Děláte něco pro to, aby po vás něco zůstalo, až tu nebudete?

Snažím se, jen je otázkou, jak to ocení ti, co zůstanou. Myslím, že mně celkem lidi mají rádi.

Jak kteří lidé mě mají rádi – k tělu si jen tak někoho nepouštím. Záleží s kým si sednu.
Pro mě je důležité to, že dělám to co chci, co mě baví a užívám si ten život bez zbytečného stresu. Důležité věci se snažím brát s nadhledem a blbostem se směju.
Pokud bych měla mít jednou svoje děti, tak bych asi chtěla v tom životě zaopatřit rodinu tak, aby z mého života měli něco i vnoučata a mohli si jednodušeji vykročit do života. (finanční částka, či nemovitost). Ale to je jen teorie, skutečnost bude bohužel smutnější.

V podstatě ano, přestože o tom takhle neuvažuju.
Mám lidi ráda, pomáhám jim, „nehrabu pro sebe“,
ale nedělám to proto, aby „po mně něco zůstalo“…
Dělám to, protože mne to baví.

Spíš se snažím žít tak, aby tu po mě nic nezůstalo, žádný bordel, resty, dluhy. Ale je to těžký úkol.

Potěšilo by mne, kdyby v těch, které mám rád, zůstala vpomínka. Materiální svět není podstatný. A ano, pár jednotlivců rád mám 😉

… zeptejte se mých vnuček, vnuků a jejich rodičů.

Upravil/a: Bumbes

No, já se moc rád nemám a tak jsem se ani moc nenamnožil, což je příliš sobecké, ale co už..

Mimochodem, až tady nebudu (i když nevím, kde bych měl jako být), tak po mě zůstane prostředí, který jsem tvořil k tomu, abych v něm moh být.

Upravil/a: zjentek

Snažím se vybudovat takový byznys, majetek, aby uživil ještě 3 budoucí generace.

Upravil/a: Tw!st

Ano, kreslím portréty a myslím, že jsem v tom docela dobrý. Takže když už nic, tak po mně zůstane alespoň tohle. :)

Snaha by byla, ale moc mi to nejde.

Jistě, každá činnost je více či méně i pro společnost.

Ano snažím se, aby tu po mě, na světě i na odpověďích něco zůstalo.

Dělám maximum pro to, aby mí synové vyrostli v silné, schopné a spravedlivé muže, kteří vědí, že se patří chránit slabší. Pokud se mi tohle povede, tak jsem udělala kus práce a budu spokojená.
Také pro ně rekonstruuji domek na venkově. Sice je to materiální, ale doufám, že se naučí a pochopí, že práce na vlastním domě a v zemědělství je dobrá volba.

Ano, snažím, ale často to všichni berou jako samozřejmost a stávám se terčem pomluv. Moc si toho neváží, protože ví, že neodmítnu.

Snažím se žít tak, abych se za sebe nemusel stydět. Co si s toho vezmou ti, kteří přijdou po mě , to už nechám na nich.

Většinu lidí nemám rád a názorově asi většina lidí nemá ráda mě. Aktivně fyzicky lidem nepomáhám, jen pokud o to přímo požádají (nebo je jasně vidět, že na to čekají). Ale pomáhání lidem považuji většinou jen za okamžitý efekt, po kterém tady kromě dobrého pocitu nic nezůstane. Ale ostatně ony jsou i všechny věci pomíjivé. Třeba zasadím strom a kdoví jak dlouho tu zůstane. Možná ani ne do mé smrti. Pokud se to dá taky počítat, tak ale pomáhám tím, že zdarma poskytuji mnoho informací a dat (a zdaleka nejde jen o „Odpovědi“). V tom mám ale jakoby zištný zájem v propagaci určitých názorů a zájmů. Já považuju za do dalekého budoucna nejdůležitější ochranu životního prostředí, ale i v tom se najdou ve společnosti sobci (a není jich málo), kteří to považují za něco špatného a omezujícího jejich soukromé zisky nebo smyšlené „svobody“.

Kdybych měl hodně peněz nazbyt, tak bych například podporoval tzv. „soukromé rezervace“ ve vlastnictví odborných organizací. To je bohužel jediná zatím zaručeně fungující a teoreticky nekonečně trvající možnost. Samozřejmě to přinese i pozitivní efekt pro lidi, kteří budou mít radost z jejich návštěvy. Ale to považuji za druhotné, příroda tady není jen pro lidi (jak se domnívají pravičáci).

Proč? Až vypnu, tak zanikne celý svět a nepůjde se navrátit. Takže si život užívám.