Majetek po sudetských Němcích byl zájemcům darován, nebo prodán?

Často se tam lidí prostě nastěhovali. Viděl jsem starý dokument, kde často Češi přiznávali, že jim ti Sudeťáci reálně nic neudělali, za nic nemohli, a přesto je Češi vyhnali.
Nákupy při privatizaci byly všechny na úvěr, bylo to o tom kdo byl víc akční. Většina lidí měla problém vůbec pochopit, proč mají v ruce vůbec ten kupón. Takže asi tak.
Za socialismu se prodávaly chalupy i s přilehlými pozemky, které byly bezcenné (nemožnost podnikat) – tj. nebrala se v potaz jejich hodnota. Dnes se na poli změní na katastru bonita a pole se prodá developerovi za 100 milionů. Děje se to dnes a denně.
Prostě v tom byl a je bordel, dneska to taky není v pořádku, když někdo koupí pole za 20 kč/metr od člověka který nechápe trh a vydělá na prodeji miliony. Ale děje se to a není to nelegální.

Obě varianty byly možné.
Babi s dědou bydleli v domě, který byl jako nájemní. Když se boural, koupili ve vsi malý domek. Nic nedostali náhradou, bvyl to majetek státu.
Babička a děda kamarádky dostali při osidlování pohraničí (Karlovy Vary) dvougenerační vilku. Po několika letech vilku odkoupili/zaplatili (nevím v kterém roce). Takových lidí byla většina.
Někteří „kovaní soudruzi“ údajně přišli ke svému majetku (domu, statku) „darem“. Takové lidi jsem osobně neznala.

Maminčina kamarádka (1930) německé národnosti odešla s maminkou a bratrem v r. 1946 do Německa (dobrovolně, nebyly v nuceném odsunu). Zanechaly zde malý domek. V Německu dostaly vše zaplaceno (jako téměř všichni Sudetští Němci). Bylo odečteno/zaplaceno naším státem K vyrovnání v rámci válečných repatriací jsme se od Němců nedočkali. Představitelé naší země se jich po roce 1989, dobrovolně vzdaly. “Teta“ Herta se po 3 měsících vrátila do České republiky, kde jí dále vychovávala její teta a strýc. Mohla kdykoliv vysídlit, neudělala to ani kolem r. 1968 (byla vdaná, bezdětná), ani po rozvodu a kdykoliv jindy. Maminka celý život za ní 2× ročně jezdila. Herta + – ěx ročně za ní a bratrem do BRD.
Babička s dědou jiné kamarádky přišli ze Slovenska do vísky nedaleko Karlovic, kde jim původní němečtí majitelé při nuceném vysídlení předali své malé hospodářství Vše vod státu museli, též časem odkoupit. Jako soukromí malí zemědělci, nikdy nevstoupili do JZD Do konce svého života hospodařili na svém. Nejmladší syn byl „exemplárně potrestán“. Nemohl jít v Plzni do učení a žít s rodiči. Odešel na karlovarsko, ke starší sestře. Tam bydlel a chodil do SŠ. Další sestra mohla studovat na SZŠ (pro nedostatek sester, zejména po odchodu řádových a německých sester z nemocnic

Upravil/a: da ny

Teoreticky „přidělen za úplatu“ viz dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 a 28/1945. Praxi neznám, docela by mě zajímala, proto otázku hodnotím jako zajímavou, ale obovám se, že toto je téma, o kterém se moc nemluví (akotrát logicky je celé pohraničí alergické na jakékliv zmínky o Benešových dekterech, protože nejde o Němce, ale o našince).
Srovnání s privatizací pro r. 1989 je úplně mimo, tam se rozhodně nekupovalo za mrzký peníz (to by určitě privatizoval i plebs, ne?).

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Os%C3%ADdlov%C3%A1n%­C3%AD_pohrani%C4%8D%C3%­AD

Podle toho co vím šlo o divokou dobu s divokými pravidly. Ti s ostrými lokty či velkým štěstím mohli přijít k majetku zadarmo. Jiní jej museli zaplatiti i několikrát. Na Moravu byli po válce pozváno České rodiny žijíc po generace v Bulharsku. Vím minimálně o jedné, co si dům koupila od MNV (či jak se to tehdy jmenovalo) aby později zjistila, že daný dům už byl dávno prodán někomu jinému a musela jej zaplatiti znova. MNV prý už peníze na vrácení „neměl“…

Ad. da ny "Jen dodám, že ti Němci, kteří podle tehdejších zákonů byli bezúhonní, zůstali ve svých domovech. Nikdo je nevyhnal. " – i to bylo různé. Podle mých informací v naší obci relativně v klidu, i když někteří byli vyhnáni do Rakouska aby se pak mohli vrátit, když např. podle svědeckých výpovědí za války navštěvovali bohoslužby v češtině. V sousední obci bylo několik občanů německé/rakouské národnosti bez soudu zastřeleno. Podle aktuálně dostupných informací byl jejich jediný prohřešek rodinný majetek a možná nějaké drobné sousedské neshody. Nevyšetřeno ani po 89.