Historie úprav
Odpověděl/a – 12.prosinec 16:46
Obě varianty byly možné.
Babi s dědou bydleli v domě, který byl jako nájemní. Když se boural,
koupili ve vsi malý domek. Nic nedostali náhradou, bvyl to majetek státu.
Babička a děda kamarádky dostali při osidlování pohraničí (Karlovy Vary)
dvougenerační vilku. Po několika letech vilku odkoupili/zaplatili (nevím
v kterém roce). Takových lidí byla většina.
Někteří „kovaní soudruzi“ údajně přišli ke svému majetku (domu,
statku) „darem“. Takové lidi jsem osobně neznala.
Maminčina kamarádka (1930) německé národnosti odešla s maminkou a bratrem v r. 1946 do Německa (dobrovolně, nebyly v nuceném odsunu). Zanechaly zde malý domek. V Německu dostaly vše zaplaceno (jako téměř všichni Sudetští Němci). Bylo odečteno/zaplaceno naším státem K vyrovnání v rámci válečných repatriací jsme se od Němců nedočkali. Představitelé naší země se jich po roce 1989, dobrovolně vzdaly. “Teta“ Herta se po 3 měsících vrátila do České republiky, kde jí dále vychovávala její teta a strýc. Mohla kdykoliv vysídlit, neudělala to ani kolem r. 1968 (byla vdaná, bezdětná), ani po rozvodu a kdykoliv jindy. Maminka celý život za ní 2× ročně jezdila. Herta + – ěx ročně za ní a bratrem do BRD.
Odpověděl/a – 12.prosinec 17:02
Obě varianty byly možné.
Babi s dědou bydleli v domě, který byl jako nájemní. Když se boural,
koupili ve vsi malý domek. Nic nedostali náhradou, bvyl to majetek státu.
Babička a děda kamarádky dostali při osidlování pohraničí (Karlovy Vary)
dvougenerační vilku. Po několika letech vilku odkoupili/zaplatili (nevím
v kterém roce). Takových lidí byla většina.
Někteří „kovaní soudruzi“ údajně přišli ke svému majetku (domu,
statku) „darem“. Takové lidi jsem osobně neznala.
Maminčina kamarádka (1930) německé národnosti odešla s maminkou a
bratrem v r. 1946 do Německa (dobrovolně, nebyly v nuceném odsunu).
Zanechaly zde malý domek. V Německu dostaly vše zaplaceno (jako téměř
všichni Sudetští Němci). Bylo odečteno/zaplaceno naším státem
K vyrovnání v rámci válečných repatriací jsme se od Němců nedočkali.
Představitelé naší země se jich po roce 1989, dobrovolně vzdaly.
“Teta“ Herta se po 3 měsících vrátila do České republiky, kde jí
dále vychovávala její teta a strýc. Mohla kdykoliv vysídlit, neudělala to
ani kolem r. 1968 (byla vdaná, bezdětná), ani po rozvodu a kdykoliv jindy.
Maminka celý život za ní 2× ročně jezdila. Herta + – ěx ročně za ní
a bratrem do BRD.
Babička s dědou jiné kamarádky přišli ze Slovenska do vísky nedaleko
Karlovic, kde jim původní němečtí majitelé při nuceném vysídlení
předali své malé hospodářství Vše vod státu museli, též časem
odkoupit. Jako soukromí malí zemědělci, nikdy nevstoupili do JZD Do konce
svého života hospodařili na svém. Nejmladší syn byl „exemplárně
potrestán“. Nemohl jít v Plzni do učení a žít s rodiči. Odešel na
karlovarsko, ke starší sestře. Tam bydlel a chodil do SŠ. Další sestra
mohla studovat na SZŠ (pro nedostatek sester, zejména po odchodu řádových a
německých sester z nemocnic