Nejsem věřící, ale šestiletý syn mluví o bohu a pta se na něj, protože o něm viděl něco v televizi.

Jsem nevěřící, dětem jsem na takovou otázku odpovídal vždy že nevím. Možná je možná ne. Nechal jsem jim otevřenou cestu. Jedna dcera nevěří a druhá , díky partnerovi začala v 25 letech chodit do kostela. Každý by měl mít možnost vybrat si svou cestu.

záleží jak je to ve vaší rodině myslím, že nemá cenu ,když k tomu nebude vychováván mu něco nalhávat

to je ovšem jen můj názor

Těžká věc.Nikdo asi „správně“ neporadí,to snad ani nejde.Názory těch,co věří, jsou asi jasné a obráceně.
Osobně bych mu vrátka nezavíral,prostě bych ho informoval o stavu věcí.Viz výše.
V šesti letech dítě přijme to,co mu rodiče řeknou,ale to určitě víte.

Drap to napsal moc hezky, vždyť opravdu nemůžeme říct popravdě – nic takového neexistuje…

ať chceme nebo ne, tak třeba příběhy z Bible jsou součástí naší kultury – každý má aspoň povrchní znalost třeba o Samsonovi a Dalile, Kainu a Abelovi, Davidu a Goliáši, Noemovi nebo Sodomě a Gomoře i když ani nezná podrobnosti – taky nejsem součástí žádné církve, ale marně hledám nějakou hezkou dětskou bibli, abych mohla svoje děti formou pohádek a vyprávění seznámit s touhle historií

Mám doma něco podobného. Jeden syn to snad ani tak neřeší, ale jeden někdy začne tak zasvěceně mluvit o bohu, že až zírám. Rozhodně tvrdí, že věří, že existuje. A kolikrát se ve svých úvahách pouští i dál, mluví někdy jak pan farář. 🙂 Nejsme věřící, takže od nás rodičů to nemá.
On stejně zasvěceně dokáže tvrdit, že existují mimozemšťani a že na ně prostě věří.
Já, když na boha přijde řeč, říkám to co si opravdu myslím a vím. Říkám, že hodně lidí na boha věří a hodně ne. Hodně jich věří i na jiné bohy. Řeknu mu, že sama věřící nejsem, ale naši někteří kamarádi, které on zná, ano. On si stejně dál vede svou, že on na boha věří. A na ty mimozemšťany. Přece mu to nebudu vymlouvat?
Ještě mám zkušenost takovou, že dcera chodila od páté do sedmé třídy na křesťanskou školu a nijak ji to ve víře neovlivnilo, věřící není.
Spousta lidí uvěří až v dospělém věku. Mluvte doma o náboženství, to co o něm víte, jak víru sama cítíte. Syn se rozhodne sám, čemu bude věřit.

Neříkala bych mu přímo, že Bůh není. Řekni, že nikdo neví, jestli je – a že v něj Ty nevěříš, ale někteří lidé jo. V šesti letech už si tohle nějak přebere…

Řekněte mu pravdu.Že to je to,že existuje svět i s námi. Někteří lidé ho mylně považují za bytost,která je někde daleko a nedostižná.