Komu byste se před smrtí chtěli uklonit?

Nikomu,
před smrtí už vůbec ne.
Pokud kdy, mi za to někdo stál, mé poklony se již dočkal.
Jen Strážný anděl, by za to stá, aby mu člověk poděkoval.
Andělu, co při mně stojí a vždy stál
a nikdy tu lopotu se mnou nevzdal 😉

Upravil/a: da ny

Necítím potřebu se klanět. Na druhou stranu ale necítím ani potřebu, aby se mi klaněli jiní (a to už je spolu s tím prvním celkem VZÁCNOST)! 😉 🙂

Vždy se mi jako ideál jevil přístup „žít a nechat žít“. Čili NESERTE SE DO MĚ, JÁ SE DO VÁS TAKÉ NESERU! Jenže copak tě někdo nechá? 😕

Dobrá otázka. Spíše čemu, nežli komu.

Životem jaxem zrál,
víc a víc jsem přemýšlel,
kdo by za to, o to stál.

Nikomu, nevím k čemu by to bylo.