Má tenhle zlozvyk či „úchylka“ nějaký odborný název ??? :)

A nechává to bohům? 🙂

Nevím přesně čím to je, ale mám to taky :) Většinou nechávám poslední čtvrtku brambory nebo kousek masa. Předpokládal jsem, že to má co dočinění s mým dětstvím. Já totiž když sem byl malej, tak sem vůbec nechtěl žrát. Byl sem strašně hubenej, hrozili mě půlročním pobytem v ozdravovně, ale nějak mi to prostě nejelo. Všichni měli už dávno dojedýno a já furt žvejkal a žvejkal, a když sem řek že už nemůžu a talíř nebyl prázdnej, tak sem dostal přes držku. To poslední sousto nechávám a většinou o tom ani nevim, tak předpokládám, že to bude nějakej nevědomej protest, že si tím teď vynahrazuju to co sem si v dětství nemoch dovolit. :)

Ale taky to může bejt tím, že sem v tomhle ohledu tak trochu axlovitej, prostě všechno musí bejt přesně podle šablony, takže když nabírám na vidličku, tak je to vždycky 1 díl masa, 1 díl brambory, 1 kostička mrkve, 1 hrášek, 1 plátek cibule, vomočit v hořtici a šup s tím do tlamy. No a někdy se stane že maso, hrášek a brambory nemají společnýho dělitele, tak mi to prostě nevyjde.

tak to má ještě dobrý, já mám zase zlozvyk, že pokaždé v restauraci musím sníst všechno, prostě si to „nakřečkuji“ a i když už jsem plná, tak prostě tu kolu dopiju a udělám si tak zle, než abych ji tam nevypitou nechala…

To co popisuješ obvykle dělají anorektičky. Dodávají si tím posledním nedojedeným soustem pocit klidu – že nesnědly všechno (i kdyby to byl jen jeden banán – kousek vždycky nechají). Nevím, jak na tom byla tvá máti v dospívání, či zda jí pouze bylo vštěpováno, že pravá dáma vždy nechává zbytek, aby nevypadala chamtivě. A pak se z toho stane zlozvyk. A ty lidé mají daleko horší – i co se jídla týká – tenhle je takový neškodný:-)
Ale klidně to může být daleko prostší, zkrátka ví, že ji třeba ještě čeká zákusek, tak si podvědomě „nechává místo“.