Má smysl se učit cizí jazyky, když je stejně nebudeme umět nikdy jako rodilí mluvčí?

Já myslím, že to smysl má. Někde může být problém se domluvit, např. ve Švýcarsku spisovnou němčinou, ale nakonec člověk natrefí i na takového člověka, který mu rozumí. Druhý důvod, proč se učit je procvičování mozku, tady je nejlepší přitom používat úplně nová slova.

„Dědóoo, proč vy v tý Vostravě mluvíte tak sprostěée?“ „Ale piču.“
„Dědóoo, proč vy v tý Vostravě mluvíte tak kráátcéée?“ „Bo neni čas.“

Wassheist bude rozumět. Když nebudu chtít, nebo budu takydebil, tak mi v takových Vodňanech budou rozumět kulový hovno. A naopak. Ale když vyvinu elementární kooperaci a snahu já i on, tak se domluvíme. Ovšem, pokud on bude mluvit jenom zuluštinou, nebo bretonštinou, tak sorry, ale to se fakt nedomluvíme, ať je snaha jakákoli.

Proto to má smysl.

Samozřejmě že to má smysl. Prostě se dorozumíme s tím, co umím. Nedá se k jiným národům přistupovat stylem “je to marný, stejně nikdy nebudu mluvit jako oni”. Divil by ses, jak jsou někteří lidé vděční, že se jen snažíš se s nimi dorozumět, a lámeš slovíčka. Pak tě pozvou domů, pohostí, jsou přátelští. Pro někoho překvapivě jsem měla problémy se Slováky na Slovensku, když nechtěli v obchodě rozumět česky. Kamarádku místní zákaznice jemně vyboxovaly z obchodu ven.

Staré okřídlené, „kolik umíš jazyků, tolikrát si člověkem“. takový člověk se ve světě neztratí. A čím více praxe, tím více si jazyk osvojíme. Neplatí to ale pro každého. někdo se jazyk nenaučí „i kdyby na koze jezdil“. Mnoho lidí, jak vidíme i zde, neumí ani svůj mateřský jazyk. Někdo je „flink“, ale někdo na to prostě nemá.

Určitě to má smysl. I když se nevyrovnáme rodilým mluvčím, komunikovat s nimi můžeme, pokud umíme používat jejich jazyk a pokud to umějí i oni. Některé menšiny třeba nic jiného než svůj dialekt neumějí, ale myslím, že většina obyvatelstva většiny zemí zná spisovnou podobu aspoň některého z úředních jazyků své země.

My Češi taky asi asi většinou neznáme třeba prajzský výraz „Hevaj tum šašejum“ ( https://tvrda­.blog.idnes.cz/blog­.aspx?c=779980 ), ale neznamená to, že bychom se spolu nedomluvili.

Učit se jazyky má určitě smysl. A je samozřejmé, že nebudu nikdy na úrovni rodilého mluvčího. Dnes si mohu získat mnoho materiálu, tisíce slovíček, ale je rozdíl se to naučit z nějakého zdroje, nebo žit v určitém prostředí a slovíčka používat. A samozřejmě, že rodilý mluvčí to tak bere, že cizinec rozumí spisovnému jazyku. No a nářečí, to je samostatná oblast. Jazyk je dynamický, vyvíjí se. Stačí, když si vezmeš Jiráska a přečteš si ho, a taky se budeš divit, jak se tehdy lidé vyjadřovali.

