Kdy se oddělila psaná verze angličtiny od mluvené?

Přece dřív se mluvilo, než psalo.

Je to dané historickýkm výjojem. Angličtina patří mezi jazyky germánské, stejně jako slovanské jazyky pocházejí z jazyka indeoevropského.

"Další je dělení na jazyky satemové a kentumové. Souvisí s výslovností číslovky sto.

V avestě se „100“ vyslovilo [satəm], proto satemové jazyky, například staroindicky satám, praslovansky sъto, litevsky šimtas, lotyšsky simts, podobně se vyslovuje sto i ve slovanských jazycích. Satemové jazyky zahrnují indické, baltské, indoíránské, slovanské jazyky, dále arménštinu, tráčtinu, albánštinu aj.

Naproti tomu se ve staré latině četlo c jako [k] a centum (číslovka 100) se vyslovila jako kentum, proto kentumové jazyky, například řecky ha katon [heketon], gótsky hund [hund], německy hundert, anglicky hundred [handrid]. Mezi kentumové proto patří jazyky germánské, keltské, italické, tzn. ze známých jazyků němčina, angličtina, italština či řečtina."

Něco najdete i ve WIkioedii
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Satemov%C3%A9_a_­kentumov%C3%A9_ja­zyky

Pročtěte si vysvětlení v archivu.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=jasatemov%C3%A9%20­a%20kentumov%C3%A9

Přece v češtině píšem i nebo y, vyslovujeme stejně. Nebo s/z – asimilace znělosti atd.

Proč se jazyky vyvíjely tak či onak, o tom se dovíme ze srovnávací jazykovědy a etymologie. Navíc existují fonémy – to, co vytvoříme v hlavě, pak vyslovíme = fon a napíšeme = grafém. Existují různé druhy hlásek, které se vysloví a píší jinak.

V češtině je foném /i/ , foni – vyslovíme, napíšeme i nebo y.+ s/z – výslovnost x pravoipisu. Tak nějak je to s hláskami i v angličtině.

Základy výslovnosti angličtiny neznám na rozdíl od češtiny, ale je to dané tím, co si každý jazyk vzal ze společného jazyka.

Najde v archivu vysvětlení. u podobných otázek
https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=jazyky%20sa­temov%C3%A9%20­a%20kentumkov%C3%A9%20

Autor článku působí jako VŠ učitel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a spíše je o vývoji angličtiny.

Dovíte se o tom, jak se některá slova převzala do jazyků, přizpůsobila se oblasti či původu.
http://www.aj­slovicka.cz/clan­ky/etymologie-anglickych-slov.html

--
Ad ivzez,

jde o zařazení latiny mezi jazyky kentumové kvůli výslovnosti c. Výslovnost se vyvíjela.

„Latina se ve svém klasickém období, tedy v době, kdy žil a tvořil třeba Cicero nebo Vergilius, vyslovovala jinak, než jak se běžně učí na českých školách. Cicero nebyl /cicero/, nýbrž /kikero/, Caesarovi se neříkalo /cézar/, ale /kaisar/, a třeba o jeho velkém bohatství (magnae dīvitiae) bychom museli mluvit jako o /maŋnai dīwitiai/.FF“

Znám z vývoje jazyka, ale pro ověření článek od autorky Lucie Pultrové.

http://www.latina-zdarma.cz/arti­cle/2009042101-jaka-je-ta-spravna-latinska-vyslovnost

Upravil/a: annas

Dotaz nedává smysl. K žádnému takovému „oddělení“ nikdy nedošlo.

Ještě tuším v 14. století se psaná a vyslovovaná podoba angličtiny blížily zhruba stejně, jako se blíží v češtině. K dnešní podobě se došlo přirozeným procesem vývoje mluveného jazyka, jeho tendencí ke zjednodušování atd. Mezníkem byl tzv. velký samohláskový posun – great vowel shift https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Great_Vowel_Shift , v jehož průběhu se postupně měnila výslovnost všech anglických samohlásek.

Vždyť ani v češtině se psaná a vyslovovaná podoba stoprocentně neshodují – viz např. slova shoda, dub, hezký…

To je asi překlep: „angličtina se jinak čte a jinak vyslovuje“. Je asi myšlen u nás oblíbený mýtus, že „angličtina se jinak píše a jinak čte“.

Já bych leda připustil, že anglická slova se čtou jinak, než se hláskují písmena, jimiž jsou psána. Což menší nebo větší měrou platí pro všechny jazyky.

Upravil/a: magorvkleci

Psaný jazyk se neoddělil od mluveného,
protože se dříve mluvilo. Teprve později
vznikla potřeba záznamu (psaní).

K odpovědi Annas:
Hláska „c“ má ( a pokud vím i měla) v latině dvojí výslovnost.
Před samohláskami „e“ a „i“ se vyslovuje jako „c“,
v ostatních případech jako „k“.

centum [centum]
cantor [kantor]
Octavius [Oktavius]