Kdybyste se dozvěděli, že váš nejlepší kamarád na vás kdysi donášel na STB, odpustili byste mu?

Odpustil,ale nezapoměl no a co už teď stím co bych si na něm vzal.A ani nevím co ho ktomu vedlo né každý je hrdina,buhví co na něho vyvíjeli za nátlak a tak podlehl.

Odpouštění je jedna z nejtěžších životních zkušeností.Zrada nejlepšího přítele hodně a dlouho bolí.Když ale neodpustíme a podlehneme křivdě,bolest se v nás usadí.Všichni životem dozráváme a každá byt zlá zkušenost nás posiluje a posouvá dál.Je to velká životní zkouška.Zamyslete se nad sebou,že ani vy ani nikdo jiný není dokonalý.Všichni chybujeme.Pokuste se v sobě najít sílu odpustit mu.Třeba to chvíli potrvá,ale když skutečně odpustíte,vyhrajete sám nad sebou:-) Přeji hodně sil k odpuštění a obnovu přátelství:-)

V žádném případě!

Za vším lze udělat tlustou čáru a odpustit. Záleží na tom, jaký kamarád by to byl a jaké by bylo jeho zdůvodnění.
Nelze nyní jen tak říci, zda bych odpustil nebo ne. Rovněž by záleželo, zda to mělo nějaké následky. Také by záleželo, zda kamarád byl „donašečem“ před naším kamarádstvím nebo zda kamarádství vzniklo až poté.

Samozřejmě záleží na spoustě okolností, jak už bylo zmíněno…
Mívala jsem kamarádku, o které jsem byla přesvědčená, že je ta nejlepší. V zatím nejtěžším období mého života se na mě suverénně vykašlala a nechala mě na holičkách, v době, kdy jsem neměla nikoho… Odpustila jsem jí, přestože o to nikdy nežádala. To ale neznamená, že bych se s ní chtěla ještě někdy vídat..

Je možné odpustit, ale ne zapomenout.

Já,asi ne…

Asi ne,ať ho k tomu vedlo cokoliv,už bych mu nemohla věřit.Něco takového se nezapomíná.

Něco takového se odpustit nedá a dotyčný by nejenže přestal být kamarádem, ale navíc se stal někým, v jehož přítomnosti budu vždy ve střehu zda opět nezosnoval nějakou lumpárnu.

Mala som možnosť si prečítať svoje materiály.
Čo bolo, bolo, terazky…