Nejen, že se lze naučit jazyku jako rodilý mluvčí (a dokázat to může každý, kdo umí mluvit a není idiot/nemocný, to je prostě fakt), ale dokonce se dá naučit i líp (po všech stránkách). Je to jen o úrovni toho jazyka, kde se právě nacházíš a jak moc se tomu budeš věnovat. Netýká se jen spisovného jazyka, ale jazyka všeobecně. A je taky nutné si uvědomit, že ten spisovný je primární, nejdůležitější a hlavní. To je ten jazyk sám o sobě, oficiální, správná atd. verze.
Když dáme stranou gramatiku, výslovnost, zkušenosti/praxi (což nic z toho vlastně není vůbec těžké, je to ta jednodušší část), které né že by byly vedlejší, ale nestojí to vyloženě na nich, tak je to vlastně jen o počtu/znalosti slov (kolik desítek/TISÍC slov znáš, ovládáš, rozumíš jim). Zjisti si fakta o jazycích, kolik slov je třeba znát podle úrovně jazyka, kolik slov běžně lidé používají, kolik jich znají, co je to aktivní a pasivní slovní zásoba a kolik čeho obsahují.
Pasivní slovní zásobu se navíc ani u cizího jazyka nemusíš aktivně učit, ono si to podvědomí pře/vezme docela samo (stejně jako u těch nemluvňat, které jsou tomu jazyku od narození vystavovány, čili poslech a později i četba).

Kdo se aktivně zabývá nějakým jazykem, učí se ho, studuje, logicky ho bude ovládat čím dál lépe až k dokonalosti, i líp než třeba rodilý mluvčí. Podstatná věc je taky to, že lidi moc mluvit neumí. To, že někteří neznají (špatně ovládají) spisovný jazyk, je spíš negativum, než pozitivum. Navíc ani neumí správně používat slova, slovní spojení, neznají význam slov (z čehož pramení to jejich špatné používání), nemají dobrou výslovnost, špatně i nesrozumitelně a vulgárně se vyjadřují, trvá jim, než vhodně něco odpoví (nebo vůbec něco odpovědět)… to jsou samá negativa. Ne, ani rodilí mluvčí neumí dobře mluvit. I rodilý mluvčí může mít aktivní slovní zásobu cca třeba jen 2 tisíce slov (plno z nich i nespisovných i špatně používaných), jeho pasivní slovní zásoba může být třeba 35 tisíc slov (taky nic moc)… a to není něco, co by se lingvista nenaučil, neosvojil si. Nejen, že může mít vyšší pasivní slovní zásobu, než rodilý mluvčí (tj. slova, která zná, ale aktivně nepoužívá), ale i aktivní – což je dokonce hodně časté. Cizinec, který se učí nějakému jazyku a chce se mu učit, bude ho dost možná ovládat líp, než většina rodilých mluvčích, kteří se ten jazyk nikdy pořádně neučili (kromě základního osvojení v dětském věku a laxní výuku jazyyka na škole nepočítám). Pasivní zásoba, to je obří sposuta synonym, oborových i odborných slov, ale hlavně právě velkou část tvoří i nespisovný jazyk a různé formy, které zahrnuje. I rodilí mluvčí mají rozdíl v obsahu pasívní zásoby třeba v rozsahu desetisíců slov (někdo má třeba 30 tisíc, jiný i nad 100 tisíc – nejen jak moc poslouchá ostatní, ale taky rozmanitá četba, slovní hry, křížovky a podobně = to však neznamená, že je umí aktivně používat. Aktivní sl. zásoba je hrubě pod 10 tisíc a tady je rozdál spíš jen ve stovkách až pár málo tisícech slovech. Někdo má jen 2,5 tisíce – velmi chudá zásoba – jiný i 9 tisíc nebo i víc – což je rozuměj skvělý, obratný řečník, popřípadě i spisovatel. Průměr je takových 5 tisíc slov, pasivní slovní zásoba většinou desetkrát víc – spíš míň – ale není to pravidlo, může to být mnohem víc ale i míň). Znalost desetitisíce slov (ber s rezervou) je úroveň roidlého mluvčího. Pár málo let. Ale, aby ses dorozuměl a naučil jazyk dost obstojně, stačí ti průměrně rok (půl roku až rok a půl). To se rozlišuje třeba znalost 1000 slov, 3000, 5000 atd. Většinou tam nejsou započtené vyloženě všechny pasivní slovíčka – kterých bude i mnohem víc (hlavně, když budeš v té zemi bydlet nebo tam nějaký čas pobývat, poslouchat ten jazyk – radio, filmy, seriály, CD nahrávky/konver­zace, ale halvně i četba a podobně).
Výslovnost, nářečí, přízvuky,… též naprosto osvojitelné věci. Ano, i přízvuk jde změnit. Občas se uvádí, že je to obtížné, složité, dlouhodobé. Reálně je to spíš o tom, že se na tohle lidi vůbec nezaměřují a nesnaží se přízvuk měnit… neřeší ho. Stačí si vyhledat tipy a kroky jak na přízvuk, jak znít jako rodilý mluvčí. Výslovnost rozhodně ještě není přízvuk (je to takovým prvním krokem k němu), ale většina lidi řeší právě jakože jen výslovnost a přízvuk ignorují…
Hlas jde celkově trénovat, zpěváci, hlasatelé/mode­rátoři, řečníci, mluvčí, atd. by mohli vyprávět.

