Ne naopak Ukrajinštinu podporovali a Ukrajina už nebyla součástí
unitárního Ruska (od té doby už Sovet. svazu), ale stal se z ní stát
v rámci federace. „Jejich“ národ a kultura se zpočátku
prosazovaly/podporovaly (přesto rozuměj, že to byli Rusové, mluvící
jiným nářečím a bydlící v pohraničí). O jazyku na Ukrajině za
Sovětů: https://en.wikipedia.org/wiki/Language_policy_in_Ukraine#Soviet_era
Ale jako tohle je drobnost. Docházelo k naprosto jinému útisku, kde genocida
a hladomor byly jen špička ledovce… po 20. století se Ukrajincům nedá
divit, že se chtěli mermomoci distancovat od Sovětů i Ruska jako takového
(hold totalita a diktatura, plus idioti typu Stalin).
Naopak na konci 19. století car Alexandr III. zakázal Ukrajinštinu –
týkalo se ale pouze veřejných institucí (předtím byly i obdobné
výnosy).
Ukrajinština byla de facto (zjednodušeně) staro/ruština ovlivněná
polštinou (+ rusínštinou atd), tedy ruština, která podléhala změnám
u hranic Ruské říše (kvůli styku s jinými státy a jazyky, jakož
i mísení těch obyvatel). Vznikla až někdy v 17. století – ale to se
teprve začala formovat (rozdíl mezi tehdejší ruštinou tam ještě nějak
nebyl). Ta určitá propast mezi ruštinou a ukrajinštinou se prohlubovala
teprve časem a teprve až za cca 100 a více let se začal ten jazyk od
ruštiny trochu odlišovat a nabývat dnešní podobu. Proto taky v 18. a
19. století se snažili carové ukrajinštinu „rusifikovat“, protože se
ruštině čím dál víc vzdalovala (protože původně tam byla
„normální“ ruština, vhodnější by tedy spíš bylo „restaurovat“ do
původní podoby, tj. ruštiny).
Vem si některé české nářečí, které je nejhůř porozumitelné pro
ostatní Čechy, víc ho u nich (v jejich oblasti) prosazuj, aby ho
používali i oficiálně a udělej z něj úřední/spisovný jazyk =
přibližně něco podobného je případ ukrajinštiny.
Historicky vzato jsou to (BYLI!) Rusové a ukrajinština je skoro ruština –
ovlivněná jinými. Tím nijak nepodporuji válku ani násilné připojení
Ukrajiny k Rusku. Když chtějí samostatnost a suverenitu, mají ji mít, ale
národ, kultura atd jsou stejné, odjakživa to totiž bylo převážně Rusko a
Rusové (jistá odlišnost způsobená hlavně jen míšením na těch
hranicích během času).
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Nie je to pravda, dokonca Ukrajinština bola na území USSR (tj Ukrajinskej sovietskej socialistickej republiky) bola 2.štátnym jazykom. Hneď po ruštine.
nečerpám z predpojatej literatúry ale, istú dobu som na Ukrajine
pracovala. Mám (mala) tam priateľov aj v tých zničených oblastiach, ale,
žiaľ, neviem, či ešte žijú.
Preto ma aj hnevajú provokačné klamstvá užívateľa „hapiky“ a rôznych
mienkotvorných médií.
0
před 864 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Gus_Fring, klasický chybný výklad dejín.
Vikingovia ovládli Slovanské kmene a zjednotili ich pod svojou vládou.
Vikingovia boli len prví vládci kniežatá (a ich družinníci), nie ľud.
Napríklad neskorší slávni Bohatieri, príslušníci kniežacej družiny,
boli Slovania, čo spoznáte aj podľa ich mien. „Ukrajinci“ sa vtedy
nevolali Ukrajinci, ale boli známi vo vtedajšom svete podľa najsilnejšieho
východného slovanského kmeňového spoločenstva ako Rusi.
Ukrajinci pôvodne boli osídlenci územia medzi Ruskom a Poľskom, ľudovo
zvaného Ukrajina, čo znamenalo územie na kraji (hranici) Ruska. Osídlenci
Ukrajiny boli roľníci s povinnosťou v prípadne potreby (ktorá bývala
často) postaviť vojsko z prevažne jazdeckých jednotiek. V Spojených
štátoch na pomedzí USA a Kanady tiež jestvovali takíto „ukrajinci“ tj.
osídlenci s povinnosťou postaviť vojsko na obranu Spojených štátov.
V Českých zemiach sú týmto „ukrajinstvom“ známi Chodové. viď
„Chodové byla skupina obyvatel především v okolí Domažlic, Tachova a
Přimdy, kteří měli za úkol střežit zemskou hranici mezi Čechami a
Bavorskem“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Chodov%C3%A9
Disraeli: Rusové a Ukrajinci (ale i Bělorusové) vlastně byli vikingové. Protože vikingové založili Kyjevskou Rus a jsou to ruští předci. Došlo k smíchání k Slovany. Jenže po rozpadu Kyjevské Rusy se Ukrajina rozpadla na několik částí, částečně patřila Polsku, částečně Litvě a pak minimální část Rusku.
A s ruštinou začala ztrácet podobu ještě dříve, než uvádíš. Zde jsem si to ověřoval: Due to heavy borrowings from Polish, German, Czech and Latin, early modern vernacular Ukrainian (prosta mova, „simple speech“) had more lexical similarity with West Slavic languages than with Russian or Church Slavonic.[29] By the mid-17th century, the linguistic divergence between the Ukrainian and Russian languages had become so significant that there was a need for translators during negotiations for the Treaty of Pereyaslav, between Bohdan Khmelnytsky, head of the Zaporozhian Host, and the Russian state.
Seznam určitých aktů proti ukrajinštině ve 20. století: https://en.wikipedia.org/wiki/Chronology_of_Ukrainian_language_suppression#20th_century
Slušně zamotaná historie. Mísení na hranicích je asi v každém státě. Někde z toho nedělají problém. Viděl jsem příhraničí ve Švýcarsku – směrové a jiné orientační tabule v přísušném jazyce – němčina, francouzština, italština. V uvedených novinách je to popisováno jinak. V článku se píše o předválečném období, šikaně za ukrajinskou národnost a řeč, o tom, že „komunisti nám ukradli mateřský jazyk“. Jsou to vzpomínky lidí žijících na ukrajinském venkově.
Pripomína mi to krik maďarskej menšiny (?) na Južnom Slovensku. A keď som sa v 70-rokoch pýtala v Dunajskej Strede na zasadaní bytových družstiev po prvej hodine rečí v maďarčine opýtala po slovensky, prečo nikto neprekladá do slovenčiny (tj do štátneho úradného jazyka), tak na mňa pozerali akoby som prišla z Mesiaca.