Kdyby se vám narodilo těžce postižené dítě, chtěli byste si ho nechat?

Tuhle otazku si asi klade kazda tehotna zena. Kazda se modli, aby se ji narodilo zdrave dite.
Na tuhle otazku je fakt tezke opodvedet! Myslim, ze by odpovedet dokazali jen rodice postizeneho ditete. Ti vedi, co to v realu znamena. Vzdat se sveho zivota a obetovat se. Nekdy i pro tvorecka, ktery to vubec nevnima.
Znam jednu rodinu, ktera to neunesla. Vetsinou to byvaji muzi, co utecou. V tomhle pripade to byla zena, ktera to nezvladla. Dite skoncilo v ustavu a rodice se rozvedli.
Rodicum, kteri takovou peci zvaldnou patri ta nejvetsi podpora a uznani! Bohuzel na to casto zustavaji sami a navic i bez dostatecnych financnich prostredku.

Zbavit se zodpovědnosti tím, že řešení problému přehodíte na někoho jiného, je vždy jednodušší než se k nastalé situaci postavit čelem. Zeptejte se sám sebe, jak byste se asi cítil, kdyby se vás rodiče vzdali (defacto vás zavrhli), protože se při vašem vývoji něco nepovedlo…? Už dávno nejsme ve starověké Spartě.
Dítě si to, že se narodí nevybralo, avšak celý zbytek života bude na sobecké rozhodnutí svých rodičů doplácet.

Tím rozhodně nechci říci, že vy osobně jste špatný člověk, protože starat se o postižené dítě je opravdu fuška (proto jsou na světě odborníci, kteří vám s péčí o postiženého pomohou)… ale děláním, že problém neexistuje/úplným přehozením jeho řešení na někoho jiného, se nic nevyřeší/problém magicky nepřestane existovat.

V dnešní době se už dá spousta chyb ve vývoji plodu zjistit včas, kdy je ještě možné těhotenství přerušit a každý soudný pár si nechá ještě dlouho před početím lékařsky zhodnotit genetickou zátěž (samozřejmě za předpokladu, že je početí plánované) a nebude své potenciální potomky zbytečně vystavovat nebezpečí (i když, náhoda je neskutečná mrcha a do sebelepších plánů vám může kdykoliv „hodit vidle“).

Za mě je lepší se nikdy nenarodit, než celý život trpět, i když si to utrpení třeba tak úplně neuvědomujete, ale tím více trpí vaše okolí. Takže je ve vlastním zájmu každého myslet dopředu.

No comment,
co by, kdyby, nemá smysl řešit/odpovídat.
Nikdo neví, jakby se zachoval, jak dlouho by zvládl pečovat, atd.
Spekulace.....

Zdravý jedinec, postižený jedinec, pes, jiné zvíře, HMYZ… To všechno jsou za určitých okolností členové rodiny ovšem VŽDY je tam důležitá TA LÁSKA! Pokud tam (doma) k jedinci není chována (v úctě) ta láska, tak může být zdravý až na půdu, může být zdravý jak chce a nebude mu to nic platný, PROTOŽE doma zde prostě nebude. Nebude. 🤷‍♂️ Takže, co zde vlastně znamená pojem „si ho nechat“? (Hypotetická otázka.)

Tóňo, prozradím ti na sebe něco osobního. Já osobně v této naší současné společnosti si pro vztah hledám postiženou ženu. Domnívám se, že díky jejímu postižení poznám/se dostaví láska. To proto, že v této naší současné společnosti zdravé ženy neví, „co roupama“ a tato jejich hluboká nevědomost (emoční/smyslový spánek) relativně brzy do vztahu přinese spousty kruté, zákeřné bolesti.

Sorry, ale mi se porouchaný fakan narodit nemůže, naše – slavná a vyhlášená – ars medicinae, zatím, mužům transplantovat dělohu a vaječníky neumí. Jo, vaginu vyrobit umí, z chlapa se dá udělat krásná ženská, ale dělohu a vaječníky bohužel.

Takže sorry, fakt nevím, s ohledem na tu skutečnost, že se mi porouchaný dítě narodit prostě nemůže, nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak bych se zachoval, narodilo-li by se mi porouchaný dítě.

A, obávám se, že ani ženy opačného pohlaví ti na ten – tradičně ynteligentní – dotaz nemohou kvalifikovaně odpovědět, protože na to rozhodování by byli dva, na dítě zadělávají dva lidé.

A, obávám se, že přesně tento způsob myšlení – absolutně sobecké – je příčinou toho, proč jsi sám, a proč s tebou ani tvý děti nechtějí mít nic společného. Nediv se jim, mají to, co lidé, jako ty, nazývají zdravým rozumem!