Jsou až na prvním místě prachy?

Před chvílí jsem se seznámil se stanoviskem pana kardinála Duky ke kauze odměn za práci lékařů:

Otázka redakce: církve jednaly s ministerstvem kultury a platy kněží jsou zmrazeny do roku 2014, i když jsou to vysokoškoláci a platy mají pod republikovým průměrem. Pro lékaře se ale našla miliarda a půl, neberete to jako políček od státu?
Odpověď: určitě nebudou mnozí spokojení s mou odpovědí, ale Kristus řekl: Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Náši práci nelze chápat tak, že já poskytuji službu a zákazník platí. Náš plat má vycházet z principu, že musím žít, musím topit a mám určité potřeby, ale neměli bychom se stavět do roviny s ostatními. Už jenom proto, že nezodpovídáme za rodinu a budoucnost našich vlastních dětí. Otec a matka musí k platu přistupovat jiným způsobem než my.

Porovnání stanoviska církve, která se stará o duši se stanoviskem lékařů pečujících o tělo, které vyjádřili prostřednictvím Lékařské komory a odborů, o lečems jednoznačně a opravdu mnoho vypovídá.
Pokud si navíc připomenu reakci lékařů z plzeňské fakultní nemocnice pak, vážení přátelé nemohu, než vzpomenout citát gen. Mandela z Černých baronů – „chce se mně zvracet“.