Rodilý mluvčí není žádná speciální výsada, ojedinělá věc, nějaká zlváštní výhoda a podobně. Je to jen označení pro lidi v určitém státě, kteří jsou od narozeni vystovaváni některému jazyku. Je to podobné jako učit se cizí jazyk, jen se tu učíš pozorováním a úplně od mala, kdy ještě neznáš vůbec nic = což by člověk normálně řekl, že je horší, než se učit cizí jazyk skrze jazyk, který ovládám. Učí se ho ty nejmenší děti, doslova NEMLUVŇATA (která neznají nic ani slovo, ale ani hlásku) a to úplně od nuly na základě „ničeho“ (dedukování, pozorování, osvojování, opakování/trénink)… a dospělý člověk má dokonce lepší potenciál a možnosti se učit. Děti k tomu nemají větší potenciál jako takový (schopnost učit se), jen nemají hlavu plnou sra*ek a omezení (též vzniklé osvojením a navyknutím díky společnosti = vliv ostatních/dospělých a hlavně negativity). Jsou otevření k tomu se učit, poznávat. Proto to „mají snazší“, jak se říká, ale jinak nemají schopnost učit se lepší, než dospělí. Potenciál lépe se něco naučit by správně měli mít dospělí jedinci.

Otázka, zda to má smysl, je NESMYSLNÁ. ;) Jístě, že to smysl má, taková úvaha je hloupá. Důvody proč něco umět a těch benefitů… Sorry jako, ale z mého pohledu musí být člověk trošku vůl, aby se takhle ptal. :P
mi říct, že roční nemluvně nebo dvouleté dítě je na tom líp, než ty? Dokáže se na/učit jazyk (bez znalosti řeči/mluvy jako takové) mnohem líp, je chytřejší, má lepší schopnosti (atd.), než ty?

Má vůbec smysl učit se rodný jazyk (můžeš rovnou rezignovat… jsou to statisíce i miliony slov, je to těžké, stejně se to nenučíš dobře, budeš ho špatně používat a nakonec stejně dřív nebo později umřeš a bude ti to k ničemu)? Nebo se učit chodit nebo se jakkoli v něčem v životě zlepšovat a posouvat? Odpověz si sám. Tyhle úvahy jsou podle mě spíš jen o hledání důvodu, proč něco nedělat. Tedy vyhýbat se tomu, ospravedlňovat si to, vymlouvat se.

Upravil/a: Disraeli

Má to smysl. Brněnskému hantecu nerozumí ani většina brňáků, a ti co jej ovládají, jím obvykle nemluví běžně, ale používají češtinu, často spisovnější než Pražáci.

Není třeba ve znalosti jazyka trumfnout rodilého mluvčího. Základ je domluvit se v cizí zemi. A to v pohodě zvládneš i s blbým přízvukem.