovídat jejich dotazy.
V létě bylo vše v pořádku. Má šéfová se mi jevila jako milá ambiciózní paní, ale postupem času se vůči mě začala chovat jinak. Ke konci srpna už se ke mě chovala nepříjemně a protivně – kupříkladu, jednou na mě naletěla vosa a ona mi řekla, ať nejsem rozmazlená. Dobře, příště se nechám píchnout. Jednou mi pak řekla, ať něco ukážu paní s dcerkou, načež jsem jí řekla, že jim to už ukazovala jiná brigádnice a ona po mě vystřelila pohledem a řekla „Jo tak ty myslíš jo?”. Už tenkrát mě to hodně zabolelo, protože jsem nevěděla, zda jsem jí něco udělala, ale vzhledem k tomu, že byl konec srpna a začínala mi škola, nijak extrémně jsem to neřešila.
A řeším to až teď. Dneska jsem opět byla na směně a já už vážně nevím, co jsem jí udělala. Včera jsem nechtíc rozbila ozdobu a když jsem se jí omlouvala a řekla jí, že to bylo nechtěně, že mi to ujelo, nepříjemným tónem mi odpověděla: „No tak ještě aby chtěně.” Samozřejmě, tohle byla moje chyba a já bych taky byla otrávená, kdyby mi někdo něco rozbil, ale dneska už mám dost. V jednu chvilku mě poslala pro nějaké věci, ale tak nějak jsem nechápala, kde ty věci jsou, takže jsem jí po minutě naprosté zmatenosti došla říct, že nevím, kde a jaké věci chtěla. Tím nejvíce nepříjemným tónem pronesla, „Ježiš, to jsem si zase něco myslela.” Asi o dvě hodiny později jsem s ní byla v jedné části s lidmi, kterým už jsem všem provedla, stála jsem opřená o zábradlí a přemýšlela, zda nemám v práci zůstat o něco déle a pomoct jim, načež se na mě šéfová obrátila, proč SAKRA poslouchám jejich rozhovor a nevěnuji se lidem. (Těm, kterým už jsem provedla.) Takže jsem se už úplně vynervovaná se slzami v očích otočila a zase jim řekla to samé.
Už nevím, co tam mám dělat. Kdykoliv přijdu, má se mnou nějaký problém, nikomu jinému tam tohle nedělá a přitom jsem se jí vždy snažila být po ruce a pomáhat jí jak jen se dalo. Ale doteď je otrávená a nepříjemná jen na mě. A z jejího „Karolínko” je teď „Karolíno, udělej tohle”.
Abych ještě nezapomněla dodat, psala jsem jí o výplatu a o tom, kdy mohu do práce. 7 zpráv. Zobrazeno, žádná odpověď. Fakt mě nemá ráda.
Co bych měla udělat?
Zajímavá 0 před 1840 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Především si všechno moc bereš. Jestli Ti na práci něco nevyhovuje, najdi si jinou. Ale nepočítej s tím, že se nenajdou lidé kolem Tebe, kteří Ti budou připadat nepříjemní. Taky se zkus na věc podívat s nadhledem a nezaujatě. Opravdu se nenajde něco, čím bys ji štvala?
0 Nominace Nahlásit |
Myslím, že řešíš malichernosti.
Co slýchám, tak toto jo naprosrté drobnosti a být tebou, nevšímám si
jich.
Pokud i to opravdu tak moc vadí, najdi si jinou brigádu.
0 Nominace Nahlásit |
Jestli ti tohle přijde jako nějaké neštěstí, tak to s tvojí pracovní kariérou nevidím dobře. Kdybych tě já někam pro něco poslal a ty jsi se po chvíli vrátila, že nevíš pro co a kam (!!) – to bys viděla HUKOT a ještě bys ráda vzpomínala na HODNOU šéfovou! ;) :D
0
před 1839 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nejlépe jít jinam, všude je něco a není člověk ten, aby se zavděčil
lidem všem.
O Tvém přístupu k práci vypovídá věta " stála jsem opřená
o zábradlí a přemýšlela, zda nemám v práci zůstat o něco déle a
pomoct jim,"
Normální by bylo jít a pomoct, nebo odejít domů, pokud Ti směna
skončila.
Je možné, že při nástupu jsi takové věci dělala spontánně, byla jsi
nová, ta práce Tě bavila a teď už jen čekáš na konec směny a hledáš
kde se na chvíli opřít.
0
před 1839 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek