Je lepší mít vzdělání (výuční list, maturita, diplom, anebo je lépe umět světové jazyky?

Dnes to není pravdou, že to je nutné. Znám lidi, co mají vše a neumí nic. A naopak znám lidi, kteří mají jen základku a ještě zvláštní-pomocnou a jsou páni. Záleží jak se umí sám člověk prosadit v životě. A jako někteří okupanti, dokáží se mít mnohem lépe, nežli ti, co se učili a moc makali. Zálěží i jestli ten
nějaký papír jim v životě něco přinese, znám i mnoho teď v poslední době, že mají školy, ale neumí nic, co je pro život k potřebě. A na pozici třeba i vedoucího, je člověk bez vyučení. Ale ten uměl od rodičů nosit výslužky. Jistě, že jsou i lidi, co mají papír, že byli ve škole a umí jim to myslet. Ale takových dnes je málo a jsou dost vzácní.
U toho záleží, co skutečně chceš dělat a kem se směřovat. Umět a naučit se dá dost v životě. Já se stále učím a to už nějaký pátek, co jsem ze školy pryč. A kdybych se nesnažil, neuměl bych nic, protože dost věcí jde do popředí a co bylo včera už není dnes. Také dost věcí je už úplně jinde. Jen jsem si kolikrát říkal, že, kdybych se tolik neučil a nemakal, mohl jsem být i třeba na tom lépe, jako ty okupanti. Mají zdraví, budou mít pěkný důchod a nyní mají více financí, což ani já nedosáhnu. Já akorát zdraví zhuntované z práce, peněz také moc ne, školy na houby, jen papír. A důchod asi také nebudu mít.
Na druhou stranu, co budeš umět, budeš mít a to ti nikdo nevezme! A pokud to budeš umět, tak ti to může dost přinést, tedy, pokud to budeš umět s tím naložit.

Školské vzdělání není žádná nezbytnost. Samozřejmě, že čím víc věcí umíš a znáš, tím se v životě můžeš líp uplatnit (a na to školy nepotřebuješ). To se pochopitelně vztahuje i na jazyky – které můžeš využít nebo ti mohou sloužit/pomoci mnoha směry a způsoby.

Samo o sobě nejde říct. Kdybych si já MUSEL vybrat, tak si vyberu jazyky.
Jazyky (jejich ovládání) jsou ale vzdělání (naučená dovednost a znalosti v průběhu vzdělávání). I když ne třeba školního. Ale měly by „to“ školy vyučovat a student by po jejich absolvování měl tyto dovednosti a znalosti mít. (Jak moc v tom školy uspívají nebo selhávají to už je na jiné téma). Někteří po absolvování SŠ neumí ani dobře anglicky, což je s podivem vzhledem k tomu, že se AJ začíná vyučovat už asi ve 3. třídě na ZŠ. To je tak deset, jedenáct let, několik hodin týdně deset měsíců v roce. Pokud to člověk dobře neovládá po absolvování školy, není to jeho chyba, ale školy a školského systému (vlastnosti žáka jsou další věc a nesouvisí s tím). A takových lidí je plno.
Není „to“ ale něco, co by se dalo získat jen ve škole. Navíc jinde se to může skutečně osvojit – lépe, rychleji, kvalitněji. Samostudium, zkušenosti (svět), kurzy, domácí lektoři a podobně.
Kdo se chce naučit anglicky a má iniciativu, nepotřebuje k tomu nějakých 15 let (ZŠ, SŠ, VŠ), stačí mu max jeden. Ve skutečnosti spíš pár málo měsíců (to už pak záleží na úrovni, jakou chce dosáhnout a jak rychle = jak moc se snaží).

Vzdělání znamená schopnosti, dovednosti a vědomosti (a podle mě určitě i charakter/vlas­tnosti) získané během studia. A tam patří i jazyky (dovednost). Teď jen rozlišit jaké vzdělání, každé takové učení je výuka. Kdekoli, nejen ve škole.
To, co uvádíš v závorce, jsou papíry a ne vzdělání. MÁ to být doklad o dosaženém školském/akade­mickém vzdělání (ale nedokládá ani neznamená to nic).

Záleží co chceš dělat. Pokud chceš překládat nebo jezdit ven, tak jazyk potřebuješ. V opačném případě ne. A bez vzdělání jsi nula.

Upravil/a: quentos

Řekl bych, že nejlepší je mít vzdělání, umět jazyky, pro které je možnost využití, a k tomu navíc ještě je taky důležité vědět, jak být úspěšný, jak nebýt naivní, vědět, do jaké míry se dá na co spolehnout, abychom nebyli ti, co machrují a potom narazí, umět kriticky myslet a vědět, jak nenaletět šmejdům, čili takové věci, které by vzdělávací systém neměl opomíjet, protože je potřebujeme mnohem víc než mnohé věci, které zbytečně biflujeme.

Nejlepší by bylo obojí.