Ke komu? K pravému Bohu, svému Otci v nebi (duchovní říši).
Ježíšova otázka k Otci: „..proč jsi mne opustil?“ neznamenala, že by
nějak selhal, ale muselo být dokonáno to, za jakým účelem Ježíš
přišel na zem a to, aby položil svůj dokonalý život za hříchy
všech lidí.
..a ano, Ježíš se modlil i nahlas před lidmi, kteří mu naslouchali. Učil své následovníky se modlit, aby ve svých modlitbách nezapomínali na zásadní věci. Taková jedna příkladná Ježíšova modlitba je dodnes známá jako „Otčenáš“.
Upravil/a: Roman71
0 Nominace Nahlásit |
Netřeba nahlas. Stačí v srdci. Ale modlil se k Otci. Ale nakonec taky selhal: „Otče, proč jsi mě opustil…“ byla prý poslední Ježíšova slova.
0 Nominace Nahlásit |
Nejlepší je, když si to každý přečte sám. Evangelista Lukáš a hlavně evangelista Jan, o kterém máme zprávu, že byl s Ježíšovou matkou osobně přítomen ukřižování, o tom píší malinko podrobněji, než Matouš a Marek (na něž asi zde v odpovědích odkazuje Edison). To Ježíšovo opuštění Otcem v nejtěžší chvíli není chápáno jako selhání, ale jako jedna z nejtěžších součástí jeho oběti. Má to napomoci umírajícím lidem, hlavně těm, kteří v životě přítomnost Boha Otce moc nevyhledávali, aby nebyli od Boha opuštěni při své smrti.
0 Nominace Nahlásit |
Ke svému nebeskému Otci:
„A Ježíš hlasitě vykřikl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého
ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.“ (Lukáš 23:46)
„Modlete se tedy takto: ‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé
jméno.“
(Matouš 6:9)
„Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a vrátím se k vám.‘
Pokud mě milujete, budete mít radost, že jdu k Otci, protože Otec je
větší než já.“ (Jan 14:28)
Ježíš pronášel i veřejné modlitby:
„Tehdy Ježíš řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země,
protože jsi tyto věci skryl před moudrými a intelektuály a odhalil jsi je
malým dětem.“ (Matouš 11:25)
" A tak kámen odvalili. Ježíš vzhlédl k nebi a řekl: „Otče, děkuji
ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Sice jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš,
ale řekl jsem to kvůli lidem, kteří tu stojí, aby uvěřili, že jsi mě
poslal.“" (Jan 11:41–42)
0
před 546 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Vtip je pochopitelně ve výkladu. A nakonec i v překladu. Překládáme a vykládáme Bibli z našeho pohledu, naším jazykem, který je bezesporu úplně jinak vybaven. Proto bych se vůbec nedivil, kdyby ta poslední slova znamenala v našem jazyce něco docela jiného a překlad by měl znít způsobem odpovídajícím tehdejší kultuře a schopnostem jazyka.
Je fak, že Svaté Písmo si lidé vykládají všelijak, třeba i vtipně, ale je vždy je zapotřebí zkoumat kontext a situace, za kterých byly konkrétní výroky proneseny. Tehdejší hebrejština byla velmi bohatá na slovesné tvary, pro které bychom v češtině zřejmě marně hledali ekvivalenty. A jak se jazyky vyvíjí a upravuje slovní zásoba, je potřeba aktualizovat i text Bible, ale hlavně tak, aby se dochovala přesnost výkladu a význam sdělení, na kterém závisí lidské životy.
Samozřejmě… Já měl na mysli zejména popisy událostí a věcí, kdy dnešní překlady vypadají spíše jako pohádky, ale jestli by nebylo vhodnější lépe pochopit co tehdy lidé vnímali a jak to popisovali. Jenže to asi prostě nejde, protože to prostě NEVÍME. Takže v zásadě si z toho každý může udělat co je mu vlastní, nebo si „pořídit“ někoho, kdo bude Písmo vykládat – církev.
annas | 5913 | |
Drap | 4655 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1664 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1431 | |
quentos | 1425 | |
elkon | 1340 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |